VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mandloň

⇱ Slivoň – Wikipedie

Přeskočit na obsah
(přesměrováno z Mandloň)
👁 Jak číst taxobox
Slivoň
👁 alternativní popis obrázku chybí
Rozkvetlá třešeň
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Rodslivoň (Prunus)
L., 1753
Synonyma
  • Amygdalus L.
  • Armeniaca Scop.
  • Cerasus Mill.
  • Laurocerasus Duh.
  • Padellus .
  • Padus Mill.
  • Persica Mill.
  • bobkotřešeň
  • bobkovišeň
  • broskvoň
  • mahalebka
  • mandloň
  • meruňka
  • střemcha
  • třešeň
  • višeň[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slivoň (Prunus) je rozsáhlý rod stromů a keřů zčeledi růžovitých se značným hospodářským a kulturním významem. Zahrnuje velké množství oblíbených ovocných dřevin, jako jsou švestka, meruňka, višeň, třešeň, mandloň a broskvoň, stejně jako druhy planě rostoucí, jako jsou střemcha, trnka či mahalebka. Slivoně se vyznačují jednoduchými, střídavými listy a oboupohlavnými, zpravidla vonnými květy. Obsahují množství různých chemických látek, mimo jiné i toxického amygdalinu. Plodem jsou peckovice různé velikosti a barvy.

Vminulosti byl dnešní široce pojatý rod rozdělován do několika rodů. Počet taxonů zahrnovaných dnes do rodu Prunus se blíží číslu 500 včetně kříženců a různých poddruhů; druhů je udáváno kolem 200. Rod je rozšířen kosmopolitně, nejvíce vmírných šířkách severní polokoule. Mnohé zástupce lidé pěstují již po tisíce let a byla vyšlechtěna celá řada hybridů a kultivarů. Na českém území je původních šest druhů, další jsou zdomácnělými archeofyty a nebo místy zplaňují zkultury. Pravlastí rodu je východní Asie, kde se vyvinul zhruba před 60 miliony let.

Plody slivoní mají široké spektrum využití: od přímé konzumace včerstvém stavu po výrobu kompotů, rozvářek, sirupů, džemů a povidel, lze je též sušit, mrazit nebo kandovat. Využívány jsou ipři pečení a vařní jako náplň meruňkových či švestkových knedlíků ido koláčů a dezertů. Vyrábí se znich mnoho různých alkoholických nápojů, ať už jde odestiláty (slivovice, meruňkovice), ovocné likéry (griotka, Amaretto), ovocná vína nebo piva. Mandle mají všestranné užití vcukrářství nebo jako pochutina. Zplodů japonské meruňky ume se vyrábí přísady jako umeocet, nakládané jsou známé jako umeboši. Mnohé druhy se užívají ijako okrasné rostliny, např. sakura, která je významným symbolem Japonska. Patří k významným medonosným rostlinám.

Vegetativní orgány, habitus a vzrůst

[editovat | editovat zdroj]

Slivoně jsou opadavé, zřídka istálezelené (sekce Laurocerasus nebo zástupci někdejšího tropického rodu Pygeum) stromy nebo keře. Mohou nabývat různého habitu: od nízkých, středně vysokých ivysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné, bohatě větvené stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře ovýšce iméně než 30 centimetrů. Dožívají se relativně krátkého věku, řádově desítky let; výjimkou je třešeň ptačí či meruňka japonská, jejichž stáří může být i několik set let. Kořenový systém je u stromových zástupců kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, sarbuskulární mykorhizou. Umnoha druhů je vyvinuta silná kořenová výmladnost, díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé polykormony (typicky např. slivoň trnka). Kůra je vmládí hladká, často snápadnými lenticelami, ve stáří puká a vytváří rozbrázděnou borku, nebo se podélně kroutí a odlupuje. Některé druhy mají zkrácené větvičky (brachyblasty) opatřené kolci. Listy jsou jednoduché, střídavě postavené nebo vyrůstající na brachyblastech, sdrobnými opadavými palisty. Listové čepele jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými, pilovitými nebo itéměř celokrajnými okraji; na jejich spodním okraji nebo na řapíku jsou často nektariové žlázky.[2][3][4]

Generativní orgány

[editovat | editovat zdroj]

Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně nebo vchudých či bohatých květenstvích: okolících, chocholících či hroznech. Rozkvétají obvykle před vyrašením listů nebo současně slisty. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou češuli. Kališních ikorunních lístků je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka ivodstínech červené, purpurové či fialové. Gyneceum je apokarpní, sjedním plodolistem, semeník je svrchní, volně vyrůstající ze dna češule, sjednou přímou čnělkou. Tyčinky jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100), sbarevnými prašníky. Mezi bázemi tyčinek a semeníku se nacházejí květní nektaria.[5] Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky blanokřídlými; úzké vazby skonkrétními opylovači nejsou známy.[6] Co do opylení mohou být samosprašné, nebo cizosprašné, což je třeba vzít do úvahy při zahradní výsadbě.[7][3]

Květní obaly včetně češule po odkvětu opadávají a semeník dozrává vplod, kterým je kulatá nebo vejčitá peckovice různých rozměrů; uplaných druhů je drobnější, sméně masitou dužinou, než upěstovaných kultivarů. Vyrůstá na stopce nebo přisedle, na povrchu je hladká nebo pýřitě plstnatá, srelativně velkou peckou uvnitř. Dužnina plodů je upřevážné většiny slivoní jedlá, uněkterých druhů však hrozí otravy nebo nevolnosti při pozření semen obsahujících prudce jedovaté látky (střemchy, bobkovišeň).[8][9]

Základní chromozomové číslo je x = 8, jednotlivé druhy mohou nabývat různého stupně ploidie (2, 4, 6, 8, dokonce i18).[2]

Obsahované látky

[editovat | editovat zdroj]

Zástupci rodu obsahují ve svých pletivech značné množství různých chemických látek. Krom sacharidů, bílkovin, minerálů, vitamínů a různých organických kyselin (jablečná, mravenčí, citrónová, vinná) jsou to především flavonoidy a fenoly, např. kumarin. Typický je též alkoholový cukr sorbitol. Důležitý je výskyt vysoce jedovatých kyanogenních glykosidů prunasinu, který se nachází ve vegetativních částech rostlin, a amygdalinu nacházejícího se vsemenech. Uvádí se, že již 10 kapek oleje extrahovaného zhořkých mandlí může působit na člověka smrtelně.[2][7]

Rozšíření a ekologie

[editovat | editovat zdroj]
👁 Plazivý keř se zralými tmavými třešněmi na kamenité stráni
Prunus pumila, habitus plazivého keře na kamenité stráni

Rod Prunus je rozšířen kosmopolitně, stěžištěm výskytu vmírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou Evropu, Asii a Severní Ameriku vyjma nejchladnějších arktických oblastí, zasahuje též do tropů Indočíny a jihovýchodní Asie. Řada druhů se vyskytuje ivJižní Americe, rovníkové a jižní Africe včetně Madagaskaru a několik ivAustrálii. Škála stanovišť, která zástupci rodu obývají, je dosti široká. Stromové druhy rostou vnížinných deštných lesích tropů jako úrovňové či podúrovňové dřeviny, v primárních i druhotných opadavých a polooopadavých lesích temperátní zóny a na jejich prosvětlených okrajích, keřové druhy mohou tvořit stinný lesní podrost (bobkovišeň lékařská), nebo se naopak vyskytovat na plném slunci či vlehčím polostínu v křovinatých formacích lesostepí a stepí včetně aridních oblastí jihozápadní Asie či Nevadské pánve; další se vyskytují vhorských a subalpínských křovinách asijských hor.[10][11]

Zvládají růst prakticky vjakékoli půdě kromě těžké jílovité a trvale zamokřené, některé druhy snášejí ichudé kamenité půdy a značné sucho. Kulturně pěstované druhy vyžadují hluboké půdy, které jsou dostatečně humózní. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné; na větší množství vápníku vpůdě jsou však citlivé broskvoně.[12] Při prudkém střídání teplot vzimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným klejotokem. Knejčastějším škůdcům a chorobám patří obaleči, dále monilióza, různé bakteriální spály, houbové skvrnitosti a kadeřavost, zralé plody třešní obývají larvy vrtule třešňové. Velmi obávanou chorobou, která ve 20.století zlikvidovala po celém světě stovky milionů stromů více než 30 druhů slivoní, je šarka – virové onemocnění přenášené zpravidla mšicemi.[13][14]

👁 Motýl na větvičce
Samička ostruháčka švestkového (Satyrium pruni) na trnce

Slivoně patří k významným medonosným rostlinám, včelám poskytují hojnost nektaru v květních i mimokvětních nektáriích a také mnoho výživného pylu. Méně často hostí i producenty medovice, např. některé mšice.[15] Jsou živnými rostlinami pro mimořádně veliké množství motýlů, vČR je to například otakárek ovocný, babočka jilmová, ostruháček švestkový a další.[16][17] Mykorhizní vazbu na řadu druhů slivoní má jedlá jarní houba závojenka podtrnka.[18]

Česká květena

[editovat | editovat zdroj]

Včeské flóře je původních šest druhů slivoní.[3] Třešeň ptačí a trnka obecná se vyskytují hojně na celém území jako příměs světlých lesů a lesních plášťů a jako významná vegetační složka vkřovinách a remízcích.[19][20] Střemcha obecná je hojná zejména ve vlhčích křovinách, mokřadních olšinách a lužních lesích.[21] Ve světlých xerofilních křovinách a teplomilných doubravách českého a panonského termofytika roste višeň mahalebka[22], vnízkých křovinách na kamenitých stráních a ve stepních trávnících nejteplejších oblastí potom třešeň křovitá[23] a na pouhých několika lokalitách jižní Moravy také mandloň nízká – kriticky ohrožený druh české květeny.[24] Dalších několik druhů zde vprůběhu doby zdomácnělo (slivoň slíva, slivoň myrobalán) a nebo příležitostně zplaňují zkultury (slivoň švestka, zplanělá nabývající obvykle pouze keřovitého vzrůstu). Často se vyskytují synantropně podél cest, vzarůstajících starých sadech a zahradách nebo na ladem nechaných loukách. Za nebezpečný invazní druh je vevropských zemích považována severoamerická střemcha pozdní.[25]

Evoluce a systematika

[editovat | editovat zdroj]
👁 Švestky na větvi
Slivoň švestka (Prunus domestica) – typový druh celého rodu

Evolučně rod pochází z východní Asie, kde se vyvinul zhruba před 61 miliony let. První slivoně byly součástí kontinentálních tzv. boreotropických lesů severní polokoule, odštěpení jednotlivých fylogenetických linií a následná speciace byly spuštěny globálním oteplením v raném eocénu. Nejstarší dosud známé fosilie přiřaditelné krodu Prunus s.l. pocházejí ze středního eocénu a byly nalezeny vBritské Kolumbii a ve východní Asii; to dokládá významnou fytogeografickou souvislost mezi těmito dvěma regiony a brzké šíření zástupců nově vzniklého rodu právě přes Beringův pevninský most na západ.[26][27][28] Typovým druhem je slivoň švestka (Prunus domestica).[29] Mezi jednotlivými druhy jsou jen slabé reprodukční bariéry, takže snadno dochází kjejichhybridizaci, což je súspěchem využíváno při šlechtění.[2]

Historické systémy

[editovat | editovat zdroj]

Systematická klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela včase mnoha proměnami. Vpředlinnéovských časech bylo rozlišováno šest různých rodů: Prunus, Armeniaca, Persica, Cerasus, Amygdalus a Laurocerasus. Carl Linné ve svém základním autoritativním díle Species Plantarum zroku 1753 zařadil jemu známé zástupce do dvou rodů (Amygdalus a Prunus), vpozdějších revizích jejich počet zvětšil na čtyři (Amygdalus, Cerasus, Prunus a Padus). Vprůběhu 19. a 20. století existovaly jak tendence pojímat rod široce (Prunus sensu lato), tak idrobit jej do různého množství (5–8–10) různě vymezených rodů, případně podrodů.[30] Také vKvěteně ČSR jsou domácí zástupci rozčleněni do osmi úzce pojatých rodů (Prunus sensu stricto – slivoň, švestka; Cerasus – třešeň, višeň; Padus – střemcha, sakura; Padellus – mahalebka; Laurocerasus – bobkovišeň; Amygdalus – mandloň; Armeniaca – meruňka; Persica – broskvoň).[4]

Nejednoznačná byla iotázka vyššího taxonomického zařazení: tak byl rod někdy řazen do samostatné čeledi mandloňovité (Amygdalaceae), jako vKvěteně ČSR, jindy mu vrámci čeledi růžovitých byla přidělována samostatná podčeleď Prunoideae, případně společně sněkolika menšími rody podčeleď Amygdaloideae, které se však později ukázaly jako nepřirozené.

👁 Hrozen dvojpeckovic srdčitého tvaru
Unikátní dvojpeckovice druhu Prunus ceylanica, dříve řazeného do rodu Pygeum

Fylogenetika

[editovat | editovat zdroj]

Fylogenetické studie opakovaně potvrdily celý rod Prunus vširokém pojetí jako monofyletický a zařadily jej do podčeledi Spiraeoideae, vníž je jediným taxonem tribu Amygdaleae. O sesterské větvi ve vývojovém stromu růžovitých dosud nebylo definitivně rozhodnuto; kromě konsenzuálně uváděného tribu Maleae (obsahujícího většinu známých dřevin s malvicemi) připadají v úvahu též triby Spiraeae a Sorbarieae.[26] Podle studie čínských vědců zroku 2013 založené na analýze chloroplastového a jádrového genomu 84 vybraných druhů lze rod rozdělit na tři dobře vymezené monofyletické větve se subgenerickou platností. První znich představuje podrod Padus, zahrnující tetraploidní dřeviny sdrobnými plody vdlouhých hroznovitých plodenstvích (střemchy, bobkovišně a někdejší rody Maddenia a Pygeum); druhá větev – podrod Cerasus – diploidní nebo polyploidní, obvykle beztrnné peckoviny schocholičnatým květenstvím (třešně, višně) a třetí – podrod Prunus – dřeviny skvěty jednotlivými nebo ve svazečcích (broskvoně, slivoně, mandloně, meruňky a další).[30]

Přehled vybraných zástupců

[editovat | editovat zdroj]

Akceptováno dělení do tří podrodů dle citované studie Shi et al. (2013).[30] Podrody jsou uvedeny vpořadí, vjakém se odvětvují od fylogenetického stromu. České názvy jsou převzaty ze stránek Botany.cz a BioLib, údaje orozšíření zdatabáze Plants of the World Botanické zahrady vKew:[31]

👁 Detail rozkvetlé koruny
Kvetoucí střemcha – Prunus padus
👁 Detail rozkvetlé větévky
Větévka madenie Prunus himalayana
👁 Detail zrajících višní na větvi
Višeň obecná – plody
👁 Detail rozkvetlé větvičky
Prunus pensylvanica

Podrod Padus

[editovat | editovat zdroj]

Bazální větev s širokým rozšířením včetně tropů, zahrnuje někdejší rody Padus, Laurocerasus, Madenia a Pygeum. Hroznová květenství svícero drobnými květy. Jediný podrod obsahující stálezelené zástupce stuhými kožovitými listy.

👁 Bohatě bíle kvetoucí stromek v parku
Kvetoucí Prunus speciosa v Paříži

Podrod Cerasus

[editovat | editovat zdroj]

Třešně, višně, sakury a příbuzné druhy. Největší druhová pestrost ve východní Asii.

  • Třešeň ptačí (Prunus avium): Evropa
  • Višeň obecná (Prunus cerasus): původní na Kavkaze, vAfghánistánu a přilehlých oblastech, celosvětově pěstována
  • Slivoň vykrajovaná (Prunus emarginata): západ Severní Ameriky od Britské Kolumbie po Mexiko
  • Třešeň křovitá (Prunus fruticosa): stepní oblasti od střední Evropy po Střední Asii
  • Višeň šedá (Prunus incana): Turecko, Kavkaz
  • Višeň vyříznutá (Prunus incisa): endemit japonského ostrova Honšú
  • Střemcha Maackova (Prunus maackii): Sibiř, východní Asie, Čína
  • Višeň turecká – mahalebka (Prunus mahaleb): střední a jihovýchodní Evropa, Malá Asie
  • Slivoň pensylvánská (Prunus pensylvanica): Kanada, severnější oblasti USA
  • Slivoň Sargentova (Prunus sargentii): Japonsko, Korea, Sachalin; cenná okrasná dřevina s růžovými květy
  • Sakura ozdobná (Prunus serrulata): původně východní Asie
  • Třešeň chloupkatá (Prunus subhirtella, syn. Prunus pendula): Japonsko
  • Třešeň himálajská (Prunus cerasoides): Srí Lanka, Indie, Nepál, Bhútán, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, Čína
  • Třešeň tibetská (Prunus serrula): Tibet, centrální Čína; často pěstována jako okrasný strom pro svou nápadnou, měděně lesklou kůru
  • Prunus campanulata: východní Asie, pěstována pro dekorativní sytě růžové květy připomínající svým tvarem zvonek
  • Prunus mugus: poléhavý keřík rostoucí v alpínských a subalpínských houštinách čínských hor
  • Prunus speciosa: původně endemit japonských ostrovů, široce pěstována pro bohatou násadu velmi dekorativních bílých květů

Podrod Prunus

[editovat | editovat zdroj]
👁 Detail růžového květu na větvičce
Višeň položená (Prunus prostrata)
👁 Detail rozkvetlé větvičky
Prunus arabica
👁 Detail rozkvetlé větvičky
Mandloň obecná – Prunus dulcis
👁 Detail rozkvetlé větvičky
Prunus subcordata

Sekce Emplectocladus: sesterská skupina ke všem ostatním, někdy považovaná za samostatný podrod; Severní Amerika

Sekce Amygdalus: mandloně; monofyletický klad dohromady snásledující, vcitované studii navrhováno sloučení do jednotné sekce snázvem Persicae

  • Mandloň bucharská (Prunus bucharica): Střední Asie
  • Mandloň obecná (Prunus dulcis): původ pravděpodobně vPřední Asii a severní Africe, široce pěstována
  • Mandloň Fenzlova (Prunus fenzliana): Kavkaz
  • Prunus arabica: metlovitý keř sčasto bezlistými zelenými větvemi, které přebírají fotosyntetizující funkci; suché oblasti západní Asie a Arabského poloostrova[34]
  • Prunus argentea: nízký keř shustě běloplstnatými listy, Blízký východ
  • Prunus spinosissima: silně trnitý suchomilný keř srůžovými květy, rostoucí na Krymu a ve Střední Asii

Sekce Persica: broskvoně

Sekce Armeniaca: meruňky

Sekce Microcerasus:

Sekce Prunus: „pravé“ slivoně, švestky

  • Slivoň myrobalán (Prunus cerasifera): jihovýchodní Evropa, přední Asie, zdomácnělá ive střední Evropě
  • Slivoň švestka (Prunus domestica): pravděpodobně spontánní kříženec vzniklý voblasti Kavkazu, široce pěstována vkultuře; společně s následujícím druhem vytváří široký okruh taxonů – poddruhů, kultivarů a kříženců, často nesnadno určitelných
  • Slivoň slíva (Prunus insititia, resp. Prunus domestica subsp. insititia): původní pravděpodobně vjihozápadní Asii, pěstováním rozšířená a zplanělá prakticky po celém světě; mnoho kulturních a polokulturních variant
  • Slivoň trnka (Prunus spinosa): euroasijské rozšíření
  • Slivoň vrbová (Prunus salicina): původně Čína, Vietnam, Tchaj-wan, ruský Dálný východ, široce pěstována
  • Slivoň medvědí (Prunus ursina): Turecko, Sýrie, Libanon, Izrael
  • Meruňka brianconská (Prunus brigantina): Francie, Itálie, dříve řazena mezi meruňky do sekce Armeniaca
  • Myrobalán italský (Prunus cocomilia): jihovýchodní Evropa, západní Asie

Sekce Prunocerasus: Severní Amerika

Incertae sedis:

Sekce Penarmeniaca: pouze dva druhy rostoucí vxerofilních křovinách aridních oblastí na jihozápadě Severní Ameriky

Sekce Chamaeamygdalus: dříve zahrnována ve větvi Amygdalus-Persica, což ale molekulární analýzy nepotvrdily a její pozice ve fylogenetickém stromu zůstává prozatím nejistá.

Sekce Louiseania: dva druhy ze severovýchodní Asie, tradičně řazené mezi mandloně, fylogenetické vztahy však ukazují spíše na příbuznost kmeruňkám nebo ksekci Microcerasus

  • Mandloň stopkatá (Prunus pedunculata): Sibiř, Čína, Mongolsko; keř satraktivními, sytě růžovými květy, adaptovaný na chladné a suché klima náhorních plošin
  • Mandloň trojlaločná (Prunus triloba): původně Čína a Korea[35]

Gastronomie

[editovat | editovat zdroj]
👁 Dole plata sušených meruněk, nahoře dezerty komínovitého tvaru
Sušené meruňky a znich vyrobené dezerty vtureckém obchodě

Plody různých druhů slivoní patří knejoblíbenějším druhům ovoce, jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahují množství vitamínu A, B a C, stejně jako antioxidanty, množství minerálů (sodík, draslík, fosfor, vápník, hořčík, železo)[36], fruktózu a další jednoduché cukry. Ve větším množství mají projímavé účinky. Spektrum jejich využití je nesmírně široké: od přímé konzumace včerstvém stavu po výrobu kompotů, rozvářek, omáček, sirupů, džemů a povidel. Zralé plody nejsou příliš trvanlivé a rychle se kazí; pro uchování je lze sušit (meruňky, švestky), mrazit nebo kandovat. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových knedlíků, do koláčů a dezertů (třešňová nebo meruňková bublanina). Sladké mandle, vyšlechtěné na nízký obsah hořkého amygdalinu, mají všestranné užití vcukrářství, na výrobu marcipánu a různých pochutin, připravuje se znich též výživné mandlové mléko.[7][37] Tradiční součástí východoasijské kuchyně, postupem času objevovanou ivEvropě, jsou výrobky zjaponské meruňky Prunus mume, jako je umeocet nebo sušené nakládané švestičky umeboshi. Ve východoasijských zemích využití tohoto nesmírně populárního stromu dále zahrnuje výrobu šťáv zkouřem uzených plodů, čaj ze sušených květních plátků, likéry a mnoho dalšího.

Samostatnou kapitolou je výroba alkoholických nápojů. Mnohé druhy peckovin jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné pálenky: vČR především slivovice a meruňkovice, vjiných evropských zemích též destiláty ztřešní, jako italské Maraschino (maraska) zodrůdy dalmatských višní, portugalská ginjinha či ginja nebo vněmeckém prostoru pálenka Kirschwasser, využívaná též při přípravě fondue nebo vcukrářství jako náplň čokoládových dezertů. Macerováním nebo přídavkem višňové šťávy vznikají likéry jako višňovka nebo griotka, broskvová šťáva dodává chuť vodce Koskenkorva. Zjader broskví a meruněk se vyrábí pálenka zvaná persico, macerací týchž sdalšími přísadami likér Amaretto. Višně jsou tradiční přísadou belgického piva Kriek Lambik, ovocné lambiky lze vařit ismeruňkami, broskvemi nebo švestkami.[38] Ztrnek se místně vyrábí ovocné víno.[9]

Nepříliš často jsou ze slivoní produkovány čisté druhové medy; nejčastější jsou ve Středomoří a v Kalifornii, především z broskvových, mandlových a třešňových plantáží, ale též zplaných porostů třešně mahalebky.[15][39]

Okrasné pěstování

[editovat | editovat zdroj]
👁 Loďky na řece mezi rozkvetlými sakurami uprostřed města
Plavba mezi rozkvetlými sakurami při japonském svátku Hanami

Rozkvetlé stromy různých druhů slivoní jsou atraktivní jarní podívanou, proto patří khojně pěstovaným okrasným dřevinám a vyšlechtěna byla řada jejich ozdobných kultivarů, často plnokvětých, kromě přirozeného též s převislým nebo sloupovitým habitem. Kvýrazným estetickým účinkům patří též olistění a plody; některé druhy na podzim vybarvují své listy do červené (třešeň ptačí), zlatožluté (střemchy) či oranžové (sakura); celoročně tmavě purpurové listy má často pěstovaný myrobalán Prunus cerasifera 'Nigra'. Druhy s nižším vzrůstem se hodí jako předsadba pro vyšší skupiny dřevin, vzrůstnější druhy pak do alejových výsadeb nebo jako výrazně kvetoucí parkové solitéry. Oblíbené především vmenších zahradách jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Keřovité typy lze využít jako živý plot, zakrslé a plazivé keře pak na skalky nebo vřesoviště. Krom toho je lze s úspěchem využívat ve větších krajinářských úpravách a díky silnému a bohatému kořenovému systému též pro zpevňování svahů a břehů.[13]

Kulturní význam

[editovat | editovat zdroj]
👁 Image
Kacušika Hokusai: dřevoryt z cyklu 36 pohledů na horu Fudži

Především ve východoasijských zemích hrají různé druhy slivoní významnou kulturní úlohu. Rozkvetlé sakury jsou jedním znejznámějších symbolů Japonska, kolem nichž se točí mnoho zvyklostí a tradic společenského života. Během svátku Hanami, který vznikl pravděpodobně již vobdobí Heian (8.–12. století), jsou kvetoucí sakury ve velkém množství pozorovány a obdivovány při piknicích za popíjení saké, a to jak ve dne, tak vnoci za svitu lampionů. Podobně obdivované jsou v Japonsku i v Číně květy meruňky ume, která je též národní květinou Tchaj-wanu. Kvetoucí třešně a sakury jsou neodmyslitelnou součástí japonské ačínské poezie (mj. známá haiku básníka Bašó) a také výtvarného iužitého umění, včetně tvorby bonsají. Broskve pěstované v zahradě bohyně Xi Wangmu (西王母) a dozrávající jednou za několik tisíc let jsou v čínské mytologii ovocem nesmrtelnosti vyhrazeným bohům.[40]

Oblíbeným motivem japonského a čínského umění jsou také „tři přátelé zimy“ – slivoň, borovice a bambus, zobrazované vuměleckých dílech, na užitém umění, společně vysazované vjaponských zahradách nebo používané ve výzdobách vztahujících se kpříchodu nového roku.[41][42] Slivoně zde představují symbol vracejícího se jara, krásy, čistoty, prostoty, ale též pomíjivosti a nevyhnutelného úpadku všeho živého. Trnky byly vEvropě naopak symbolem kontrastu sil světla a temnoty a považovány za dřevinu čarodějnic. Mnoho dalších lidových pověr je spojeno se zvykem řezat počátkem prosince větévky slivoní (nejčastěji třešní) do vázy – Barborky.[43][44][45]

👁 Detailní záběr borky
Měděně lesklá borka třešně tibetské (Prunus serrula)

Dřevo slivoní (především švestkové, meruňkové a třešňové, ale itrnky nebo některých druhů střemchy) je tvrdé, pevné a díky svému atraktivnímu oranžovému nebo hnědočervenému zbarvení svýraznou kresbou velmi ceněné vuměleckém truhlářství a řezbářství. Uněkterých druhů nahořkle voní po mandlích. Bývá vyhledáváno ijako náhrada exotických dřev tropických stromů. Evropské slivoně ovšem obvykle nejsou cíleně pěstovány pro dřevařské využívání a jednotlivé stromy také nejsou na rozdíl od tropických druhů příliš vzrůstné, proto dřevo bývá obchodováno pouze příležitostně a vmalých objemech, například při likvidaci nebo obnově starých sadů a zahrad. Je vhodné ksoustružení, dobře se ohýbá, lepí ileští.[46] Vyrábí se zněj ozdobný dýhovaný nábytek nebohudební nástroje, stejně jako drobné dekorační předměty jako svícny, tácy, dózy, sošky, spony do vlasů, střenky nožů, rámy obrazů, dýmky či dřevěné šperky. Pro svou vysokou výhřevnost a jemnou ovocnou vůni dýmu je oblíbeným dřevem na grilování a uzení.[2][3][47]

Medicína a kosmetika

[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy patří mezi léčivky. Např. zkůry slivoně africké (Prunus africana) bohaté na fytosteroly se průmyslově vyrábí antiprostatické preparáty. Díky obsahu prunasinu a amygdalinu je lze teoreticky využívat ijako žaludeční tonikum, při předávkování však hrozí otrava. Zjader mandloní, ale imeruněk, švestek nebo broskví se lisuje aromatický olej využívaný ve farmacii, parfumerii a kosmetice; především díky svým zvlhčujícím, zvláčňujícím a regeneračním účinkům na pleť a vlasy je častou součástí různých pleťových masek, mastí a kosmetických krémů.[48][49] Součástí tradiční čínské medicíny je užívání přípravků ze švestek ume, jejichž účinky coby antioxidantu, prostředku proti únavě, překyselení organismu, poruchám zažívání a proti bakterii Helicobacter pylori způsobující gastritidu a žaludeční vředy byly prokázány imoderními medicínskými výzkumy.[50][51]

Pěstování

[editovat | editovat zdroj]
👁 Pohled do sadu mimo vegetační dobu
Sad broskvoní

Cílené pěstování různých druhů slivoní zavedli vEvropě Římané, kteří se sním setkali na svých výbojích východním směrem, především na Blízký východ a do Persie, odkud přivezli sazenice meruněk, broskví či švestek. Jejich pěstování vMezopotámii či starověké Číně se odhaduje již na dvě tisíciletí před naším letopočtem, patří tedy kvelmi starým kulturním rostlinám. Vyžadují obvykle lehčí, propustnou, hluboce humózní půdu a krom třešní či švestek též chráněné, teplé polohy.[7] Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat chlévský hnůj vmnožství 300q na hektar nejméně jednou za tři roky. Minerální hnojiva se doporučují dávat vněkolika intervalech, zvláště vpřípadě hnojiv sobsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem vpřípadě, že jsou letorosty příliš dlouhé. Je vhodné též půdu přiměřeně vápnit.[52]

Odrůdy slivoní se pro hospodářské účely jen zřídka množí generativně. Vyšlechtěné odrůdy se množí vegetativně očkováním a roubováním na řadu různých podnoží, některé původní druhy se ve školkařství množí řízkováním. VČR je nejpoužívanější podnoží pro slivoně švestky myrobalán, neboť je značně přizpůsobivý půdním podmínkám a většina ušlechtilých odrůd slivoní sním dobře srůstá. Také je používána Wangenheimova švestka a její kříženci. Často používanou vegetativně množenou podnoží je MY-KL-A – červenolistý myrobalán, což je kříženec mezi Prunus cerasifera a P. cerasifera 'Atropurpurea'. Podnož je snadno množitelná ze zelených idřevitých řízků. Jako podnož pro třešně a višně se používá imahalebka.[7][52]

  1. ↑ Prunus (slivoň) [online]. BioLib.cz [cit. 2008-11-17]. Dostupné online.
  2. 1 2 3 4 5 MUSILOVÁ, Lenka. Riziko hybridizace pěstovaných třešní s ohroženou třešní křovitou (Prunus fruticosa). Praha: Univerzita Karlova, 2010. Dostupné online.
  3. 1 2 3 4 MUSIL, Ivan; MÖLLEROVÁ, Jana. Listnaté dřeviny. Praha: ČZU, 2005. S.80–87.
  4. 1 2 Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha.
  5. ↑ CHWIL, Mirosława; KOSTRYCO, Mikołaj; MATRASZEK-GAWRON, Renata. Comparative studies on structure of the floral nectaries and the abundance of nectar production of Prunus laurocerasus L.. Protoplasma. 2019-11, roč. 256, čís. 6, s. 1705–1726. Dostupné online [cit. 2022-03-14]. ISSN 0033-183X. doi:10.1007/s00709-019-01412-z. PMID 31312908. (anglicky)
  6. ↑ SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN0691116946. (anglicky)
  7. 1 2 3 4 5 STEINBACH, Günther. Lexikon užitkových rostlin. Praha: Knižní klub, 1997. ISBN80-7176-432-9. S.122–146.
  8. ↑ Prunus in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
  9. 1 2 Alois Mikula, Přemysl Vanke: Plody planých a parkových rostlin. SPN Praha 1978, str. 66–69
  10. ↑ STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 11 (2). Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1993. Dostupné online. ISBN90-71236-19-6. (anglicky)
  11. ↑ SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN0691116946. (anglicky)
  12. ↑ JAN, Tomáš. Peckoviny: přes 160 barevných fotografií a popisů odrůd peckovin. Olomouc: Petr Baštan, 2011. ISBN978-80-87091-18-0.
  13. 1 2 HIEKE, Karel. Praktická dendrologie. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978. S.252–296.
  14. ↑ Dobrá zpráva pro švestky - Gate2Biotech.cz. www.gate2biotech.cz [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online.
  15. 1 2 HARAGSIM, Oldřich. Včelařské dřeviny a byliny. 2., upr. vyd. vyd. Praha: Grada ISBN978-80-247-4647-0, ISBN80-247-4647-6. OCLC 842345297
  16. ↑ Mapování a ochrana motýlů České republiky: Výsledky hledání: prunus. www.lepidoptera.cz [online]. [cit. 2022-03-13]. Dostupné online.
  17. ↑ HOSTS - The Hostplants and Caterpillars Database at the Natural History Museum. www.nhm.ac.uk [online]. [cit. 2022-03-13]. Dostupné online.
  18. ↑ Entoloma clypeatum - závojenka podtrnka - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2022-03-13]. Dostupné online.
  19. ↑ Prunus spinosa – trnka obecná, trnka | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2019-02-12]. Dostupné online.
  20. ↑ Prunus avium – třešeň ptačí, třešeň | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2019-02-12]. Dostupné online.
  21. ↑ UNIVERZITA, Masarykova univerzita, Botanický ústav Akademie věd ČR a Jihočeská. Prunus padus – střemcha obecná | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2019-02-12]. Dostupné online.
  22. ↑ Prunus mahaleb – mahalebka obecná | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2019-02-12]. Dostupné online.
  23. ↑ UNIVERZITA, Masarykova univerzita, Botanický ústav Akademie věd ČR a Jihočeská. Prunus fruticosa – třešeň křovitá | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2019-02-12]. Dostupné online.
  24. ↑ UNIVERZITA, Masarykova univerzita, Botanický ústav Akademie věd ČR a Jihočeská. Prunus tenella – mandloň nízká | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2019-02-12]. Dostupné online.
  25. ↑ PRUNUS SEROTINA Ehrh. – střemcha pozdní / čremcha neskorá | BOTANY.cz [online]. [cit. 2019-02-12]. Dostupné online.
  26. 1 2 CHIN, Siew-Wai; SHAW, Joey; HABERLE, Rosemarie. Diversification of almonds, peaches, plums and cherries – Molecular systematics and biogeographic history of Prunus (Rosaceae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2014-07-01, roč. 76, s. 34–48. Dostupné online [cit. 2021-02-26]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/j.ympev.2014.02.024. (anglicky)
  27. ↑ (PDF) A brief review of the fossil history of the family Rosaceae with a focus on the Eocene Okanogan Highlands of eastern Washington State, USA, and British Columbia, Canada. ResearchGate [online]. [cit. 2019-02-08]. DOI: http://dx.doi.org/10.1007/s00606-007-0540-3. Dostupné online. (anglicky)
  28. ↑ BORTIRI, E.; OH, S. H.; JIANG, J.; BAGGETT, S.; GRANGER, A.; WEEKS, C.; BUCKINGHAM, M. Phylogeny and Systematics of Prunus (Rosaceae) as Determined by Sequence Analysis of ITS and the Chloroplast trnL-trnF Spacer DNA. Systematic Botany. 2001, s. 797–807. JSTOR 3093861.
  29. ↑ Tropicos | Name - Prunus L.. www.tropicos.org [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online.
  30. 1 2 3 (PDF) Phylogeny and Classification of Prunus sensu lato (Rosaceae). ResearchGate [online]. [cit. 2019-01-27]. DOI: http://dx.doi.org/10.1111/jipb.12095. Dostupné online. (anglicky)
  31. ↑ Prunus L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online. (anglicky)
  32. ↑ Prunus ceylanica (Wight) Miq.. India Biodiversity Portal [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
  33. ↑ Mojave Desert Plum, Prunus eremophila. calscape.org [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
  34. ↑ PRUNUS ARABICA (Oliv.) Meikle – mandloň / mandľa | BOTANY.cz [online]. [cit. 2021-02-25]. Dostupné online.
  35. ↑ YAZBEK, M.; OH, S.-H. Peaches and almonds: phylogeny of Prunus subg. Amygdalus (Rosaceae) based on DNA sequences and morphology. Plant Systematics and Evolution. 2013-10-01, roč. 299, čís. 8, s. 1403–1418. Dostupné online [cit. 2021-02-26]. ISSN 1615-6110. doi:10.1007/s00606-013-0802-1. (anglicky)
  36. ↑ S.R.O, VIZUS CZ. Příběh slivoní: slívy, švestky, mirabelky, renklódy…. www.ireceptar.cz [online]. 2015-01-15 [cit. 2019-02-12]. Dostupné online.
  37. ↑ INSPEKCE, all: Státní zemědělská a potravinářská. Mandle, jak je neznáme. www.szpi.gov.cz [online]. [cit. 2019-01-08]. Dostupné online.
  38. ↑ In Search of Lambic. All About Beer [online]. [cit. 2019-02-08]. Dostupné varchivu pořízeném zoriginálu dne2018-09-29. (anglicky)
  39. ↑ Mandloňový med [online]. [cit. 2022-03-13]. Dostupné online.
  40. ↑ DHWTY. Reserved for the Gods: Only Two Humans Have Tasted the Chinese Peaches of Immortality. www.ancient-origins.net [online]. [cit. 2021-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
  41. ↑ ~ The Japanese Garden ~:: The Garden - Esthetics. www.thejapanesegarden.com [online]. [cit. 2019-02-12]. Dostupné varchivu pořízeném dne2014-03-18.
  42. ↑ Three Friends of Winter | Chinese Art Gallery | China Online Museum. www.chinaonlinemuseum.com [online]. [cit. 2019-01-27]. Dostupné online.
  43. ↑ U KOCOURA DOMA [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné online.
  44. ↑ U KOCOURA DOMA [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné online.
  45. ↑ HAGENEDER, Fred. Moudrost stromů. Praha: Knižní klub, 2006. ISBN978-80-242-3520-2. S.164–167.
  46. ↑ You searched for prunus - The Wood Database [online]. [cit. 2019-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
  47. ↑ MENCLOVÁ, Alena. Jak využít dřevo ovocných stromů. Abecedazahrady.cz [online]. [cit. 2019-01-04]. Dostupné online.
  48. ↑ Amygdalaceae / mandloňovité. fab.zshk.cz [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online.
  49. ↑ STAUGHTON, John. Organic Facts [online]. 2017-09-25 [cit. 2019-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
  50. ↑ ENOMOTO, S; YANAOKA, K; UTSUNOMIYA, H; NIWA, T; INADA, K; DEGUCHI, H; UEDA, K. Inhibitory effects of Japanese apricot (Prunus mume Siebold et Zucc.; Ume) on Helicobacter pylori-related chronic gastritis.. European Journal of Clinical Nutrition. July 2010, s. 714–9. doi:10.1038/ejcn.2010.70. PMID 20517325.
  51. ↑ Soyoung Kim, Sung-Hee Park, Hye-Nam Lee, Taesun Park. „Prunus mume Extract Ameliorates Exercise-Induced Fatigue in Trained Rats“, Journal of Medicinal Food. September 2008: 460–468.
  52. 1 2 VÁVRA, Miloslav. ed. Švestky, renklody, slívy, mirabelky. [s.l.]: 1. vyd. Praha: ČSAV, 1963. S.304 s., 48 s. obr. příl. Ovocnická edice; sv. 12..

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Portály: Rostliny | Stromy
Kategorie:
Skryté kategorie: