Přídavná jména (adjektiva) jsou vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen. V jazycích, které rozlišují rody, se přídavné jméno zpravidla shoduje s rodem podstatného jména, které rozvíjí. Ve větě mají nejčastěji funkci přívlastku shodného nebo doplňku.

Přídavná jména lze stupňovat ve třech stupních:

1. stupeň – pozitiv – základní stupeň (Pavel je vysoký.)
2. stupeň – komparativ – porovnává dva subjekty (Pavel je vyšší než Petr.)
3. stupeň – superlativ – komparativně vymezuje jeden subjekt z celku (Pavel je nejvyšší ze třídy).

Přídavná jména v češtině se dělí na tvrdá (skloňují se podle vzoru mladý), měkká (jarní) a přivlastňovací (otcův, matčin). U některých tvrdých přídavných jmen lze tvořit i krátké (jmenné) tvary: hladový – hladov, šťastný – šťasten, které se však užívají jen v 1. a výjimečně 4. pádě.

Další slovotvorba:

• Některá přídavná jména jsou utvořena ze sloves (běžet – běžící),
• z přídavných jmen se mohou tvořit příslovce (chytrý – chytře)
• nebo podstatná jména (barevný – barevnost).
• Některá přídavná jména jsou zpodstatnělá (ve větě mají funkci podstatných jmen) – např. hajný, průvodčí, stříbrný, bytná, vstupné, hovězí

V latině se adjektiva skloňují podobně jako substantiva (až na malé odchylky), proto může bez větších problémů docházet k zpodstatňování adjektiv. Srov. např. latinský superlativ amicissimus („nejpřátelštější“) a již ustálené substantivum amicus („přítel“).

Toto kolísání mezi adjektivy a substantivy je patrné i v románských jazycích, kde jeden výraz může sloužit jednou jako adjektivum, podruhé jako substantivum; srov. italské slovo paziente – „trpělivý“ (adjektivum) i „pacient“ (substantivum). Týká se to zvláště původních latinských participií.

Sémantická adjektiva, mezi něž kromě tradičních adjektiv patří též některé příslovce, zájmena a číslovky, se z tektogramatického hlediska dělí na:^[1]

• pojmenovací sémantická adjektiva – mezi ně patří všechna tradiční adjektiva (s výjimkou přivlastňovacích), dále tradiční příslovce deadjektivní povahy (např. „hezky“ odvozené od „hezký“, „chladno“ od „chladný“)
• určitá pronominální sémantická adjektiva ukazovací – ukazovací a identifikační zájmena v pozici syntaktického adjektiva (ten dům, takový přístup, tentýž problém, on už je takový)
• neurčitá pronominální sémantická adjektiva – zájmena se sémantickým rysem neurčitosti a s adjektivní funkcí, tj. zájmena který a jaký nebo jejich neurčité, tázací, záporné a totalizační odvozeniny (některý, nijaký, každý, málokterý, jakýsi, žádný, veškerý, kdejaký, kterýpak…), pokud jsou v pozici syntaktického adjektiva,
• určitá kvantifikační sémantická adjektiva – základní řadové číslovky v pozici syntaktického adjektiva, určité číslovky řadové (druhý, stý), souborové (dvoje, stery) a druhové (dvojí, sterý), odvozeniny základních číslovek, příslovce typu dvakrát nebo podruhé, číslovka tolik a její deriváty (tolikátý, tolikery, tolikerý), příslovce tolikrát a potolikáté
• neurčitá kvantifikační sémantická adjektiva – základní neurčitá číslovka kolik, její neurčité, tázací, řadové, souborové a druhové odvozeniny (několik, kolikátý, kolikery…) a adverbiální odvozeniny (kolikrát, poněkolikáté)
• kvantifikační sémantická adjektiva stupňovatelná – základní neurčité číslovky v pozici syntaktického adjektiva, lze-li je stupňovat (málo lidí, mnoho chyb) a příslovce typu málokrát > méněkrát > nejméněkrát.