Emil Zillich, psán též Emilian (11. října 1830 Praha^[1] — 22. ledna 1896 tamtéž^[2]) byl český malíř a ilustrátor. Tvořil především žánrové malby s náměty z historie (třicetiletá válka, rokoko) i současnosti (pouliční život, obyčejní lidé). Ilustroval historické romány, knihy pro mládež a články v časopisech (Světozor). V jeho díle se projevuje smysl pro humor.

Narodil se v rodině staroměstského krejčovského mistra Jana Zillicha a jeho manželky Marie; pokřtěn byl jako Emilian Carolus.^{[1] [pozn. 1]} Podle nekrologu Světozoru, kde byl uveden chybný rok narození, se jednalo o zámožnou rodinu.^[3]

Studoval na pražské malířské akademii u Ch. Rubena. Roku 1851 podnikl studijní cestu do Německa a Belgie. Poté se pravidelně účastnil výstav Krasoumné jednoty. Malířství pěstoval jen jako zálibu.^[3]

Počátkem osmdesátých let ho postihly finanční ztráty^[3] — v důsledku soudního sporu přišel o značnou část majetku zděděného po rodičích — což ho přinutilo malovat pro obživu.^[4] Od roku 1882 do konce 80. let vytvořil stovky ilustrací, především pro časopis Světozor, k historickým románům a do knih pro mládež. Poté se odstěhoval do Přeštic za rodinou své dcery.^[3]

Roku 1894, po smrti dcery, se vrátil zpět do Prahy. Tehdy již viditelně trpěl nervovou chorobou. Zpočátku bydlel u svého přítele a žáka Voráčka a v rámci možností pokračoval v umělecké tvorbě; s postupující nemocí ale požádal o přijetí do všeobecné nemocnice. Tam zemřel 22. ledna 1896.^[3] V té době již byl téměř zapomenutý,^[5] na pohřeb na Olšanských hřbitovech mu přišli jen osobní přátelé.^[3]

Zillich netvořil velké kompozice,^[5] ale jen malé obrázky.^[6] Typická pro něj byla žánrová malba s náměty z rokoka, třicetileté války, ale i ze současnosti (např. pouliční život nebo svět „malých lidí“). V obrazech projevoval jemný cit pro kolorit i pro humor,^[3] hluboké vzdělání a bystrý pozorovatelský talent.^[6]

První ilustraci pro časopis Světozor uveřejnil v ročníku 1868. V 80. letech pak pro něj vytvořil několik set obrázků s tématy z historie, divadla a současných událostí. Vedle toho ilustroval literaturu pro mládež (Jarý věk, Zlaté mládí, Květy mládeže) aj.^[3]

Kromě humorně laděných prací vytvořil i několik vážných — např. oltářní obrazy ve Vřesovicích, Lochovicích a Husinci.^[4]

Ilustroval mimo jiné tato knižně vydaná díla:^[7]

• Georges Ohnet, překlad Jan J. Benešovský-Veselý: Majitel hutí (1882)
• František Hrnčíř: Květy: povídky pro mládež (1883)
• Karel Václav Rais: Doma. Čásť II., Verše výpravné (1884)
• Václav Špaček: Šlechetnosť, ozdoba dítek: sbírka mravoučných povídek (1884)
• Album národních typů i krojů (1885)
• Vítězslav Hálek: Písně slavíkovy (1885)
• Josef Zaříčanský: Jaré mládí: básničky pro útlejší mládež (1886)
• František Kretz a Emil Musil-Daňkovský: Obrázky národopisné (1886)
• Alois Jirásek: V cizích službách: kus české anabase (1886)
• Jakub Arbes: Kandidáti existence (1887)
• Karel Václav Rais: Dárek maličkým: básničky (1889)
• Kolda Malínský: Světlo a stín: dvě povídky ze zlatého věku (1890-1)
• Karel Václav Rais: Nová sbírka Slovanských pohádek a pověstí (1894)
• Emile Desbeaux, upravil Josef Klika: Márinčino proč? (posmrtně 1897)
• Rudolf Jaroslav Kronbauer: Alma (posmrtně asi 1900)

• 👁 Hudebník
  
  Hudebník
• 👁 Příliš moc vína
  
  Příliš moc vína
• 👁 Zajetí českých pánů v sedleckém klášteře
  
  Zajetí českých pánů v sedleckém klášteře