VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jelabuga

⇱ Jelabuga – Wikipedie


Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jelabuga
Елабуга
Алабуга/Alabuğa
👁 Státní historicko−architektonické a umělecké muzeum
Státní historicko−architektonické a umělecké muzeum
Poloha
Souřadnice55°46′ s. š., 52°2′ v. d.
Nadmořská výška70mn.m.
Časové pásmoUTC+3
StátRusko👁 Rusko
Rusko
Federální okruhPovolžský
RepublikaTatarstán
👁 Jelabuga na mapě

Tatarstán na mapě Ruska
Město na mapě Tatarstánu
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha41km²
Počet obyvatel73 630(2021)
Hustota zalidnění1 795,9obyv./km²
Etnické složeníRusové 51,7%
Tataři 42,6%
Čuvaši 1%
Správa
StarostaRustem Nurjev
Vznik1007
Oficiální webwww.elabugae.ru
Telefonní předvolba(+7) 85557
PSČ42360x
👁 Logo Wikimedia Commons
multimediální obsah naCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelabuga (ruskyЕлабуга, tatarskyАлабугаAlabuğa) je město v Tatarstánu v Ruské federaci. Při sčítání lidu v roce 2010 mělo přes sedmdesát tisíc obyvatel.

Jelabuga leží v severovýchodní části Tatarstánu na pravém, severním břehu řeky Kamy. Od Kazaně, hlavního města Tatarstánu, je vzdálena přibližně dvě stě kilometrů na východ.

Dějiny Jelabugy začínají v 11. století, kdy zde Volžští Protobulhaři postavili hraniční pevnost. Věž zvaná „Ďáblova pevnost“ (Şaytan qalası respektive Чёртово городищеČjortovo gorodišče) stojí ve městě dodnes. V šestnáctém století tu pak vznikla vesnice, která se v roce 1780 stala městem.

Marina Cvětajevová

[editovat | editovat zdroj]

V Jelabuze strávila poslední dny svého života básnířka Marina Cvětajevová. Byla sem evakuována z Moskvy se skupinou spisovatelů a jejich rodin. Doprovázel ji její tehdy šestnáctiletý syn Mur (Georgij Sergejevič Efron 1925-1944). Do Jelabugy přijela 17. srpna 1941. Ve městě, kde ji předcházela pověst bývalé bělogvardějky, nemohla najít práci, měla problémy s ubytováním a neměla zde žádné přátele nebo známé. Propadla zoufalství a dne 31. srpna 1941 spáchala sebevraždu.[1]

Továrna na výrobu vojenských dronů

[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2023 americký deník The Washington Post zveřejnil informace o ruském plánu na stavbu továrny na výrobu vojenských dronů v Jelabuze, která by v masovém měřítku měla produkovat drony „Geraň-2“, což je ruská verze íránského HESA Šáhid-136. Redakce získala dokumenty pocházející ze zimy 2022 až jara 2023, které zahrnovaly plány továrny, technická schémata, personální záznamy, memoranda a prezentace poskytnuté zástupcům ruského ministerstva obrany. The Washington Post uvádí, že bezpečnost celého programu v Tatarstánu má na starosti vysloužilý pracovník ruské Federální služby bezpečnosti. Vysoce kvalifikovaným zaměstnancům byly zabaveny pasy, aby nemohli opustit zemi. V korespondenci a dalších dokumentech používali inženýři kódovaný jazyk. Cílem projektu bylo vyrobit do léta 2025 šest tisíc dronů.[2]

Počátkem dubna 2024 podnikla Ukrajina na továrnu útok vlastním bezpilotním letadlem.[3][4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jelabuga na německé Wikipedii.

  1. KUDROVA, Irma Viktorovna. Pád do propasti: poslední léta Mariny Cvetajevové. Překlad Alena Morávková. 1. vydání. vyd. Praha: Pulchra, 2016. 238s. Dostupné online. ISBN978-80-7564-005-5. OCLC 975043767 Kapitola 5 - Jelabuga, s.129–203.
  2. ZEMAN, Ladislav. Rusko připravuje v Tatarstánu masovou výrobu vlastních dronů. S pomocí Íránců. ČT24 [online]. Česká televize, 2023-08-30 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online.
  3. ČTK. ONLINE: Drony zasáhly továrnu a ropnou rafinerii v Tatarstánu, tvrdí ruské úřady. Několik lidí je zraněno. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-04-02 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online.
  4. ČTK. Drony zasáhly rafinerii v hloubi Ruska, cílem byl i závod na Šáhedy, píší média. ČT24 [online]. Česká televize, 2024-04-02 [cit. 2024-04-02]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
👁 Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.