Původně zněl autorský pseudonym Jules Sand. Vytvořil jej spisovatel Henri de Latouche pro román Rose et Blanche. Mladá autorka toto dílo pouze načrtla, zpracoval je však její tehdejší přítel, spisovatel Jules Sandeau. Aby mu nebyl přisuzován nový, výhradně autorkou napsaný román Indiana, a aby se přitom vyhovělo požadavku nakladatele na stejný pseudonym, navrhl Latouche kompromis: spisovatelka si zvolí jiné křestní jméno, oba autoři budou považováni za bratry či bratrance. Spisovatelka si pak zvolila mužské křestní jméno George. Pseudonym jí zajistil neplánovanou popularitu u německých příznivců popraveného studenta Karla Sanda, vraha spisovatele a nepřítele liberalismu Augusta von Kotzebue.^[5]

Ačkoliv byl její pseudonym vědomě zvolen jako mužský, v češtině je většinou přechylován na Sandová.^[6][7] Přechýlený tvar se objevuje již od 19. století,^{[pozn. 1]} ale někdy je považován kvůli zženštění zvoleného mužského pseudonymu za nesprávný.^[11]

Ve svých více než 70 románech se George Sandová soustředila především na otázku společenského postavení žen astala se tak bojovnicí za jejich právo mít vlastní citový život. Dalším tématem, kterému se věnovala, je život na vesnici, který popisuje idealizovaným způsobem. Její dílo mělo výrazný vliv na řadu dalších spisovatelů. Učeských autorů je její vliv nejpatrnější vdíle Boženy Němcové aKaroliny Světlé.

Katolická církev zařadila „všechny milostné romány“ (omnes fabulae amatoriae) této spisovatelky na Index zakázaných knih.^{[12][pozn. 2]} Zajímavostí je, že je autorkou idvou románů oslavných osobnostech české historie zhusitského období: Jean Zyska (Jan Žižka, 1843)^[13] a Procope le Grand (Prokop Holý, 1844)^[14] (atp.). Toto období českých dějin, které nastudovala s pozoruhodnou hloubkou a přesností, nechápe jako náboženský střet, ale jako střet sociální, což je pojetí, které odpovídá představám utopického socialismu.

Sandová napsala také více než 20 divadelních her.

Napsala rovněž několik politických aliterárně kritických, nepříliš úspěšných pojednání.

Mimo tato díla se zachovala ijejí rozsáhlá korespondence, obsahující více než 40 tisíc dopisů.

První český překlad (Leone Leoni) vyšel v Praze roku 1836.

• Konsuelo – př. Žofie Podlipská; část díla se odehrává v Čechách – na Šumavě. Praha: I. L. Kober, 1865
• Hraběnka z Rudolstadtu – př. Žofie Podlipská. Praha: I. L. Kober, 1867
• Markýz de Villemer: román – př. Bohuslava Záleská. Praha: Theodor Mourek, 1874
• Johana pasačka epnellská: román – př. Hedvika Hellichová. Praha: Theodor Mourek,1875
• Nalezenec – př. J. B…r. Praha: Spolek pro vydávání laciných knih, 1876
• Indiana: autobiografický román – př. Ladislav Hejtmánek. Mladá Boleslav: Karel Vačlena, 1882
• Bludička: vesnická povídka – př. J. P. Lhotecký. Praha: J. Zeman, 1884
• Malá Fadetka – př. Václav Černý. Praha: Alois Hynek, 1884
• Dvě povídky – př. E. V. Hynek. Praha: Alois Hynek, 1886
• Kristián Waldo aneb Cesty osudu – př. Miloš Vyšín. Praha: Časopis Poplatník, 1905
• Dobráček – př. Jaroslav Janeček; s 50 ilustracemi J. Friedricha. Praha: J. R. Vilímek, 1909
• Markýza – in: 1000 nejkrásnějších novel č. 57; př. Karel Šafář. Praha: J. R. Vilímek, 1913
• Křídla odvahy – př. Zdeňka Foustková; s obrázkem F. Zychy. Praha: Alois Hynek, 1914
• Loď za loď, ženu za ženu – př. Jiří Rozmar. Praha: S. Klika, 1921
• Ďáblova bažina: román – př. A. Bareš. Brno: vlastním nákladem, 1924
• Láska ženy – př. Viktor Miller. Praha: Otto Girgal, 1925
• Láska nalezencova: obrázek ze života venkovského o třech dějstvích – pro české jeviště upravil Gusta Spáčil. Brtnice: Josef Birnbaum, 1926
• Tajemník její výsosti – př. Jiří Vičar. Praha: Jan Svátek, 1926
• Francia: novela – př. V. Seifert. Praha: Šolc a Šimáček, 1926
• Flavie: románek v dopisech – př. M. Janská. Praha: Šolc a Šimáček, 1926
• Hřích pana Antonína – př. Václav Vitinger. Praha: Leopold Mazáč 1926
• Ona a on: román – př. Josef Jánský. Praha: Alois Neubert, 1926
• Valentina: autobiografický román – př. Jiří Vičar. Praha: Jan Svátek, 1926
• Kniha vášně: román – př. Josef V. Sterzinger. Praha: J. R. Vilímek, 1927
• George Sandová: kniha vášně: román – Dora Dunckerová, George Sandová; př. J. V. Sterzinger. Praha: J. R. Vilímek, 1927
• Tajemství rodu Maupratů: román – př. Vladislav Rovinský; ilustrovala Libuše Lepařová. Praha: J. Svátek, 1928
• Román zpěvačky – př. Jar. K. Vídeň: Antonín Machát, 1929
• Jana: román – př. Vladislav Rovinský; ilustrovala Libuše Lepařová. Praha: Jan Svátek, 1929
• Malá Fadettka: rozkošný cvrček – př. M. L. Kühnlová. Praha: I. L. Kober, 1929
• Ďáblův močál: Mattea – př. Jiří Vičar. Praha: Jan Otto, 1930
• O nejkrásnější dívku v Benátkách: román – př. Jiří Vičar. Praha: Politika, 1930
• Mistři dudáci – př. M. Štorm. Praha: Rudolf Kmoch, 1947
• Obrazy ze soukromého i veřejného života zvířat: studie současných mravů – napsali pod vedením P. J. Stahla Honoré de Balzac, L. Baude, Émile de la Bédollierre, P. Bernard, Louis-Francois L'Héritier, Jules Janin, Edward Lemoine, M. Ménessierová-Nodierová, Alfred de Musset, Paul de Musset, Charles Nodier, George Sandová, Louis Viardot; ilustroval J. I. I. Grandville; přeložil, úvodem a poznámkami opatřil Radovan Krátký; doslov napsal Václav Sivko. Praha: SNKLHU, 1956
• Vandrovní tovaryš: román – př. Jaroslav Pocha, Růžena Pochová; vysvětlivky Alena Hartmanová; doslov Josef Kopal. Praha: SNKLHU, 1959
• Dvě lásky mladého Horáce – př. Jan Holický. Praha: Lidové nakladatelství, 1972
• Valentina – Rodové tajemství – Jana. Praha: Odeon 1977
• Psaní o lásce – př. Jaroslav Simonides. Praha. Supraphon, 1983
• Consuela – př. Drahoslava Janderová. Praha: Svoboda 1988.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Sand na anglické Wikipedii.

• Byla George Sand v Čechách? – P. M. Haškovec. Brno: Masarykova univerzita, 1925
• Lásky George Sandové – Maurice Roya; přeložil a upravil J. O. Parma. Praha: Jan Svátek, 1929
• Živelné srdce: román ze života George Sandové – Frances Winwarová; přeložila z angličtiny A. Fleischerová-Janovská. Praha: F. Kosek, 1947
• George Sand – Marie Šmrhová. Praha: Orbis, 1948
• Kdo je Němirovič-Dančenko – Ivan Hollman. Kdo je Elizabeth Barrett Browningová – Hana Žantovská. Kdo je Fr. Jar. Rubeš – Vladimír Preclík. Kdo je Jan F. Kittl – Marie Tarantová. Kdo je N. G.Černyševskij – Milan Jariš. Kdo je George Sand – Marie Šmrhová. Kdo je I. F. Semmelweis – Fr. Pachner. Kdo je F. A. Gerstner – Josef Hons. Kdo je Charles Fourier – František Červinka. Praha: Orbis, 1949
• Social. utopismus v dílech George Sand – Milada Lejková: Praha: Univerzita Karlova, 1952
• George Sand a Čechy – Vladimír Brett. Praha: Národní muzeum, 1965
• Lélia, neboli, Život George Sandové – André Maurois; přeložil a vysvětlivkami opatřil Břetislav Štorm; verše přeložil Petr Kopta; doslov Otakar Novák: Praha: Odeon, 1966
• LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha: Garamond, 2008. 579s. ISBN978-80-7407-026-6.
• FISCHER, Jan Otokar a kol. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Díl 1., 1789–1870. 2. vyd. Praha: Academia, 1981. 657 s. [Kapitola „Sandová“ je na str. 284–297.]
• ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 4., Literatura 18. a 19. století. 1. vyd. Praha: SNKLU, 1962. 636 s. [Viz kapitolu „George Sandová“ na str. 475–479.]
• KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1949. 472 s. [Kapitola „George Sand“ na str. 344–347.]
• KOPAL, Josef. George Sandová a Božena Němcová: [přednáška]. Praha: Jednota československých matematiků a fysiků, 1937. 27, [I] s. Sbírka přednášek a rozprav extenze československých vysokých škol v Republice Československé. Řada III, Extense Uuniversity Komenského v Bratislavě; sv. 9.
• MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 2. svazek, M–Ž. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 459 s. [Stať „Malá Fadetka“ na str. 212–213.]
• ŠALDA, František Xaver a BLAHYNKA, Milan, ed. Šaldův slovník naučný: výběr z hesel F. X. Šaldy v Ottově slovníku naučném 1894–1908. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. 353 s. [Heslo „George Sand“ je otištěno na str. 248–251.]
• FRANCE, Anatole. Z francouzské literatury. 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 402, [3] s. Spisy / Anatole France; sv. 12. Knihovna klasiků. [Stať „George Sandová a idealismus v umění“ je otištěna na str. 325–330.]
• KADEŘÁVEK, Eugen Jan N. O atheismu čili bezbožectví. V Olomouci: Tiskem a nákladem knížearcibiskupské knih- a kamenotiskárny, 1878. 130 s. [Katolické zhodnocení života a díla „Jiřiny Sandové“ se nachází na str. 121–125.]

• Seznam francouzských spisovatelů

• 👁 Image
  Obrázky, zvuky či videa k tématu George Sandová na Wikimedia Commons
• 👁 Image
  Autor George Sandová ve Wikizdrojích
• Seznam děl vSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je George Sandová
• Plné texty děl autora George Sandová na projektu Gutenberg (anglicky)
• 👁 Image
  Galerie George Sandová na Wikimedia Commons
• 👁 Image
  Osoba George Sandová ve Wikicitátech
• 👁 Image
  Digitalizovaná díla George Sandové v České digitální knihovně