Česká tisková kancelář (zkratka ČTK, anglicky Czech News Agency) je česká zpravodajská agentura (dříve tisková agentura nebo tisková kancelář), jedna znárodních zpravodajských agentur.

28. října 1918 byla založena Československá tisková kancelář, užívající zkratku ČTK, slangově přezdívaná Četka.

Dnešní ČTK byla založena vroce 1992 zákonem č. 517/1992 Sb., oČeské tiskové kanceláři, jako veřejnoprávní médium a zároveň jako následnická organizace Československé tiskové kanceláře. Od roku 1996 ČTK není dotována ze státních prostředků.

ČTK má vedle pražského ústředí 13 krajských poboček vČeské republice a zahraniční zpravodaje ve třech zemích (respektive ve dvou zemích a EU). Zpracovává také zprávy světových agentur jako Reuters, AFP, AP, TASS, DPA a spolupracuje isřadou dalších agentur.

V roce 2021 měla podle výroční zprávy za tento rok^[4] 246 zaměstnanců, ztoho 176 redakčních pracovníků (redaktorů, zpravodajů, fotoreportérů, kameramanů atd.). Podle téhož dokumentu dosáhla v roce 2021 zisku 4,2 miliónu Kč a provozního hospodářského výsledku téměř sedm miliónů korun.

Její multimediální produkce zahrnuje slovní zpravodajství včeštině a vangličtině, obrazové a zvukové zpravodajství, infografiku, videozpravodajství a další služby. ČTK denně poskytuje vprůměru 700 textových zpráv, 400 fotografií, 35 zvukových záznamů a měsíčně zhruba 200 videoreportáží. Provozuje vlastní zpravodajský portál České noviny.^[5]

Poslání agentury definuje zákon oČTK^[6] ve svém druhém paragrafu takto: „Posláním tiskové kanceláře je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Tisková kancelář poskytuje službu veřejnosti šířením slovního a obrazového zpravodajství zČeské republiky a ze zahraničí. Stejnou službu poskytuje tisková kancelář ido zahraničí.“

Zpravodajství agentury se řídí také Kodexem,^[7] který přijala zhruba vroce 1993, a obsáhlými vnitřními normami, které jsou průběžně aktualizovány.

ČTK na rozdíl od ostatních dvou českých veřejnoprávních médii není financována státem, ani veřejností. Zákon o ČTK stanoví, že stát sice může agentuře poskytnout účelovou dotaci, ta ale nesmí být použita ke krytí ztráty zhospodaření (poslední dotaci od státu dostala agentura vroce 1995). Zákon dále stanoví, že ČTK hospodaří s vlastním majetkem a že stát neručí za její dluhy.^[8]

Obchodní model ČTK je obdobný jako u řady západoevropských agentur. Prodává licence ke svému zpravodajství, fotografiím a dalším informačním zdrojům a poskytuje další služby. Ty pokryjí náklady na provoz agentury. Největšími klienty jsou česká a slovenská média, následují státní a samosprávné orgány, firmy a jednotlivci, jak je podrobně popisováno ve výročních zprávách.^[9]

Výsledky agentura pravidelně předkládá prostřednictvím Rady ČTK Poslanecké sněmovně a obchodnímu rejstříku.

Fotoarchiv ČTK je databáze fotografií, která vznikala od 20. let 20. století. Obsahuje snímky od doby vzniku Československa v roce 1918, ale i dodatečně získané starší snímky. Na počátku 21. století fotoarchiv čítal kolem sedmi milionů políček, z nichž zpracována, digitalizována a zařazena do digitální fotobanky byla v roce 2021 přibližně šestina, a to odborně selektovaných většinou klíčových snímků ze všech hlavních období dějin státu.^[10] Základem současného fondu je kmenový archiv fotooddělení ČTK, do kterého byly v období 1945–1948 převedeny fotoarchivy agentur Centropress, Čechopress a Pragopress. Reportáže mapují celou historii Československa, ČR a částečně i zahraničí.

ČTK se digitalizací archivních fotografií zabývá od poloviny 90. let minulého století, kdy začaly být digitální technologie dostatečně kvalitní, aby digitalizace měla smysl. Zhruba od poloviny 90. let rovněž pořizuje nové fotografie výlučně digitální technikou. „Otcem“ digitalizace fotografií ČTK a současného způsobu péče o archivní fondy je dlouholetý šéfredaktor obrazové redakce Dušan Veselý (šéfredaktor fota v letech 1990 až 2008) a bývalý ředitel ČTK Milan Stibral (ředitelem v letech 1993–2011).^[10]  

Podle výročních zpráv^[9] dostupných na webu agentury (www.ctk.cz) v letech 2009 až 2012 ČTK provedla hlavní část odborné probírky archivního fondu. Na projektu pracoval čtyřčlenný redakční tým a ČTK ze svého zisku prostřednictvím tzv. Fondu digitalizace do tohoto projektu investovala 8,3 miliónu korun.^[10] V roce 2010 byla dokončena probírka reportáží z první republiky, druhé republiky a období protektorátu. Intenzivní digitalizace archivů skončila na konci roku 2011. Poté přešla znovu ČTK na model „digitalizace na objednávku“, tedy při zájmu klientů. V roce 2012 pokračovala pomalejším tempem digitalizace archivních fondů především ze 70. a 80. let 20. století, která byla dosud v archivu zastoupena spíše namátkově. V srpnu 2013 dokončila ČTK první část poměrně velkého projektu skenování několika tisíc fotografií z negativů pro Ottovo nakladatelství a dvoudílnou publikaci Protektorát Čechy a Morava v obrazech.

Koncem roku 2015 odstartoval projekt digitalizace popisových knih, kde jsou obsažené veškeré, jedinečné a úplné textové informace o každém jednotlivém políčku filmu uloženém ve fotoarchivu. V těchto knihách jsou strojově či ručně psané texty (popisy) k fotografiím, které redaktoři dopisovaly editorky digitalizace dopisují ke každé fotografii naskenované z negativu a vložené do databáze. Fotoarchiv negativů tak popisuje zhruba 400 knih, které byly digitalizovány do formátu pdf.^[10] Po dokončení této části projektu na něj ČTK v roce 2020 ve spolupráci s externí firmou navázala a pracuje na další fází, tedy na převodu těchto textových dat v digitální podobě do podoby databázové, čímž ČTK získá „digitální klíč“ ke všem svým fotografiím, tedy i těm, které zatím nejsou zdigitalizovány.  

Koncem milénia se ve volebním výboru poslanecké sněmovny uvažovalo o přidělení dotace na digitalizaci archivu ČTK ze státního rozpočtu. Ačkoli dotace na dokončení digitalizace byla v roce 2018 načtena jako pozměňovací návrh ke státnímu rozpočtu na rok 2019, sněmovna tento návrh neschválila.^[9] V březnu 2019 podepsala ČTK memorandum o spolupráci s Národní knihovnou a v říjnu byl zahájen společný projekt kompletní digitalizace fotoarchivu ČTK, který se do "ostré fáze" dostal v únoru 2020.^[11][12] Od konce roku 2019 na něj ve prospěch Národní knihovny uvolnilo prostředky ministerstvo kultury, a to nejprve čtyři miliony korun, v roce 2020 pak deset milionů korun.  

Proces digitalizace je velmi důležitý také s ohledem na postupnou degradaci použitých fotografických materiálů. Součástí projektu je proto také ošetření fotografických nosičů a jejich uložení ve speciálních obalech podle nejnovějších poznatků.^[10]

Obsahuje zpravodajství ČTK včeštině a vangličtině, dokumentační databáze, fotografie, audia, jakož idalší textové, obrazové izvukové informace. Vroce 2015 uvedla agentura novou verzi Infobanky přizpůsobenou moderním technologiím a designu. včetně přizpůsobení se obrazovce, například mobilního telefonu. Nová verze například ukazuje související zprávy, fotografie a zvuky. Klientům je dostupná na adrese http://ib.ctk.cz.^[13]

Dokumentační databáze (například údaje ozemích světa, oEvropské unii, biografie významných lidí, databáze českého fotbalu) jsou součástí Infobanky ČTK. Jsou stejně jako ona přístupné na internetu za poplatek předplatitelům. Velektronické podobě začaly vznikat po roce 1993. Zdoby před tím existují archivy papírové, případně mikrofišové (mikrofiche).

V roce 2021 koupila ČTK fotobanku Profimedia.cz.^[29] Svůj záměr veřejně oznámila o rok dříve.^[29][30] Od 1. července 2021 je jejím jediným vlastníkem.

ČTK v 90. letech 20. století vlastnila podíl ve firmě Newton Information Technology (dnes Newton Media) a také v dnes již neexistující společnosti Čekia a.s. Obě ještě před koncem 20. století prodala. Rovněž v 90. letech 20. století založila internetovou dceřinou firmu Neris s.r.o., která v roce 1995 začala vydávat zpravodajský web České noviny^[31] a poskytovala zpravodajské služby dalším zpravodajským webům. Neris byla později integrována zpět do ČTK. Další bývalou dceřinou společností je ČTK Repro a.s., která byla rovněž začleněna do ČTK, ale agentura již tiskařské služby nenabízí.

V roce 2004 získala redaktorka Radka Marková Novinářskou křepelku.^[32]

Český klub skeptiků Sisyfos udělil vroce 2006 ČTK zlatý Bludný balvan vkategorii družstev za „podporu propagace okultních nauk“.^[33]

Vroce 2009 získal technický ředitel ČTK Jan Kodera cenu Evropské aliance EANA za svoji vůdčí roli při vývoji a zavedení nového Multimediálního redakčního systému agentury (MRS), který převzala a dále rozvíjí např. německá nezávislá tisková agentura dpa.^[34]

Bývalý zpravodaj ČTK vItálii a Vatikánu Karel Weirich byl vroce 2015 posmrtně oceněn prezidentem republiky medailí Za zásluhy.^[35]

V dubnu 2018 upozornil online Deník Alarm na zprávu ČTK, která se snažila obhájit přesun ambasád v Izraeli do Jeruzaléma, jehož východní část je okupovaná a od roku 1980 protiprávně anektovaná Izraelem.^[36]

Sportovní redaktor ČTK Radek Smékal získal v roce 2020 cenu FIS Journalist Award, kterou mu udělila Mezinárodní lyžařská federace.

Dlouholetému sportovnímu redaktorovi a vedoucímu sportovní redakce Ladislavu Josefovi byla v roce 2021 udělena Cena Oty Pavla.^[37]

V souvislosti s mediálním pokrytím války Izraele s Hamásem se v prosinci 2023 dozorová Rada ČTK zabývala stížností bývalé ministryně a místopředsedkyně Rady ČTK Michaely Marksové, že agentura ČTK neoznačuje Hamás coby „teroristické“ hnutí, ale pouze jako „militantní“ nebo „radikální“ hnutí. V usnesení se Rada ČTK shodla, že stížnosti vyhoví a agentuře doporučila označovat Hamás za teroristické hnutí.^[38] Usnesení vyvolalo spor mezi ředitelem agentury Jaroslavem Kábelem a zejména členem Rady ČTK Danielem Kortem (TOP09). Kábele následně udělal kompromis a vydal pokyn, aby redaktoři používali pojem „teroristické hnutí“ stejně jako „militantní“ či „radikální“.^[39] V červnu 2024 předseda Rady ČTK David Soukup (ANO) potvrdil, že členové Rady ČTK mají k vedení agentury v této věci stále pochyby a že se věcí budou zabývat.^[40] Následně se Rada ČTK shodla na provedení analýzy zpravodajství ČTK během války Izraele s Hamásem.^[41]

• Obsah zpravodajství: 450 až 500 zpráv; 300 vlastních fotografií; zprávy v angličtině; infografika; audia a videa; dokumentační databáze
• 72 tisíc km je délka satelitního přenosu, kterou urazí signál jehož prostřednictvím jsou zprávy ČTK přenášeny
• Počet zpráv v infobance ČTK od roku 1988 činí 6,3 miliónu
• Počet fotografií ve fotobance ČTK (včetně historických) je 8,2 miliónu
• 56 tisíc kusů infografiky se nachází v archivech ČTK
• 23 tisíc videoklipů se nachází v archivech ČTK
• 193 tisíc zvukových záznamů se nachází v archivech ČTK
• Denní počet nově vydaných zpráv činí 450 až 600 (a k tomu asi 80 až 100 hedlinů)
• V infobance ČTK je registrováno 300 tisíc událostí (z toho je 54 400 výročí; přes 65 tisíc událostí zahraničních; 130 tisíc domácích; 62 tisíc sportovních a 44 tisíc ekonomických)
• Počet denně zpracovaných fotografií v redakčním systému je 2 tisíce (převážně z agentury Associated Press a přibližně 300 od reportérů ČTK)
• 13 tisíc fotografií, které denně přijdou do fotobanky ČTK mimo zpravodajství
• 8 tisíc denně zpracovaných zpráv ze vstupů v redakčním systému.^[54]

• Jan Hajšman v prvních měsících Československa (od listopadu 1918 do června 1919) zastával funkci "šéfa ČTK na Pražském hradě"^[55]
• Emil Čermák (1920–1930)
• Richard Kalman ( –1929)^[ujasnit]
• Ladislav Tvarůžek (1930–1939)
• Miloš Novotný (1939–1945)
• František Bauer (1945–1948)
• Václav Kořínek (1950–1952)
• Bedřich Vorel (1952–1955)
• Adolf Hradecký (1955–1959)
• Jaroslav Šmíd (1959–1961)
• František Kohout (1961–1962)
• Miroslav Sulek (1962–1969)
• Jindřich Suk (1968–1969)
• Otakar Svěrčina (1969–1989)
• Otto Čmolík (1989)
• Aleš Benda (1989–1990)
• Petr Uhl (1990–1992)
• Tomáš Kopřiva (1992–1993)
• Milan Stibral (1993–2011)
• Jiří Majstr (2011–2023)
• Jaroslav Kábele (od 2023)

• Emil Čermák (novinář) (1864–1949)
• Karel Mečíř (1876–1947)
• Dušan Porubský (1876–1924)
• Cyril Dušek (1881–1924)
• Václav König (1897–1944)
• Karel Weirich (1906–1981)
• Arnošt Bareš (1898–1974)
• Antonín Pešl (1891–1942)
• Zdeněk Schmoranz (1896–1942)
• Václav König (1897–1944)
• Bohumil Klein (1898–1939)
• Artuš Černík (1900–1953)
• Stanislav Budín (1903–1979)
• František R. Kraus (1905–1967)
• Jiří Hronek (1905–1987)
• Valtr Taub (1907–1982)
• Jiří Rublič (1910–1969)
• Emil Bican (1916–1991)
• Bedřich Utitz (1920–2017)
• Milan Weiner (1924–1969)
• Jaroslav Lažanský (1923–2017)
• Antonín Jaroslav Liehm (1924–2020)
• Miroslav Houštecký (1926–1994)
• Jozef Kšiňan (1927–2023)
• Vladimír Škutina (1931–1995)
• Bohumil Hlaváček (1934–2020)
• Jovan Dezort (*1934)
• Ivan Mráz (1941–2024)
• Čestmír Sládek (1927–2010)
• Karel Mevald (1932–2022)
• Michal Doležal (fotograf) (* 1954)
• Josef Vosolsobě (1905–1986)
• Ján Riško (1930–2001)
• Vladimír Miltner (1933–1997)
• Dušan Veselý (* 1946)
• Marián Čalfa (* 1946)
• Petr Holubec (* 1955)
• Václav Šálek (* 1973)
• Jan Lipold (* 1966)
• Jaroslav Kmenta (* 1969)
• Roman Vondrouš (* 1975)
• Jan Kholl (*1976)

Bývalý ředitel Milan Stibral byl v roce 1996 zvolen viceprezidentem evropského sdružení agentur EANA a v letech 1997 a 1998 stál v jejím čele. Ředitel Jiří Majstr byl do vedení (Boardu) EANA zvolen v letech 2012 až 2015 a znovu v roce 2018.^[34]

Od února 2018 je šéfredaktorkou ČTK Radka Matesová Marková.^[56] Jejím předchůdcem byl Jiří Majstr, který tuto funkci vykonával společně s funkcí generálního ředitele a převzal ji od Petra Holubce.

• 👁 Image
  Obrázky, zvuky či videa k tématu Česká tisková kancelář na Wikimedia Commons
• 👁 Image
  Slovníkové heslo ČTK ve Wikislovníku
• Stránky ČTK
• Zpravodajský server ČTK
• Výroční zprávy ČTK (ctk.cz) od roku 1993