VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Arab

⇱ Arabové – Wikipedie

Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Arab)
Arabové
عَرَب‎ ʿarab‎
👁 Arabové a arabská diaspora ve světě
Arabové a arabská diaspora ve světě
Populace
cca 400[1][2]–420 milionů[3][4]
Jazyk(y)
arabština
Náboženství
Příbuzné národy
Ostatní afroasijské a semitské národy severní Afriky a blízkého východu

Arabové jsou etnická skupina[pozn. 1] semitského původu, která obývá především arabský svět v severní Africe a na Blízkém východě.

Arabové žili v úrodném půlměsíci po tisíce let.[25] V 9. století př. n. l. Asyřané písemně zmiňují Araby jako obyvatele Levanty, Mezopotámie a Arábie.[26] Arabové založili v celém starověkém orientu vlivné civilizace již od 3 000 př. n. l., jako Dilmun, Gerrha a Magan, a hráli zásadní roli v obchodu mezi Mezopotámií a Středomořím.[27] Mezi další významné kmeny patří Midján, ʿÁd a Thamúd, zmíněné v Bibli a Koránu. Kolem 900 př. n. l. měli Kedarité úzké vztahy s kanaánskými a aramejskými státy a jejich území sahalo od dolního Egypta po jižní Levantu.[28] Mezi roky 1200 př. n. l. a 110 př. n. l. vznikla v Arábii mocná království, jako Sába, Lihján, Minaján, Katabán, Hadramaut, Ausán a Himjar.[29] Podle abrahámovské tradice jsou Arabové potomky Abraháma skrze jeho syna Izmaela.[30]

V klasickém starověku založili Nabatejci své království s Petrou jako hlavním městem kolem 300 př. n. l.[31] K roku 271 n. l. zahrnovala Palmýrská říše s hlavním městem Palmýra, vedená královnou Zenobií, území Syria Palaestina, Arabia Petraea, Egypta a velkých částí Anatolie.[32] Arabští či aramejští Iturejci obývali Libanon, Sýrii a severní Palestinu (Galilea) během helénistického a římského období.[33] Osroéné a Hatra byly arabsky ovládané říše v Horní Mezopotámii kolem roku 200 n. l.[34] V roce 164 n. l. Sasánovci označili část Horní Mezopotámie jako „Arbajistán“ – „zemi Arabů“, poté co ji dobyli od židovského království Adiabena.[35][36] Pravděpodobně arabští Emešané vládli Emeši (Homsu) v římské Sýrii kolem 46 př. n. l.[37] V pozdní antice byly Tanukové, Salíhovci, Lachmovci, Kinda a Ghássánovci hlavními arabskými kmeny v Levantě, Mezopotámii a Arábii a převážně přijali křesťanství.[38]

Ve středověku islám vytvořil rozsáhlou arabskou jednotu, což vedlo k velkým arabským migracím do Maghrebu, Levanty a okolních oblastí pod arabskými říšemi, jako byly Rašídský, Umajjovský, Abbásovský a Fátimovský chalífát. Výsledkem byl úpadek Byzantské a Sasánovské říše. Ve svém vrcholu sahala arabská území od jižní Francie až po západní Čínu, čímž vytvořila jednu z největších říší v dějinách.[39] Velké arabské povstání na počátku 20. století přispělo k rozpadu Osmanské říše a vedlo ke vzniku Arabské ligy 22. března 1945, jejíž charta podporovala myšlenku „sjednocené arabské vlasti“.[40]

Arabové od Maroka po Irák sdílejí společnou etnicitu, jazyk, kulturu, historii, identitu, původ, nacionalismus, geografii, jednotu a politiku,[41] což regionu dává jedinečnou identitu a odlišuje jej od zbytku muslimského světa.[42] Mají vlastní zvyky, literaturu, hudbu, tanec, média, kuchyni, oděv, společnost, sport, architekturu, umění a mytologii.[43] V minulosti Arabové významně přispěli k lidskému pokroku v mnoha oblastech, včetně vědy, techniky, filozofie, etiky, literatury, politiky, obchodu, umění, hudby, komedie, divadla, filmu, architektury, gastronomie, medicíny a náboženství.[44] Před islámem většina Arabů vyznávala polyteistické semitské náboženství, některé kmeny přijaly judaismus či křesťanství a několik jednotlivců, známých jako hanífové, následovalo formu monoteismu.[45] V současnosti je asi 93% Arabů muslimů, zatímco zbytek tvoří převážně arabští křesťané, dále arabští drúzové a vyznavači Bahá’í.[46]

Celková populace Arabů čítá kolem 440–420milionů lidí. U některých skupin je příslušnost k Arabům sporná (libanonští maronité, Súdánci atd.) Zeměmi arabského světa jsou především Maroko, Mauritánie, Alžírsko, Tunisko, Libye, Egypt, Súdán, Saúdská Arábie, Jemen, Omán, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Katar, Bahrajn, Libanon, Jordánsko, Sýrie, Irák a Palestina.

👁 Image
Namarská inskripce - arabský epitaf napsaný nabatejským písmem pro Imru' al-Qaise, syna ‘Amra, „krále všech Arabů“. Jedná se o bazaltový kámen, nalezený v Nimrehu v oblasti Hauránu (jižní Sýrie), datovaný 7. prosince roku 328 n. l.

Nejstarší pojmenování etnika jako arabi (arubu ap.) jsou doložena v asyrských textech z první poloviny 1. tisíciletí př. n. l., nejstarší zpráva pochází z doby Salmanassara III. (9. století). Jednalo se o kočovné a polokočovné kmeny, které žily v oázách ve stepních a pouštních oblastech na Předním východě a používaly velbloudy. Byli ochránci karavan na důležitých cestách mezi Mezopotámií a Středozemním mořem, ale také podnikali loupežné nájezdy na území Asýrie a později Novobabylonské říše. Vnitřní uspořádání kmenů není zcela jasné, arabské „královny“ snad byly dědičné představitelky světské i náboženské moci a v době války určovaly vojenské velitele, které Asyřané nazývali „králi“. V jižní Arábii byla nejvýznamnější země a národ Sába s centrem v Máribu (dnešní Jemen). O civilizační úrovni svědčí kromě architektury, jako chrámy (mešity, například al-Masdžid al-Harám nebo al-Aksá na Chrámové hoře), mauzolea (například muslimské části mauzolea Jeskyně patriarchů) a náročné zavlažovací systémy (Aflaj), který fungoval od 5. století př. n. l. až do 6. století n. l.[47]

Zásadním a trvalým způsobem ovlivnilo dějiny Arabů vystoupení Mohameda a založení nového náboženství, islámu, na počátku 7. století n. l. Díky islámské expanzi se Arabové stali dominantním etnikem v celém jižním Středomoří a dalších přilehlých oblastech. Následně v 8.–13. století nastává zlatý věk arabsko-islámské kultury a arabské vědy. Od konce 13. století se dominantní mocností ve středozemní islámské oblasti stala Osmanská říše pod nadvládou turkických Osmanů, zatímco z Pyrenejského poloostrova bylo arabské panství vytlačeno reconquistou.

Novou proměnou prošly arabské oblasti od 19. století, kdy dochází k oslabení Osmanské říše a kolonizaci arabských území zejména Britským impériem a Francií. Probuzený arabský nacionalismus našel uplatnění v době dekolonizace, zejména po druhé světové válce. Snahy o realizaci panarabské myšlenky, sjednocení všech Arabů do jednoho národního státu na etnickém, nikoli náboženském principu, však od dob Husajna ibn Alí al-Hášimího naráží na složitou problematiku a rozlehlost islámského a arabského světa.

Následující tabulka obsahuje počet Arabů žijících vdiaspoře vjednotlivých zemích.

Arabská diaspora
Vlajka Stát Počet Arabů Celková populace % Arabů Reference
👁 Brazílie
 Brazílie 10000000 200000000 5
👁 Francie
 Francie 5880000 65350000 9 [48]
👁 Indonésie
 Indonésie 5000000 237420000 2,1
👁 Argentina
 Argentina 3500000 41280000 8,5 [49]
👁 USA
 USA 3500000 315700000 1,11
👁 Izrael
 Izrael 1658000 8000000 20,7
👁 Turecko
 Turecko 1600000 80500000 2,1 [50]
👁 Venezuela
 Venezuela 1600000 28000000 6 [51]
👁 Írán
 Írán 1600000 80000000 2,0 [52]
👁 Čad
 Čad 1400000 10329208 12,3 [53]
👁 Mexiko
 Mexiko 1100000 115300000 0,95 [54]
👁 Chile
 Chile 1000000 17400000 5,8 [55]
👁 Španělsko
 Španělsko 800000 46750000 2,4
👁 Itálie
 Itálie 760000 60920000 1,2
👁 Kolumbie
 Kolumbie 705000 46370000 1,5 [56]
👁 Spojené království
 Spojené království 500000 63180000 0,8 [57]
👁 Německo
 Německo 500000 82000000 0,6 [58]
👁 Kanada
 Kanada 450000 33500000 1,4 [59]
👁 Nizozemsko
 Nizozemsko 480000 16750000 2,8 [60]
👁 Austrálie
 Austrálie 350000 22970000 1,5 [61]
👁 Řecko
 Řecko 250000 10900000 2,2
  1. ↑ Zdroje uvádějící, že Arabové jsou etnická skupina:[7][8][9][10][11][12][13][14][15][16][17][18][19][20][21][22]
    • Arabové sdílejí silné pouto skrze svůj etnický, jazykový a kulturní odkaz. Toto spojení zahrnuje jejich historii, nacionalismus a geografické vazby. Náboženství jej také ovlivňuje, což přispívá k jeho jedinečným zvykům, umění, kuchyni a společenské identitě.[23][24]
    • Arabská identita zaměřená na etnickou identitu je dalším způsobem, jak definovat arabskou identitu, kterou lze dále členit podle jazykových, kulturních, sociálních, historických, politických, národních nebo genealogických hledisek.
  1. ↑ LORENZO KAMEL. The Frailty of Authority: Borders, Non-State Actors and Power Vacuums in a Changing Middle East. [s.l.]: Edizioni Nuova Cultura, 31 March 2017. Dostupné online. ISBN978-88-6812-828-9. S.25.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. ↑ KAIL C. ELLIS. Secular Nationalism and Citizenship in Muslim Countries: Arab Christians in the Levant. [s.l.]: Springer, 12 January 2018. Dostupné online. ISBN978-3-319-71204-8. S.159.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  3. ↑ MARGARET K. NYDELL. Understanding Arabs: A Guide for Modern Times. [s.l.]: John Murray Press, 26 July 2018. Dostupné online. ISBN978-1-4736-9091-2. S.11.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  4. ↑ NEIL CAPLAN. The Israel-Palestine Conflict: Contested Histories. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2019. Dostupné online. ISBN978-1-119-52387-1. S.23.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. ↑ total population 450 million; CIA Factbook2030 estimates an Arab population of 450 million, see article text.
  6. ↑ World Arabic Language Day | United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization [online]. 15 December 2016 [cit. 2017-12-18]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  7. ↑ MACKINTOSH-SMITH, Tim. Arabs: A 3,000-Year History of Peoples, Tribes and Empires. [s.l.]: Yale University Press, 2019. Dostupné online. ISBN978-0-300-18235-4.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. ↑ LEVINSON, David. Ethnic Groups Worldwide: A Ready Reference Handbook. [s.l.]: Oryx Press, 1998. Dostupné online. ISBN978-1-57356-019-1.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  9. ↑ SHAKRY, Omnia El. Understanding and Teaching the Modern Middle East. [s.l.]: University of Wisconsin Pres, 2020. Dostupné online. ISBN978-0-299-32760-6.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  10. ↑ AHRARI, Mohammed E. The Middle East in Transition: An Instructional Guide. [s.l.]: Southern Center for International Studies, 1994. Dostupné online. ISBN978-0-935082-19-7.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  11. ↑ HITTI, Philip K. The Arabs: a short history. Washington, D.C.: Regnery Pub., 1996. ISBN0-89526-706-3.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  12. ↑ ROGAN, Eugene. The Arabs: a history. 1st pbk.. vyd. New York: Basic Books, 2011. ISBN978-0-465-02504-6.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  13. ↑ HAUSS, Charles. Ie Comparative Politics. [s.l.]: Wadsworth, 2005. Dostupné online. ISBN978-0-495-06294-3.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  14. ↑ Eickelman, Dale F. Encyclopaedia of Islam. [s.l.]: [s.n.], September 2013. Dostupné online. Kapitola Arabs (anthropology).Je zde použita šablona {{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  15. ↑ SHOUP, John A. Ethnic Groups of Africa and the Middle East: An Encyclopedia. [s.l.]: ABC-CLIO, 2011. Dostupné online. ISBN978-1-59884-362-0.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  16. ↑ BARAKAT, Halim. The Arab world society, culture, and state. Berkeley: University of California Press, 1993. ISBN0-520-91442-2.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  17. ↑ REYNOLDS, Dwight F. The Cambridge Companion to Modern Arab Culture. [s.l.]: Cambridge University Press, 2015. Dostupné online. ISBN978-0-521-89807-2.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  18. ↑ JANDT, Fred E. An Introduction to Intercultural Communication: Identities in a Global Community. [s.l.]: Sage Publications, 2012. Dostupné online. ISBN978-1-4129-9287-9.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  19. ↑ KREIDER, Kyle L.; BALDINO, Thomas J. Minority voting in the United States. Santa Barbara, CA: Praeger, 2016. ISBN978-1-4408-3024-2.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  20. ↑ EPSTEIN, Steven. Purity Lost: Transgressing Boundaries in the Eastern Mediterranean, 1000–1400. [s.l.]: JHU Press, 2007. Dostupné online. ISBN978-0-8018-8484-9.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  21. ↑ Encyclopedia Iranica. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola ʿARAB.Je zde použita šablona {{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  22. ↑ MSN Encarta. Arabs. [s.l.]: [s.n.], 28 October 2009. Dostupné varchivu pořízeném zoriginálu dne28 October 2009.Je zde použita šablona {{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  23. ↑
  24. ↑
    • Culture and Tradition in the Arab Countries [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
    • Arabic Culture & Traditions – Online Resources [online]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
    • EL-SHAMY, Hasan M. Folk traditions of the Arab world: a guide to motif classification. Bloomington: Indiana Univ. Press, 1995. Dostupné online. ISBN0-253-35222-3.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  25. ↑
    • Bamber Gascoigne. HISTORY OF THE ARABS [online]. [cit. 2025-09-15]. Dostupné online.
    • EPH'AL, Israel. The Ancient Arabs: nomads of the fertile crescent. Jerusalem; Leiden: Magnes Press Hebrew University E.J. Brill, 1982. ISBN978-965-223-400-1.
    • MACKINTOSH-SMITH, Tim. Arabs: A 3,000-Year History of Peoples, Tribes and Empires. [s.l.]: Yale University Press, 2019. Dostupné online. ISBN978-0-300-18235-4.
  26. ↑
    • MYERS, E. A. The Ituraeans and the Roman Near East: Reassessing the Sources. [s.l.]: Cambridge University Press, 2010. Dostupné online. ISBN978-1-139-48481-7. S.18.
    • HOYLAND, Robert G. Arabia and the Arabs. [s.l.]: Routledge, 2001. ISBN0-203-76392-0. S.11 Methodology (modern Saudi Arabia minus the east coast, the Sinai and Negev deserts, and parts of modern Jordan, Syria, and Iraq).
  27. ↑
    • SMITH, Sylvia. Bahrain digs unveil one of oldest civilizations. www.bbc.com. BBC News, 21 May 2013. Dostupné online.
    • Qal'at al-Bahrain – Ancient Harbour and Capital of Dilmun [online]. UNESCO [cit. 2011-08-17]. Dostupné varchivu pořízeném zoriginálu dne5 April 2012.
  28. ↑
    • BOWMAN, Alan K.; CHAMPLIN, Edward; LINTOTT, Andrew. The Cambridge Ancient History. [s.l.]: Cambridge University Press, 1996. Dostupné online. ISBN978-0-521-26430-3.
    • RETSÖ, Jan. Arabs (historical). Encyclopaedia of Islam, Three. October 2010. Dostupné online.
    • The origin of the word "Arab" [online]. [cit. 2017-12-18]. Dostupné online.
  29. ↑ Werner Daum. Yemen: 3000Years of Art and Civilization in Arabia Felix. [s.l.]: Pinguin-Verlag, 1987. ISBN3-7016-2292-2. S.73.
  30. ↑ FISHER, Greg; WOOD, Philip. Arabs and Empires before Islam. [s.l.]: Oxford University Press, 2015. Dostupné online. ISBN978-0-19-179973-0. S.368.
  31. ↑ Thamud | History, Tribe, & Location | Britannica [online]. [cit. 2023-04-07]. Dostupné online.
  32. ↑ Warwick Ball. Rome in the East: The Transformation of an Empire. [s.l.]: Routledge, 2002. Dostupné online. ISBN978-1-134-82387-1. S.80.
  33. ↑ Berndt Schaller, Ituraea, p. 1492.
  34. ↑ DE JONG, Albert. Hatra and the Parthian Commonwealth. Oriens et Occidens – Band 21. 2013, s. 143–161. Dostupné online.
  35. ↑ JULLIEN, Christelle. Beth 'Arabaye. The Oxford Dictionary of Late Antiquity. Oxford University Press, 22 March 2018. Dostupné online [cit. 20 April 2023]. ISBN978-0-19-866277-8. doi:10.1093/acref/9780198662778.001.0001.
  36. ↑ Šablona:Oxford Dictionary of Late Antiquity
  37. ↑ BOWMAN, Alan; GARNSEY, Peter; CAMERON, Averil. The Cambridge Ancient History: Volume 12, The Crisis of Empire, AD 193–337. [s.l.]: Cambridge University Press, 2005. Dostupné online. ISBN978-0-521-30199-2.; HORNBLOWER, Simon; SPAWFORTH, Antony; EIDINOW, Esther. The Oxford Classical Dictionary. [s.l.]: OUP Oxford, 2012. Dostupné online. ISBN978-0-19-954556-8.; BURNS, Jasper. Great Women of Imperial Rome: Mothers and Wives of the Caesars. [s.l.]: Routledge, 2006. Dostupné online. ISBN978-1-134-13185-3.; PRADO, Leonardo de Arrizabalaga y. Varian Studies Volume One: Varius. [s.l.]: Cambridge Scholars Publishing, 2017. Dostupné online. ISBN978-1-4438-9385-5.; SHAHID, Irfan. Rome and The Arabs: A Prolegomenon to the Study of Byzantium and the Arabs. [s.l.]: Dumbarton Oaks, 1984. ISBN0-88402-115-7. S.37.; FREISENBRUCH, Annelise. Caesars' Wives: Sex, Power, and Politics in the Roman Empire. [s.l.]: Simon and Schuster, 2011. Dostupné online. ISBN978-1-4165-8305-9.
  38. ↑
  39. ↑
    • Islam, The Arab Empire of the Umayyads [online]. [cit. 2017-01-21]. Dostupné varchivu pořízeném zoriginálu dne15 December 2014.
    • The Arab Empire: Umayyad Empire History [online]. [cit. 2017-12-18]. Dostupné online.
    • Top 10 Greatest Empires in History [online]. 22 June 2010. Dostupné online.
    • PILLALAMARRI, Akhilesh. The 5 Most Powerful Empires in History [online]. 22 February 2015. Dostupné online.
    • 10 Greatest Empires in the History of World [online]. 24 March 2010 [cit. 2017-01-24]. Dostupné varchivu pořízeném zoriginálu dne2 February 2017.
  40. ↑
  41. ↑
    • Who is an Arab? [online]. [cit. 2016-11-10]. Dostupné varchivu pořízeném zoriginálu dne6 October 2018.
    • Francis M. Deng. War of Visions: Conflict of Identities in the Sudan. [s.l.]: Brookings Institution Press, 2011. Dostupné online. ISBN978-0-8157-2369-1. S.405.
  42. ↑ RABASA, Angel; WAXMAN, Matthew; LARSON, Eric V.; MARCUM, Cheryl Y. The Muslim World After 9/11. [s.l.]: Rand Corporation, 17 November 2004. Dostupné online. ISBN978-0-8330-3755-8. S.31.
  43. ↑
    • Culture and Tradition in the Arab Countries [online]. [cit. 2017-12-18]. Dostupné online.
    • Arabic Culture & Traditions [online]. [cit. 2017-12-18]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
    • EL-SHAMY, Hasan M. Folk traditions of the Arab world: A guide to motif classification. Bloomington: Indiana University Press, 1995. Dostupné online. ISBN978-0-253-35222-4.
  44. ↑
    • Arab Civilization [online]. [cit. 2017-11-01]. Dostupné varchivu pořízeném zoriginálu dne24 October 2017.
    • Holt, P. M. 2013. Studies in the History of the Near East. p. 28. 113627331X: "He held the post until his death in 1624 and was succeeded by his former pupil, James Golius (1596–1667). Erpenius and Golius made outstanding contributions to the development of Arabic studies by their teaching, their preparation of texts,..."
  45. ↑
  46. ↑ Encyclopedia.com. [s.l.]: [s.n.], 21 April 2018. Dostupné online. Kapitola Arabs.
    • PHARES, Walid. Arab Christians: An Introduction [online]. Arabic Bible Outreach Ministry, 2001. Dostupné online.
    • Majority and Minorities in the Arab World: The Lack of a Unifying Narrative [online]. Dostupné online.* Religious Diversity Around The World – Pew Research Center [online]. 4 April 2014. Dostupné online.
  47. ↑ Encyklopedie starověkého Předního východu. Libri, Praha 1993. ISBN80-85983-58-3 Hesla Arabové, Sába
  48. ↑ France's ethnic minorities: To count or not to count. The Economist (2009-03-26). Retrieved on 2013-07-12.
  49. ↑ الهجرة السورية اللبنانية إلى الأرجنتين [online]. Fearab.org.ar [cit. 2010-04-13]. Dostupné varchivu pořízeném dne20-06-2010.
  50. ↑ The Joshua Project: Ethnic People Groups of Turkey
  51. ↑ http://www.thedailybeast.com/articles/2013/09/15/abdel-el-zabayar-from-parliament-to-the-frontlines.html "Venezuela, where the estimated 1.6 million people of Arab descent..."
  52. ↑ Iran [online]. [cit. 2013-08-03]. Dostupné varchivu pořízeném dne24 April 2013.
  53. ↑ Iran [online]. [cit. 2013-08-03]. Dostupné varchivu pořízeném dne24 April 2013.
  54. ↑ Ben Cahoon. World Statesmen.org [online]. World Statesmen.org [cit. 2011-09-17]. Dostupné online.
  55. ↑ (španělsky) En Chile viven unas 700.000 personas de origen árabe y de ellas 500.000 son descendientes de emigrantes palestinos que llegaron a comienzos del siglo pasado y que constituyen la comunidad de ese origen más grande fuera del mundo árabe. Archivováno 10. 6. 2010 na Wayback Machine.
  56. ↑ Colombia awakens to the Arab world. www2.anba.com.br [online]. [cit. 03-01-2015]. Dostupné varchivu pořízeném dne06-07-2011.
  57. ↑ العرب البريطانيون، تأليف الدكتور أنطوني ماك روي. www.naba.org.uk [online]. [cit. 2015-01-03]. Dostupné varchivu pořízeném dne2015-01-03.
  58. ↑ www.cz-herborn.de [online]. [cit. 03-01-2015]. Dostupné varchivu pořízeném dne30-12-2013.
  59. ↑ إحصائيات كندا: الجمهرة وفقًا للأصول العرقية، في كل محافظة وإقليم (إحصاء سنة 2006) [online]. [cit. 2015-01-03]. Dostupné varchivu pořízeném dne15-01-2011.
  60. ↑ Dutch media perceived as much more biased than Arabic media – Media & Citizenship Report conducted by University of Utrecht. Utrecht University. 10 September 2010. Dostupné varchivu pořízeném zoriginálu dne2019-02-28.
  61. ↑ Archivovaná kopie. elecpress.monash.edu.au [online]. [cit. 2015-01-03]. Dostupné varchivu pořízeném dne2005-04-15.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
👁 Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Kategorie:
Skryté kategorie: