• Panna Marie Květná – 1944
• Pohřební obřad – 1947 – Genet zde byl fascinovaný estetikou nacismu a jeho uniforem. Na příběhu rozprášeného kulometného hnízda v době osvobození Francie kolem roku 1945 sleduje milostné napětí mužů čekajících na ztracené vartě na svou smrt.
• Querelle z Brestu – 1947 – námořník Querelle vešel do obecného povědomí (i díky zfilmování románu Rainerem Wernerem Fassbinderem) coby prototyp svobodného homosexuála – vraha, zloděje, rváče – námořníka, u nějž se jakákoliv morálka přizpůsobuje okamžité choutce, a který fascinuje a rozvrací své okolí svou fyzickou krásou. Román je nicméně značně komplexní, obsahuje podobně propracované příběhy nejméně pěti dalších postav, charakterizujících slabost a podlost lidí stojících leckdy mnohem více na straně uznávané morálky.
• Deník zloděje – 1949 – jde o Genetovu autobiografii. Popisuje svou dráhu od nalezence z Paříže, kterého matka opustila v sedmi měsících, jako dospívající utekl z rodiny pěstounů na venkově a začal s životem na ulici, krádežemi, prostitucí. Dal se naverbovat do francouzských legií, odkud dezertoval. Prchal přes Československo a Polsko, dorazil až do Barcelony, kde se připojil ke komunitě pouličních zlodějů a žebráků, navázal vztah s vojákem-dezertérem Srbem Stylitanem. Shrnuje v hutných obrazech podstatu svého opovržení společností a její předem danou morálkou.

Genetovy divadelní texty bývají řazeny do linie absurdního dramatu, jsou to znepokojivá, značně abstraktní politická podobenství o mechanismech moci.

• Služky – 1947, ústředními postavami jsou dvě služky, které hrají hry, v nichž se střídají v roli madam a služky, projevují při nich opovržení i účast, lásku i nenávist. Pointa hry spočívá v tom, že jedna ze služek vypije otrávený čaj určený Madam.
• Balkon – 1956, děj se odehrává v luxusním veřejném domě, kam chodí zástupci moci, generál, biskup, soudce a policejní prezident, odžívat si fantazie spojené s výkonem své funkce. Venku zuří revoluce, která je však brzy potlačena: novou královnou se stává bordelmamá a revolucionáři si chodí do bordelu odžívat iluzi moci. Pointou hry je sen policejního prezidenta, aby si prostí lidé ve veřejném domě své fantazie ukájeli jeho jménem. Splní se mu to v osobě instalatéra Rogera, který se přichází vzrušit při představě uložení svého těla do mausolea policejního prezidenta. Během obřadu provádí ve vzrušení autokastraci.
• Černoši – 1958, vysoce stylizovanou formou, kdy do sebe během představení navzájem přecházejí různé formy divadla, komentuje Genet stereotypy v uvažování o černoších, o černé africké kultuře, případně o bílých kolonizátorech. Rámcovou zápletkou přecházející v samotný smysl hry je pravidelné rituální zabíjení bělocha anebo aspoň černocha s bělošskou maskou a po něm trest, který herci hrající kolonizátory chystají pro černého vraha. Jednotlivé postavy ztrácejí během hry několikrát svou identitu a herci se stávají pouhými mluvčími. Rovněž označení herců („Vesnice“, „Dvůr“, „Štěstěna“, „Ctnost“, „Město Saint-Nazaire“) posouvá celek do roviny mýtu, případně podobenství.
• Paravány – 1966, politická hra, tématem je vzpoura Arabů proti francouzským kolonizátorům.

• Francouzská literatura
• Seznam francouzských spisovatelů
• Existencialismus

• 👁 Image
  Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean Genet na Wikimedia Commons
• Seznam děl vSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jean Genet
• Profil na stránkách Festivalu spisovatelů Praha