Johan Collett Müller Borgen (28. dubna 1902 Christiánie – 16. října 1979 Hvaler) byl norský spisovatel, publicista a překladatel, tvořící v jazyce riksmål.

Vyrůstal jako nejmladší ze čtyř synů v zámožné rodině v osloské čtvrti Frogner. Po vzoru svého otce studoval práva, ale pak přestoupil na žurnalistiku. Přispíval do deníků Morgenbladet a Dagbladet, své fejetony a recenze podepisoval jménem pohádkové postavy Mumle Gåsegg, psal také detektivky pod pseudonymem Jørgen Hattemaker. Přeložil do norštiny pohádku Tři malá prasátka. Vynikl zejména jako povídkář, debutoval v roce 1925 sbírkou Mot mørket (Proti temnotě). Byl signatářem petice za propuštění Carla von Ossietzkého. V době německé okupace byl za své ironické a svobodomyslné texty vězněn v táboře Grini, odkud se mu podařilo uprchnout do Švédska.^[2] Po válce se stal dramaturgem Národního divadla. Přispíval do listu Friheten, který vydávala Komunistická strana Norska, po sovětské invazi do Maďarska se však s komunistickým hnutím rozešel. Byl redaktorem literárního časopisu Vinduet.^[3] Byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1967 obdržel ze sbírku Nye noveller (Nové povídky) Literární cenu Severské rady, za finanční odměnu koupil usedlost na ostrově Asmaløy, kde prožil závěr života a je zde také pohřben. Espen Haavardsholm o něm napal životopisnou knihu Øst for Eden: en biografi om Johan Borgen.

Spisovatelkou byla jeho manželka Annemarta Borgenová i dcery Brett Borgenová a Ane Borgenová, vnučka Iselin Almeová je známá jako muzikálová herečka.^[4] Udržoval dlouholetý milostný vztah s herečkou Liv Dommersnesovou.

V češtině vyšla v překladu Radko Kejzlara Borgenova trilogie Malý lord, Temné prameny a Tak už ho máme, psychoanalyticky zaměřený portrét sebestředného intelektuála Wilfreda Sagena, jehož životní neukotvenost vede ke kolaboraci s nacisty a následné sebevraždě.^[5]

• 👁 Image
  Obrázky, zvuky či videa k tématu Johan Borgen na Wikimedia Commons
• (norsky) Gyldendal
• (norsky) Norsk rikskringkasting