Epigram (z řeckého epigramma = nápis) je krátká satirická báseň (dvouveršová, čtvřveršová, někdy i víceveršová), která úsečně sděluje nápad či myšlenku – snaží se například upozornit na nějaký problém^[1]. Vyjadřuje básníkův názor na aktuální téma a obsahuje pointu. Vlastností epigramu je věcnost a konkrétnost sdělení, jež nepřipouští významovou neurčitost^[2].

Typy epigramu lze rozdělit na reflexivní (vážně a leckdy didakticky laděné) a komické (satirické, zábavné).

Karel Havlíček Borovský své epigramy definoval jako "malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral"^[3].

• Simónidés z Keu
• Kallimachos z Kyrény
• Asklépiadés ze Samu
• Níkodémos z Hérakleie
• Gaius Valerius Catullus
• Marcus Valerius Martialis
• Gotthold Ephraim Lessing
• Johann Wolfgang von Goethe
• Friedrich Schiller
• Thomas Wyatt
• Robert Herrick
• Alexander Sergejevič Puškin
• Adam Mickiewicz
• Omar Chajjám

Odi et amo. quare id faciam fortasse requiris

nescio, sed fieri sentio et excruc

(Gaius Valerius Catullus, Odi et amo)

Nechoď, Vašku, s pány na led,

mnohý příklad známe,

že pán sklouzne

a sedlák si za něj nohu zláme.

(Karel Havlíček Borovský: Epigramy)

Rozum v světě dokázal už více

nežli ostrých mečů na tisíce.

(Adolf Heyduk: Epigramy^[4])

Skrovná summa našich jesti knih: snář a kalendář,

I v těch však študují víc moli nežli lidé.

(Jan Kollár^[5])

Prach jsou mysli lidí, podkop zhotoví-li ministři,

najde se jiskra, která všecko do větru hodí.

(František Ladislav Čelakovský^[5])

Druhy epigramu jsou cinquain americké básnířky Adelaide Crapseyové a clerihew anglického humoristy Edmunda Clerihewa Bentleye.