ChlodvíkI. žil vletech 466 až 511 a je považován za zakladatele Franské říše. Byl synem krále ChilderichaI. a vnukem polomytického Merovecha. Na rozdíl od svého otce, který byl spojencem Římanů proti postupu Vizigótů, zaútočil smladými bojovníky sálských Franků na poslední římské panství vGalii, které se po pádu západořímské říše změnilo vosobní království Syagria, syna římského vojenského velitele Aegidia. Vroce 486 nebo 487 Chlodvík svybranými bojovníky zvítězil nad Syagriem v bitvě u Soissons a jeho území obsadil. Nedošlo však kmasovému kmenovému stěhování. Díky Chlodvíkovi vznikl základ nového typu státu. Patrně vroce 498 došlo kpřijetí křesťanství katolického ritu zrukou remešského arcibiskupa Remigia. Církev již dříve zprostředkovala sňatek Chlodvíka skatolickou princeznou Chrodechildou, přičemž měl první příznivé kontakty sostrogótským králem TheodorichemI. Velikým. Také navázal spojenectví svýchodořímskou říší a obdržel titul konzula. Vroce 507 sbyzantským loďstvem zaútočil na říši Vizigótů a porazil krále AlarichaII. v bitvě u Vouillé. Dobyl Toulouse svizigótským pokladem a posunul hranici své říše od Loiry do Akvitánie, nepodařilo se mu však probít se ke Středozemnímu moři. Vjiných válkách připojil ke své říši území Franků na dolním Rýně a Alsasku. Říši rozdělil mezi své čtyři syny: TheuderichI. získal germánský severovýchod (Remeš), Chlodomer románský střed (Orléans), ChildebertI. severozápad (Paříž) a ChlotharI. převážně území sálských Franků (Soissons). Říše byla rozdělena podle salického práva.

TheuderichI., král od roku 511, byl nejstarším synem krále Chlodvíka. Narodil se Chlodvíkově milence a stal se králem vMetách. Byl nejschopnější zfranských vládců své doby, organizoval zpočátku franské výboje. Vroce 531 zničil říši Durynků, porazil kmen Sasů, roku 532 válčil sGóty. Posléze si podřídil Alamany a uhájil své území proti spiknutí barbarů. Rozšířil zájem Franské říše o Itálii, zahájil nepřátelství proti JustiniánoviI. Jeho syn a spoluvládce vMetách Theudebert (zemřel roku 548) dobytím Provence zajistil říši přístup kStředozemnímu moři. Při tažení na východ se zasnoubil vPanonii sdcerou krále Langobardů.

ChlotharI., král od roku 511, byl nejmladší ze čtyř údělných králů, synů krále Chlodvíka. Stal se králem vSoissons, účastnil se válek sBurgundy, Alamany a Durynky. Roku 534 dobyl spolu sbratrem ChildebertemI. království Burgundů, kde obdržel oblast Valence. ChlotharI. osobně zavraždil nezletilé syny svého bratra Chlodomera a vroce 555 až 556 porazil Sasy a Durynky, protože nechtěli odvádět tribut do říše. Dále vedl boje vHispánii. Od roku 558 se stal samovládcem vcelé Franské říši. Franská říše byla znovu rozdělena mezi jeho čtyři syny.

Král TheuderichI. rozšířil zájmy říše Franků do střední Evropy, Itálie a odklonil se od Byzance. Vdalších dvou generacích vlády Merovejců zesílily domácí boje, které byly nakonec podbarveny bojem mezi královnami Brunhildou a Fredegundou. To vedlo kpodlomení autority šlechty. Zároveň se konsolidovala na území Franské říše tří dílčí království: Austrasie (Mety), Neustrie (Paříž) a Burgundsko (Lyon). Roku 613 byla obnovena státní jednota za podpory majordomů (hlavní ministři králů a předáci šlechty).

ChlotharII., král od roku 584, syn ChilperichaI. a Fredegundy. Sčtyřměsíčním ChlotharemII. po zavraždění otce vstoupila Fredegunda do Paříže, kde získala ochranu synova strýce Guntrama. Nakonec obdržel malé panství kolem Seiny vNeustrii. Na trůn byl povolán proti královně Brunhildě šlechtou a majordomy zAustrasie. Roku 613 porazil Brunichildu, přičemž ji nechal popravit. Na říšském sněmu vPaříži roku 614 se zavázal zavést úřad majordoma ve všech třech hlavních částech franské říše (Austrásie, Neustrie, Burgundsko) a potvrdil základní majetkové výsady šlechty (Edictum Chlotharii – respektování pozemkového majetku, hrabata musí pocházet zmístní šlechty). Částečného uznání svých nároků dosáhla i církev (volba biskupů vedle králova jmenování).

DagobertI. se narodil patrně roku 608 a zemřel v roce 638 nebo 639, byl synem ChlotharaII. Od roku 623 byl dílčím králem vAustrasii. Ve spojení smajordomy zrodu Pipinovců, kteří ho vychovávali, posiloval samostatnost země na centrální moci. Po otcově smrti se DagobertI. stal roku 629 vrchním vládcem Franské říše, přesídlil do románské Neustrie a zbavil austrásijské majordomy (předky Karlovců) moci a úřadů. DagobertI. úspěšně bojoval na západě sBretonci a Basky. Roku 632 ovládl území zemřelého bratra CharibertaII. (Toulouse, Septimánie). V roce 631 uspořádal válečnou výpravu Franků, Bavorů a Langobardů proti Sámově říši, ale jeho vojsko bylo poraženo po neúspěšném obléhání Wogastisburku. Poražen byl také vDurynsku a Sasku. Přistoupil na nové dělení říše mezi nezletilé syny, tím podlomil autoritu dynastie Merovejců. DagobertI. se stal zakladatelem kláštera v Saint-Denis.

ChilderichIII., poslední panovník zdynastie Merovejců, vládl vletech 743 až 751. Po něm začíná vroce 751 vládnout PipinIII. z rodu Pipinovců, zakladatel rodu Karlovců.

• Pipinovci
• Seznam franských králů

• 👁 Image
  Obrázky, zvuky či videa k tématu Merovejci na Wikimedia Commons
• The Oxford Merovingian Page.
• Dr. Deborah Vess: Merovingian and Carolingian bibliography, sources and web links
• Genealogy of the Merovingian dynasty from Genealogy.eu
• Merovingian Archaeology at the Museum of the Dark Ages