Fernando kardinál Filoni (* 15. dubna 1946, Manduria) je italský římskokatolický biskup akardinál, bývalý prefekt Kongregace pro evangelizaci národů, velmistr Řádu Božího hrobu.

Kněžské svěcení přijal 3. července 1970. V roce 1979 se začal připravovat na diplomatickou službu v Papežské diplomatické akademii. Jako nuncius působil mezi lety 1992 a 2001 v mnoha zemích, včetně Srí Lanky, Íránu, Brazílie a Filipín. Ačkoliv byl tehdy formálně přiřazen do filipínské Manily, významně se podílel na tzv. takzvané Studijní misi do Číny, kdy se urovnávaly vztahy s čínskou katolickou církví jak s oficiální, tak s podzemní.^[1] Dne 17. ledna 2001 byl jmenován apoštolským nunciem v Iráku a Jordánsku a zároveň osobním arcibiskupem. Biskupské svěcení mu udělil papež Jan Pavel II. 19. března téhož roku.

Po vypuknutí války v Iráku odmítl opustit nunciaturu a zůstal v zemi po celou dobu konfliktu.^[1][2][3] V únoru 2005 byl jmenován nunciem na Filipínách. Dne 9. června 2007 se vrátil do Vatikánu, kde byl pověřen prací ve státním sekretariátu jako vedoucí sekce pro všeobecné záležitosti.^[4]

Poté, co kardinál Ivan Dias dovršil v květnu 2011 kanonický věk a odešel na odpočinek, ho papež Benedikt XVI. jmenoval novým prefektem Kongregace pro evangelizaci národů.^[5] Dne 6. ledna 2012 bylo oznámena jeho kardinálská nominace, kardinálské insignie převzal na konzistoři 18. února 2012. Kromě mateřského jazyka hovoří francouzsky, španělsky, anglicky a portugalsky. Reskriptem z 26. června 2018 jej papež František jmenoval kardinálem-biskupem, přičemž mu zůstává titulární diakonie Nostra Signora di Coromoto in San Giovanni di Dio, ale ve všem je postaven na roveň ostatním kardinálům-biskupům, kteří mají svou titulární suburbikální diecézi. ^[6]

Dne 8. prosince 2019 jej papež František jmenoval velmistrem Řádu Božího hrobu a zároveň jmenoval jeho nástupcem v úřadu prefekta kongregace pro evangelizaci národů kardinála Tagleho. ^[7] Dne 16. ledna 2020 přijal od svého předchůdce kardinála O'Briena investituru za rytíře kolany Řádu Božího hrobu a ujal se své funkce velmistra. ^[8]

• Dio e l'alterità nel pensiero di Emmanuel Levinas, 1979
• La morale come filosofia della vita in Socrate, (1981
• Dalla Diocesi di Babilonia dei Latini e Delegazione Apostolica di Mesopotamia, Kurdistan e Armenia Minore alla Nunziatura Apostolica in Iraq, Libreria Editrice Vaticana 2006
• La Chiesa nella terra d'Abramo. Dalla diocesi di Babilonia dei latini alla nunziatura apostolica in Iraq, BUR Biblioteca Univ. Rizzoli (SAGGI) 2008
• La Chiesa in Iraq – Storia, sviluppo e missione, dagli inizi ai nostri giorni, Libreria Editrice Vaticana 2015
• “E tutta la casa si riempì del profumo dell’unguento.” Per una spiritualità dell’Ordine del Santo Sepolcro, Città del Vaticano: Libreria Editrice Vaticana – Ordine Equestre del Santo Sepolcro di Gerusalemme 2020, ISBN 978-88-266-0524-1.
• „A celý dům se naplnil vůní toho oleje.“ Základy spirituality Řádu Božího hrobu, Olomouc: Česká magistrální delegace Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského, 2022. ISBN 978-80-11-02334-8.
• I miei giorni sono nelle tue mani. Uomini e donne sulle orme di Gesù, Cinisello Balsamo (MI): San Paolo 2025. ISBN 978-88-922-4929-5.

• PARMA, Tomáš. Rytíři, dámy a poutníci. Dějiny a současnost Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského a jeho působení v českých zemích. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství FF UP, 2020. (Knihovna Řádu Božího hrobu; sv.2). ISBN978-80-88278-52-8. S.229–231.

• Seznam žijících kardinálů
• Seznam kardinálů jmenovaných Benediktem XVI.
• Římská kurie

• 👁 Image
  Obrázky, zvuky či videa k tématu Fernando Filoni na Wikimedia Commons
• 👁 Image
  Osoba Fernando Filoni ve Wikicitátech
• Profil v biografickém slovníku kardinálů Salvadora Mirandy
• Biografické heslo na catholic-hierarchy.org
• Stručný životopis na stránkách tiskového střediska Vatikánu.
• Stručný životopis a projevy na stránkách Českého místodržitelství Řádu Božího hrobu