Okolek (někdy též nesprávně nákolek) je výstupek vytvořený po celém obvodu kola kolejového vozidla bránící sjetí kola zkolejnice.^[1] Obvykle se nachází na vnitřní straně kola (směrem dovnitř vozidla), takže brání sjetí kola vně kolejnice; toto umístění je vhodné zhlediska fyzikálních poměrů za jízdy. Ve speciálních případech je okolek oboustranný.

Při průjezdu obloukem dochází kpřitížení vnějšího kola (vzhledem ke středu oblouku) vlivem klopného momentu odvozeného od výšky těžiště vozidla a odstředivé síly; vnitřní kolo je naopak odlehčováno. To vede kvolbě umístění okolku na vnitřní straně kola, aby vedoucím kolem bylo vnější kolo.

Na výhybkách a kolejových kříženích je kolejnice vprotilehlém místě srdcovky doplněna přídržnicí, která jistí okolek zvnitřní strany při přejezdu druhého kola přes srdcovku.

Rovněž při použití žlábkové kolejnice se počítá soboustranným vedením okolku. Opornice na vnější straně kolejnice plní obdobnou roli jako hlava kolejnice u bezžlábkových kolejnic, avšak vcelé délce koleje je okolek jištěn zvnitřních stran kolejnic ipřídržnicí. Na výhybkách akříženích je okolek vmístě srdcovky veden žlábkem druhé kolejnice.

Na železničních přejezdech a u zadlážděných kolejí se užívá lišta chránící prostor pro průjezd okolku, ta by však neměla přijít sokolkem do kontaktu.

Kola soboustrannými okolky se používají u pozemních lanovek skyvadlovým provozem, kdy jeden vůz má na jedné straně kola sokolky adruhý vůz je má na straně opačné. Druhé kolo dvojkolí je pak hladké, bez okolků.

Toto řešení umožňuje konstrukci výhybek vmístě míjení bez pohyblivých částí nazývaných Abtovy výhybky. Ve výhybně se pak každý vůz drží své nepřerušené vnější kolejnice, zatímco vnitřní kolejnice je poskládána zčástí tak, aby byl vzniklými mezerami umožněn průjezd okolku druhého vozu akřížení slanem (lany).

Kola soboustrannými okolky se užívají také u mostových a portálových jeřábů.