VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hubert_Gessner

⇱ Hubert Gessner – Wikipedie


Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hubert Gessner
👁 Hubert Gessner
Hubert Gessner
RodnéjménoHubert Johann Gessner
Narození20.října 1871
Valašské Klobouky, Morava
Rakousko-Uhersko👁 Rakousko-Uhersko
Rakousko-Uhersko
Úmrtí29.ledna 1943 (ve věku 71let)
Vídeň, Německá říše👁 Německá říše
Německá říše
Místopohřbeníhřbitov Neustift
VzděláníAkademie výtvarných umění Vídeň
AlmamaterAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povoláníarchitekt
PříbuzníFranz Gessner - bratr
Hnutísecese, moderna
VýznamnádílaReumann-Hof, Karl-Seitz-Hof, Vídeň
Zemský léčebný ústav císaře Františka Josefa I., dnes Psychiatrická nemocnice v Kroměříži
OvlivněnýOtto Wagner
👁 Logo Wikimedia Commons
multimediální obsah naCommons
👁 Image
Seznam děl vdatabázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hubert Gessner (20. říjen 1871 Valašské Klobouky[1]únor 1943 Vídeň[2]) byl rakouský architekt působící i na českém území.

Narodil se v roce 1871 ve Valašských Kloboukách v rodině poštmistra a krásobarviče Karla Gessnera[1][3]. V letech 1885–1889 vystudoval německou průmyslovou školu v Brně a poté v letech 1894–1898 vídeňskou akademii výtvarných umění u profesora Otto Wagnera. Po absolutoriu mezi lety 1898 a 1899 pracoval ve Wagnerově ateliéru. Mezi lety 1907 a 1912 spolupracoval především se svým bratrem Franzem Gessnerem. Po skončení první světové války se stal vedoucím architektem pro bytovou výstavbu ve Vídni. V této době vznikly podle jeho návrhu Karl-Seitz-Hof a Reumannhof. Po anšlusu Rakouska v roce 1938 dostal zákaz činnosti a zemřel během druhé světové války.

Byl pohřben 5. února 1943 na vídeňském hřbitově Neustifter Friedhof.[2]

Funkce a členství

[editovat | editovat zdroj]
  • Čestný člen Komory architektů (od 1923)
  • Viceprezident Sdružení rakouských architektů

Výběr z realizací

[editovat | editovat zdroj]
👁 Image
Budova někdejší Obchodní akademie, Hradec Králové, dnes sídlo děkanátu Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové
👁 Image
Hornův dům, Valašské Klobouky
👁 Image
Reumannhof, Vídeň
👁 Image
Psychiatrická léčebna, Kroměříž

Řada staveb ve výčtu vznikla ve spolupráci s bratrem Franzem.

  • 1896 Bratmannova vila, Valašské Klobouky, Smetanova 116[4]
  • 1896–1897 budova Pedagogické fakulty UHK, pův. Obchodní a živnostenská komora, Hradec Králové, č.p.331, náměstí Svobody 2, dnes sídlo děkanátu Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, spolupráce Otokar Bém
  • 1897 Obytný a obchodní dům Jana Horného ("Hornův dům"), Valašské Klobouky, čp. 189, Masarykovo náměstí, spolupráce Otokar Bém[4] [5]
  • 1899 Budova spořitelny v Černovicích (dnes Ukrajina)
  • 1900/1901 Budova muzea v Černovicích
  • 1901 Dělnický dům "Favoriten", Vídeň 10, Laxenburger Straße 8–10
  • 1901–1903 nájemní dům, Vídeň 5, Rechte Wienzeile 68 / Steggasse 1[6]
  • 1903 Obchodní a nájemní dům bratří Skasiků, Opava, Hrnčířská 17, spolu s bratrem Franzem, v letech 1946–1947 přestavěno Oldřichem Liskou[4]
  • 1903–1904 Okresní nemocenská pokladna, Brno-Zábrdovice, Milady Horákové 26-28 – dnes nájemní dům[4]
  • 1904 Okresní zdravotní pojišťovna ve Floridsdorfu, Vídeň, Holzmeistergasse 9
  • 1905 Hotel Slezský dvůr v Opavě
  • 1905 Městské lázně v Brně
  • 1905 Sanatorium v Brně
  • 1905–1907 vydavatelství a tiskárna "Vorwärts", Vídeň 5, Rechte Wienzeile 97, spolu sbratrem Franzem Gessnerem[6]
  • 1904–1908 Moravská zemská léčebna císaře Františka Josefa I., Kroměříž, Havlíčkova 50, včetně ústavního kostela svatého Cyrila a Metoděje[4]
  • 1906 Hotel Heinrichshof, Nový Jičín, Lidická 4, spolu s bratrem Franzem[4]
  • 1908 Villa Gessner, Vídeň 18, Sternwartestrasse 70, spolu s bratrem Franzem[6]
  • 1909 Vídeňská dělnická pekárna Hammerbrotwerke-Schwechat, spolu s bratrem Franzem[7]
  • 1910–1911 Liberecká dělnická pekárna, Liberec III – Jeřáb, č.p.622, Hanychovská ul. 1, 2, spolu s Franzem Gessnerem. Projekt: 1910, realizace: 1911 pro Reichenberger Arbeiterbäckerei GmbH. Areál byl v roce 1919 doplněn dalšími budovami podle projektu Julia Richtera. V roce 1934 dále upravil Josef Zeppter. Provoz pekárny ukončen v roce 1992, nyní jiné využití.[8] Objekt je zapsanou kulturní památkou s číslem 21331/5-4170.[9]
  • 1912, 1917–1918 Mlýn a pekárna Odkolek, Praha 9, Ke Klíčovu 1[10]
  • 1920–1921 Bytový dům zaměstnanců Odkolkových mlýnů, č. p.300, Praha 9-Vysočany, Pod Pekárnami 17, spoluautor Victor Kafka, autorství není jisté
  • 1924–1926 Reumann-Hof, Vídeň 5, Margaretengürtel 100–110 – blok s 480 byty, ateliéry, obchody, centrální prádelnou a mateřskou školou[6]
  • 1926–1927 Karl-Seitz-Hof, Vídeň 21, Jedleseer Strasse 66–94 – monumentální "lidový bytový palác" (Volkswohnpalast) s 1 173 byty, pojmenovaný po prvním rakouském prezidentovi, Karlu Seitzovi[6]
  • 1929–1931 Augartenský most (Augartenbrücke) přes Donaukanal, Vídeň[6]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hubert Gessner na německé Wikipedii.

  1. 1 2 Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2026-02-28]. Dostupné online.
  2. 1 2 Oznámení úmrtí a pohřbu (německy). Völkischer Beobachter. 14. 2. 1943, s. 3. Dostupné online.
  3. Sčítací operáty, Moravský zemský archiv v Brně. www.mza.cz [online]. [cit. 2026-02-28]. Dostupné online.
  4. 1 2 3 4 5 6 KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ZATLOUKAL, Pavel. Česká republika – architektura XX. století. Díl I. Morava a Slezsko. Praha: Zlatý řez, 2005. ISBN80-902810-2-8.
  5. Dům Jana Horného
  6. 1 2 3 4 5 6 Architecture in Vienna, Vídeň: Georg Prachner Verlag, 1990, ISBN3-85367-050-4
  7. dasrotewien.at. www.dasrotewien.at [online]. [cit. 2019-12-07]. Dostupné online.
  8. BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Industriál Libereckého kraje: technické památky a průmyslová architektura. Praha: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007. 281s. ISBN978-80-01-03798-0. Kapitola heslo Dělnická pekárna, s.120.
  9. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-09]. Identifikátor záznamu 132210: pekárna. Památkový katalog. Také Hledat dokumenty vMetainformačním systému NPÚ.
  10. Pražský industriál, editoři: Lukáš Beran, Vladislava Valchářová, Praha: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007, str. 180-181, ISBN80-01-03586-7 (2. vydání)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]