Peter Altenberg, původním jménem Richard Engländer^[1] (9. březen 1859, Vídeň – 8. leden 1919, Vídeň), byl rakouský spisovatel židovského původu.

Proslavil se především drobnými prózami a aforismy, které zachycují životní pocit Vídeňáků v době před rozpadem rakousko-uherského mocnářství.^[2] Stylistickou inspiraci nalezl ve francouzském útvaru básně v próze.

Patřil do okruhu autorů kolem Arthura Schnitzlera (Hermann Bahr, Hugo von Hofmannsthal, Karl Kraus, Alfred Polgar aj.) Typickým pro něj byl bohémský styl života.^[3] Často psal ve vídeňských kavárnách. V roce 1900 se zřekl judaismu a v roce 1910 konvertoval ke křesťanství – jeho kmotrem byl architekt Adolf Loos.^[4] Celý život trpěl depresemi, byl rovněž závislým na alkoholu. Po většinu života neměl ani vlastní byt, bydlel obvykle po hotelích, závěr života strávil v hotelu Graben na Dorotheergasse ve Vídni, zde žil od roku 1913 až do své smrti v roce 1919. Literární pseudonym zvolil roku 1893 podle města Altenberg an der Donau, kde strávil hezké chvíle jako host rodiny Lercherů. Některé jeho texty zhudebnili Alban Berg a Hanns Eisler. Živil se z velké části jako redaktor Wiener Allgemeine Zeitung, přispíval i do pražských německých novin Prager Tagblatt, berlínského časopisu Schaubühne, mnichovského Simplicissimus a do časopisu Die Fackel Karla Krause. Kraus patřil k největším Altenbergovým příznivcům a podporovatelům, promluvil i na jeho pohřbu.

• Jak já to vidím (Wie ich es sehe, 1896)
• Ashantee (1898)
• Co mi přináší den (Was der Tag mir zuträgt, 1901)
• Prodromos (1906)
• Pohádky života (Märchen des Lebens, 1908)
• Listy s obrázky ze všedního života (Bilderbögen des kleinen Lebens, 1909)
• Staré nové (Neues Altes, 1911)
• Semmering 1912 (1913)
• Sklizeň (Fechsung, 1915)
• Paběrkování (Nachfechsung, 1916)
• Vita ipsa (1918)
• Večer mého života (Mein Lebensabend, 1919)
• Odkaz (Der Nachlass, 1925)