VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Oleg_Novickij

⇱ Oleg Novickij – Wikipedie

Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oleg Viktorovič Novickij
👁 Image
Kosmonaut CPK
Státní příslušnostRusko👁 Rusko
 Rusko
Datumnarození12.října 1971 (54let)
Místo narozeníČerveň, Minská oblast, Běloruská SSR, SSSR
Předchozí
zaměstnání		Vojenský pilot
HodnostPlukovník (28. prosince 2010, od léta 2012 v záloze)
Časvevesmíru545 dní, 1 hodina a 39 minut
Kosmonaut od11. října 2006
MiseExpedice 33/34 (Sojuz TMA-06M/ISS)
Expedice 50/51 (Sojuz MS-03/ISS)
Expedice 65 (Sojuz MS-18/ISS)
EP-21 (Sojuz MS-25/ISS/Sojuz MS-24)
Znaky misí👁 Emblém Expedice 33
 👁 Emblém Expedice 34
 👁 Emblém Expedice 50
 👁 Emblém Expedice 51
👁 Emblém Expedice 65
Kosmonaut do27. června 2025
Pozdější zaměstnánízástupce vedoucího Střediska přípravy kosmonautů (CPK)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oleg Viktorovič Novickij (ruskyОлег Викторович Новицкий, * 12. října 1971 v Červeni, Minské oblasti, Běloruské SSR, SSSR) je pilot ruského vojenského letectva a kosmonaut, 526. člověk ve vesmíru. Od října 2006 je členem oddílu kosmonautů CPK. Od roku 2010 se připravoval na svůj první kosmický let na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) jako člen Expedice 33 a 34, která se uskutečnila mezi říjnem 2012 – březnem 2013. V listopadu 2016 se vydal na svůj druhý let na ISS, jako palubní inženýr Expedice 50/51, na stanici pracoval do června 2017. Třetí let absolvoval jako člen Expedice 65 v roce 2021 a čtvrtý jako velitel krátkodobé návštěvnické expedice na jaře 2024. V polovině roku 2025 odešel z oddílu kosmonautů a převzal manažerskou funkci ve Středisku přípravy kosmonautů.

Studium a vojenská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Bělorus[1] Oleg Novickij pochází z běloruského města Červeň, po střední škole byl přijat ke studiu na Kačinskou vojenskou vysokou leteckou školu (Качинское Высшее военное авиационное училище летчиков), absolvoval ji roku 1994. Následovalo deset let služby u útočného leteckého pluku ve 4. letecké armádě (resp. od roku 1998 4. armádě letectva a protivzdušné obrany) dislokované v Severokavkazského vojenského okruhu. V letech 2004–2006 studoval na velitelské fakultě Gagarinovy vojenské letecké akademie (Военно-воздушная академия им.Ю.А.Гагарина), poté se vrátil k pluku. Účastnil se bojových akcí v Čečensku.[2]

👁 Image
Zleva Pesquet, Novickij a Whitsonová si na palubě ISS připomínají svůj stý den ve vesmíru

Přihlásil se k výběru kosmonautů a 11. října 2006 získal doporučení Státní meziresortní komise k zařazení do oddílu kosmonautů CPK. Absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu a 9. června 2009 získal kvalifikaci „zkušební kosmonaut“.[2]

V letovém plánu NASA z 2. června 2010 byl uveden jako člen záložní posádky Expedice 31/32 (start v Sojuzu TMA-04M je připravován na březen 2012) a hlavní posádky Expedice 33/34 se startem 30. září 2012. V létě 2012 odešel z armády do civilu.[2]

1. kosmický let

[editovat | editovat zdroj]

Do vesmíru vzlétl 23. října 2012 jako velitel Sojuzu TMA-06M společně s Jevgenijem Tarelkinem a Kevinem Fordem.[3] S Mezinárodní vesmírnou stanicí (ISS) se loď spojila 25. října 2012 ve 12:29:34 UTC. Poté se trojice kosmonautů zapojila do práce Expedice 33, resp. od prosince 2012 Expedice 34. Dne 15. března 2012 v 23:43 UTC se Novickij, Tarelkin a Ford s lodí odpojili od stanice a druhý den v 03:06 UTC[4] přistáli v kazachstánské stepi severovýchodně od Arkalyku. Ve vesmíru strávil 143 dní, 16 hodin a 15 minut.[4]

2. kosmický let

[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2014 byl opět začleněn do posádky, a sice jako náhradník pro let Sojuz MS-01 (start v červenci 2016, Expedice 48/49) a člen posádky Sojuzu MS-03 (start v listopadu 2016, Expedice 50/51).[2]

Podruhé na oběžnou dráhu Země odstartoval 17. listopadu 2016 v Sojuzu MS-03 společně s Thomasem Pesquetem a Peggy Whitsonovou. Po spojení s ISS se trojice kosmonautů zapojila do práce Expedice 50, resp. od dubna 2018 Expedice 51. Dne 2. června 2017 se Novickij, Pesquet a Whitsonová s lodí odpojili od stanice a týž den přistáli v kazachstánské stepi. Ve vesmíru strávili 196 dní, 17 hodin a 50 minut.[2]

3. kosmický let

[editovat | editovat zdroj]

Ke třetímu letu k ISS se vydal 9. dubna 2021 jako velitel Sojuzu MS-18 s Pjotrem Dubrovem a Markem Vande Hei a stali se členy Expedice 65 k ISS. Během letu absolvoval Novickij s Dubrovem ve dnech 2. června, 3. září[5] a 9. září 2021[6] tři výstupy do volného prostoru o celkové délce 22 hodin a 38 minut. Při prvním dokončili přípravné práce nezbytné pro odpojení dokovacího modulu Pirs od stanice, při dalších dvou naopak propojovali se stanicí nový vědecký modul Nauka, který k ní zakotvil v červenci 2021 na místo uvolněné modulem Pirs. Sojuz MS-18 od stanice odletěl a krátce poté i přistál 17. října 2021[7] po 190 dnech, 20 hodinách a 53 minutách letu. S Novickým byli na palubě Klim Šipenko a Julija Peresildová, kteří na ISS přiletěli v Sojuzu MS-19 5. října 2021 a během svého dvanáctidenního letu natočili záběry pro film Vyzov (ruskyВызов; doslovně Výzva).

4. kosmický let

[editovat | editovat zdroj]

Návštěvu na ISS doprovázel také při svém dosud posledním letu. Jako velitel Sojuzu MS-25 tvořil 21. návštěvní posádku s běloruskou kosmonautkou Marynou Vasileuskou, na stanici s nimi letěla také americká astronautka Tracy Caldwellová Dysonová, která se tak připojila k dalším členům začínající Expedice 71. Trojice odstartovala z kazašského Bajkonuru 23. března 2024[8][9] a po 50 hodinách se 25. března 2024 připojila k ISS. Novickij s Vasileuskou se během pobytu trvajícího 11 dní a 13 hodin věnovali sérii vědeckých experimentů a 6. dubna 2024 se v lodi Sojuz MS-24 od stanice odpojili a přistáli v kazašské stepi.[10] Na palubě s nimi byla americká astronautka Loral O'Harová vracející se ze více než šestiměsíčního pobytu na stanici během Expedice 70. Novickij si touto misí připsal dalších 13 dní, 18 hodin a 41 minut kosmického letu letu a svou celkovou délku letů zvýšil na 545 dní.

Po odchodu z oddílu kosmonautů

[editovat | editovat zdroj]

Roskosmos 27. června 2026 oznámil, že se Novickij stal zástupcem vedoucího Střediska přípravy kosmonautů „pro organizaci spolupráce se státními orgány a místními samosprávami.”[11]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Oleg Novickij je rozvedený, má dvě dcery.[2]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ JERMOLENKO, Valerij. Неизвестные белорусские космонавты. 7 дней [online]. 2010-06-24 [cit. 2010-6-29]. Čís. 25. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
  2. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2010-06-26 [cit. 2010-06-29]. Kapitola Олег Викторович Новицкий. Dostupné online. (rusky)
  3. ↑ luk, ČTK. Sojuz úspěšně vyrazil z Bajkonuru k ISS. ČT24 [online]. 2012-10-23 [cit. 2012-10-24]. Dostupné online.
  4. 1 2 Ivanov. Rev. 2012-10-26 [cit. 2012-10-27]. Kapitola Хроника подготовки и полёта корабля «Союз ТМА-06М» (ISS-32S).
  5. ↑ MORAN, Author Norah. Cosmonauts Conclude First Spacewalk To Ready New Module. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
  6. ↑ GARCIA, Author Mark. Cosmonauts Wrap Up Second Spacewalk to Set Up Science Module. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (anglicky)
  7. ↑ «Киноэкипаж», ждем вас на Земле!. www.roscosmos.ru [online]. Roskosmos, 17. října 2021 [cit. 2021-10.17]. Dostupné online.
  8. ↑ GRAF, Abby. Crewed Soyuz Spacecraft Launches to Station. blogs.nasa.gov [online]. 2024-03-23 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. (anglicky)
  9. ↑ VÁCLAVÍK, Michal. Ve 13:36:10,573 SEČ odstartovala ze vzletové rampy 31/6 na Bajkonuru nosná raketa Sojuz 2.1a s pilotovanou kosmickou lodí Sojuz MS-25.. X.com [online]. 2024-03-23 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online.
  10. ↑ Soyuz Lands Returning O'Hara, Two Crewmates Back to Earth. blogs.nasa.gov [online]. 2024-04-06 [cit. 2024-04-06]. Dostupné online. (anglicky)
  11. ↑ Космонавт Новицкий стал заместителем начальника ЦПК. Telegram [online]. Госкорпорация «Роскосмос», 2025-06-27 [cit. 2025-06-30]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • 👁 Image
     Obrázky, zvuky či videa k tématu Oleg Novickij na Wikimedia Commons
  • 👁 Image
     Osoba Oleg Novickij ve Wikicitátech
  • НОВИЦКАЯ, Юлия Владиславовна. Дневник жены космонавта [online]. Москва: Телевизионная студия Роскосмоса, 2012–10-9, rev. 2013-3-16 [cit. 2013-03-20]. „Deník manželky kosmonauta“ Novického na webu Telestudia Roskosmosu. Dostupné varchivu pořízeném dne2013-04-21. (rusky)
Portály: Kosmonautika
Kategorie:
Skryté kategorie: