Max Nordau (29. července 1849, Pešť, Uhersko – 23. ledna 1923, rodným jménem Simon Maximilian Südfeld) byl původem uherský sionistický vůdce, lékař, spisovatel a sociální kritik. Společně s Theodorem Herzlem založil Sionistickou organizaci a v průběhu let zastával post prezidenta či viceprezidenta sionistických kongresů. Jako sociální kritik byl autorem mnoha kontroverzních knih, mezi něž patří Die konventionellen Lügen der Kulturmenschheit (1883), Die Entartung (1892) a Paradoxe (1896).

Simon Maximilian Südfeld se narodil v roce 1849 v Pešti v Uhersku. Jeho otcem byl Gabriel Südfeld, rabín, který se živil jako učitel hebrejštiny.^[1] V roce 1872 vystudoval lékařství na Královské uherské univerzitě v Pešti. Po studiích cestoval po Evropě. Krátce před svým pobytem v Berlíně si změnil jméno na Max Nordau. Roku 1878 začal v Uhersku praktikovat lékařství. Nicméně již v roce 1880 se přestěhoval do Paříže, kde pracoval jako korespondant Neue Freie Presse.

Ačkoliv byl vychován v ortodoxním judaismu, v dospělosti se stal agnostikem. V patnácti letech dle svých slov opustil judaismus a studium Tóry a uchvácen německou kulturou se identifikoval coby Němec. Byl tak příkladem plně asimilovaného Žida.^[2] Nordau hovořil němčinou a od studií psal pro německy psané noviny (na univerzitě to byly Der Zwischenact). Později se oženil s křesťankou původem z Dánska.^[3]

V roce 1892 napsal kritiku Die Entartung (Degenerace), ve které kritizoval podle svého mínění zvrhlé umění. Nordau v díle útočí na symbolisty, mystiky, prerafaelity, wagnerismus, estetismus a uměleckou dekadenci. Huysmanse a Zolu označuje za „neurotiky“ a „nejhorší nepřátele společnosti“, proti kterým má společnost „povinnost se bránit“. Tvrdil, že společnost je „na vrcholu vážné intelektuální epidemie, jakési černé smrti zvrhlosti a hysterie“. Volal proto po kulturní a institucionální cenzuře a výchově.^[4][5]

Obrat od židovské asimilace k sionismu u něj nastal během Dreyfusovy aféry, kterou, stejně jako Theodor Herzl, sledoval z první ruky v Paříži.^[6] V roce 1897 s Herzlem spoluzaložil Světovou sionistickou organizaci. Na prvním kongresu organizace představil ideu tzv. svalnatého judaismu (Muskeljudentum). Ta měla překonat stereotypy o slabých a zaostalých Židech, a to zaměřením se na cvičení těla i mysli.^[7] Pod vlivem tohoto učení byl například v roce 1909 založen sportovní klub SC Hakoah Vídeň.^[8]

V prosinci 1903 na něj byl v Paříži během oslav chanuky spáchán pokus o atentát. Atentátníkem byl mladý židovsko-ruský student, který na něj zaútočil kvůli podpoře tzv. Ugandského projektu. Tento projekt v témže roce představil Theodor Herzl na sionistickém kongresu. Navrhoval v něm zřízení židovského státu v části kolonie Britské Východní Afriky.^[9]

Po vypuknutí první světové války byl úřady v Paříži, coby původem občan Rakouska-Uherska, obviněn ze sympatií k nepříteli. Nordau obvinění odmítl a odcestoval do Madridu.^[10] Po válce se vrátil do Paříže, kde v roce 1923 zemřel.