Georg Golser (* ve Werfenu; † 20. června 1489 vBrixenu) byl katolický biskup brixenské diecéze.^[1]

Georg Golser byl syn sedláka zWerfenu vSalcburském knížecím arcibiskupství. Byl roku 1438 imatrikulován na univerzitě ve Vídni azískal roku 1460 akademickou hodnost Doktora kanonického práva (doctor iuris canonici). Jakožto kanovník byl Golser 9.září 1464 podle staré tradice zvolen kapitulou chrámu jako nástupce Nikolause Cusanuse na biskupský stolec. Vdůsledku sporů kolembasilejského koncilu, do nichž byli zapojeni také jeho předchůdci Georg von Stubai aNikolaus Cusanus, nechtěl papež PavelII. volbu uznat. Jak papež, taki císař FriedrichIII. chtěli prosadit své vlastní kandidáty. Spor byl urovnán teprve po letech díky postupnému odstoupení protikandidátů (Francesca Gonzagy aLea von Spaur). Georg Golser byl 16.prosince1471 potvrzen ve své biskupské hodnosti papežem Sixtem IV.

Roku 1476 zastupoval Golser spolu sVirgilem von Graben, Balthasarem von Welsberg a Phöbusem von Thurn hraběte Leonharda von Görz na dvoře markhraběte Ludovica Gonzagy vMantově, aby slavnostně přislíbil jeho sňatek sGonzagovou dcerou Paolou.^[2]

Do Brixenu přicestoval roku 1485 zŘíma inkvizitor Heinrich Kramer spapežskou bulou Innocence VIII. opronásledování čarodějnic. Přesvědčoval kapitulu dómu onezbytnosti pátrání po nebezpečném čarodějnictví. Voběžníku Golser vyjádřil podporu inkvizitorovi, který se poté vydal do Innsbrucku. Tam kázal proti čarodějnictví, sbíral udání apoté nechal několik žen zatknout. Proces se konal pod záštitou biskupa Golsera aarcivévody Zikmunda Tyrolského.

Inkvizitor vedl proces proti ženám podle svého uvážení, kladl jim ale otázky ohledně sexuality. Proto jeden zpřítomných, který se procesu účastnil místo Golsera, dal rozhořčeně najevo, že kdyby to pokračovalo vtomto tónu inadále, opustí soudní síň. Na jednom zposledních soudních jednání se vyjádřil přítomný právník Johannes Merwart de Wending kriticky ke způsobu vedení procesu astal se obhájcem obžalovaných žen. Mezi nimi byla také Helena Scheuberinová. Poukázal na to, že proces neodpovídá právním normám, a zasazoval se opropuštění obžalovaných. To se mu nakonec podařilo.

Biskup Georg Golser poté prohlásil práci inkvizitora za ukončenou avykázal ho zbiskupství.^[3] Inkvizitor uposlechl jeho příkazu teprve po několika výzvách až na jaře roku 1486. Náklady na celý proces převzal arcivévoda Zikmund. Neúspěch inkvizitora vInnsbrucku byl svelkou pravděpodobností rozhodujícím podnětem ksepsání spisu Malleus maleficarum („Kladivo na čarodějnice“, 1486).

Tvrzení, že Golser zakročil proti inkvizitorovi teprve tehdy, když byla jeho vlastní sestra pronásledována inkvizicí, patří mezi legendy. Osestře biskupa Golsera upálené jako čarodějnice není doposud nic známo. Původní dokumenty ztakzvaného Innsbruckého procesu sčarodějnicemi ktomu neposkytují žádné důkazy.

Roku 1488 předal Georg Golser, který během celého období ve funkci churavěl, vedení diecéze svému dlouholetému koadjuktorovi Melchiorovi von Meckau.