Jan Frank Fischer (15. září 1921 Louny – 27. ledna 2006 Praha) byl český hudební skladatel a překladatel.

Byl nejstarším dítětem Antonína Fischera a Marie, roz. Volcové. Měl tři mladší sourozence: Antonína Fischera (1922–1990), Janu Stočesovou (1923–2017) a Marii Koukalovou (1925–2004).

Maturoval na gymnáziu v Kralupech nad Vltavou roku 1940. Protože v době německé okupace byly vysoké školy uzavřeny, začal studovat kompozici na Pražské konzervatoři skladbu u Jaroslava Řídkého. Po osvobození jednak pokračoval ve studiu skladby na mistrovské škole a současně studoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Vzhledem k důsledkům únorových událostí roku 1948 však musel toto studium přerušit a dokončil jej až v roce 1990, po pádu komunistického režimu.

Působil jako umělec na volné noze. Byl skladatelem, autorem operních libret a písňových textů a překladatelem. Se svou první ženou Olgou pracoval na překladech ze španělské literatury. Sám si psal libreta k většině svých oper a dalších velkých kompozic. Napsal scénickou hudbu pro více než stovku činoherních a muzikálových inscenací a několik desítek filmů a televizních inscenací.

Byl činný i organizačně. V letech 1945–1949 byl členem výboru sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, členem komise komorní hudby Svazu československých skladatelů, předsedou pražské komise pro estrádní hudbu i tvůrčím tajemníkem Svazu.

Jeho práce získaly řadu našich i mezinárodních ocenění. Mimo jiné: Cenu mezinárodní poroty na Expo 58 v Bruselu za hudbu k prvnímu Polyekranu, Cenu za spolupráci na programu Laterny magiky, Cenu města Prahy za operu Romeo, Julie a tma, Cenu Svazu československých skladatelů za operu Copernicus a řadu cen za filmovou hudbu.

V letech 1961–1964 byl v seznamech Státní bezpečnosti (StB) veden pod krycím jménem Jan jako agent StB.^[2][3] V roce 1976 byl veden jako prověřovaná osoba.^[4]

Pochován je společně se svou první ženou Olgou, roz. Frankovou, v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze.