VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Julian_Deininger

⇱ Julian Deininger – Wikipedie

Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Julian Deininger
👁 Busta J. Deiningera
Busta J. Deiningera
Narození23.května 1852
Vídeň
Úmrtí15.srpna 1924 (ve věku 72let)
Vídeň
MístopohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Povoláníarchitekt a učitel
ChoťLudmila rozená Schönfussová (z jižní Moravy)
DětiElsa, Theodor, Wunibald Deininger, Ella
Rodičeotec Johann Deininger
matka Maria rozená Nestler
PříbuzníBratr Johann Deininger
👁 Logo Wikimedia Commons
 multimediální obsah naCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julian Deininger (23. května 1852 Vídeň – 15. srpna 1924 Vídeň) byl vídeňský architekt a pedagog, otec Wunibalda Deiningera.

👁 Image
Van Swieten Hof, Vídeň

Julian (Julius) Deininger byl známý projektant, c. k. vrchní stavební rada, generální konzervátor Centrální komise ve Vídni, profesor a pak ředitel vídeňské průmyslové školy (učitel J. M. Olbricha[p. 1]), kde byl jeho kolegou Camillo Sitte (1843–1903).[1] Syn Theodor (1881–1908), Wunibald (1879–1963) i bratr Johann (1849–1931) byli také architekti.[2] Manželka Ludmila rozená Schönfussová pocházela z jižní Moravy.

Studoval na Technické vysoké škole ve Vídni u Heinricha von Ferstela, pak na Akademii výtvarných umění u Friedricha von Schmidta (1825–1891), který byl zaměřen na novogotickou architekturu. Praxi vykonal ve stavební kanceláři vídeňského spolku Cottage a v roce 1876 nastoupil do ateliéru Friedricha von Schmidta. Zde pracoval na návrhu stavby novogotické vídeňské radnice. Od roku 1883 pracuje jako samostatný architekt. V letech 1887 až 1888 řídil přestavbu vídeňského domu umění (Künstlerhaus). V roce 1901 byl členem poroty na přestavbu Schmetterhausu v Opavě. Díky svým kontaktům v moravskoslezských městech, kde byl zván do porot tamních architektonických soutěží, pomohl s uvedením svého syna Wunibalda mezi známé architekty. Společně vytvořili soutěžní návrhy nebo je realizovali.

Během svého života obdržel mnohá ocenění a vyznamenání. Např. v roce 1888 obdržel rytířský kříž Řád Františka Josefa. Zemřel 15. srpna 1924 ve Vídni a je pohřben na Ústředním hřbitově ve Vídni.[2]

Projekty a stavby

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní novobarokní oltář minoritního kostela sv. Ducha[p. 2] v Opavě (1889)[1][3]

Soutěžní projekt Moravskoslezské vzájemné pojišťovny pro Brno (1898 nerealizováno) [3]

  • činžovní dům d'Orsay (1885–1886, ul. Piaristická)
  • nájemní dům Van Swieten Hof (1896, ul. Rotenturmstrasse 19) pozdní historismus zpestřený secesními prvky a detaily.
  • dům a tiskárna F. Jaspera (1892)
  • obytný a obchodní dům na Wollzeile 28 (1900) pozdní historismus zpestřený secesními prvky a detaily.

Ve spolupráci s Wunibaldem Deinigerem

[editovat | editovat zdroj]
👁 Image
Obchodní a živnostenská banka v Moravské Ostravě
  • Obchodní a živnostenská banka v Moravské Ostravě (1904–1906). Návrh byl oceněn prvním místem v architektonické soutěži[p. 3], které se zúčastnilo 71 autorů s 85 návrhy. Stavba byla zrealizována od května 1904 do května 1905.[4] Fasáda ukončená vysokými štíty, věžičkami a arkýři připomínal zaalpskou renezanci, ale střídmé, lakonické podání historických motivů prozrazuje vliv reformních snah, vyřazujících z britských ostrovů.[3][5] Budova byla rozdělena na dvě části – východní a západní, které využívaly společné zázemí, a důmyslný komunikační systém, který tyto části propojoval. Obchodní, kancelářské a obytné místnost byly umístěny po vnějším obvodu, kdežto ostatní zázemí směřovalo do dvorů. Budova banky patří mezi kvalitní příklady snah a proměn vídeňské architektury v podmínkách Moravské Ostravy.
  • lázeňský dům U zlatého kříže v Karlových Varech (1906–1907)
  • vila Ladewig v Gutensteinu
  • Obchodní akademie ve Vídni (1906–1908).
  • Obchod s nábytkem Richarda Ludwiga v Mödlingu (1910).

Nerealizované projekty

[editovat | editovat zdroj]
  • 1882 soutěžní projekt pomníku připomínající obléhání Vídně Turky (2. místo v soutěži)
  • 1894 radnice v Korneuburgu, Dolní Rakousy (2. místo v soutěži)
  • 1898 Moravskoslezská vzájemná pojišťovna v Brně
  • 1902 soutěžní návrh spořitelny ve Šluknově
  • 1913 Německé kasíno v Praze (soutěžní návrh s Wunibaldem Deiningerem a Rudolfem Truskou.

Otec Johann Deininger byl továrníkem, zabýval se výrobou hedvábí ve Vídni, matka Maria rozená Nestler byla dcerou lékaře z Dolních Dunajovic, jižní Morava. Julius Deininger se oženil v roce 1877 s Ludmilou rozenou Schönfussová, která pocházela z jižní Moravy. Jejich manželského svazku se narodily čtyři děti:

  • dcera Elsa,
  • syn Wunibald (1879–1963) architekt,
  • syn Theodor (1881–1908) architekt,
  • dcera Ella

Jeho bratr Johann Deininger (1849–1931) byl architekt, ředitel státní obchodní školy v Insbrucku, Tyroly.

  1. ↑ Josef Maria Olbrich, opavský rodák, architekt Vídeňské secese
  2. ↑ Autor obrazu Seslání Ducha svatého je Andreas Croll, sochy sv. Řehoře, Ambrože, Augustýna a Jeronýma je z dílny sochaře Petera Rummela.
  3. ↑ Soutěž pořádaná v roce 1903
  1. 1 2 ROSOVÁ, Romana; STRAKOŠ, Martin. Ostravské dílo Wunibalda Deiningera. Ostrava: NPÚ, 2011. ISBN978-80-85034-64-6. S.6.
  2. 1 2 SCHEIDL, Inge. Julius Deininger [online]. Vídeň: Architekturzentrum Wien, 2005-11-01 [cit. 2015-12-12]. Dostupné online.
  3. 1 2 3 VYBÍRAL, Jindřich. Mladí mistři – architekti ze školy Otto Wágnera na Moravě a Slezsku. Praha: Argo, 2002. ISBN80-7203-474-X. S.87, 173 –185.
  4. ↑ STRAKOŠ, Martin. Průvodce architekturou Ostravy. Ostrava: NPÚ, 2009. ISBN978-80-85034-54-7. S.51.
  5. ↑ VYBÍRAL, Jindřich. Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938.. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN80-86517-94-2. S.46.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Portály: Architektura a stavebnictví | Lidé | Rakousko
Kategorie:
Skryté kategorie: