From refer +‎ -ent.

• (UK) IPA^(key): /ˈɹɛf(ə)ɹənt/

• Audio (Southern England):

  (file)

• (US) IPA^(key): /ˈɹɛf(ə)ɹənt/

referent (plural referents)

1. (semantics) The specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes: what it refers to.
   • For quotations using this term, see Citations:referent.
2. That which is referenced.

• antecedent

• “referent”, in OneLook Dictionary Search.
• William Dwight Whitney, Benjamin E[li] Smith, editors (1911), “referent”, in The Century Dictionary[…], New York, N.Y.: The Century Co., →OCLC.

• rent-free, tree fern, treefern

referent m (plural referents)

1. (linguistics) referent

referent m or f (masculine and feminine plural referents)

1. referencing, referring

• referent a

• referència
• referir

• “referent”, in Diccionari de la llengua catalana [Dictionary of the Catalan Language] (in Catalan), second edition, Institute of Catalan Studies [Catalan: Institut d'Estudis Catalans], April 2007
• “referent”, in Gran Diccionari de la Llengua Catalana, Grup Enciclopèdia Catalana, 2026
• “referent” in Diccionari normatiu valencià, Acadèmia Valenciana de la Llengua.
• “referent” in Diccionari català-valencià-balear, Antoni Maria Alcover and Francesc de Borja Moll, 1962.

• IPA^(key): [ˈrɛfɛrɛnt]

referent m anim

1. presenter (of a report in a meeting)
2. (journalism) reporter
3. (rare) reporter (person who reports something)
4. functionary, official, officer

referent m inan

1. referent (the specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes)
   • 1990, Helena Běličová, Ján Sedláček, Slovanské souvětí:

     Neurčenost referentu je totiž v tázací větě impulsem pro adresáta, aby referenční neurčenost - aspoň z hlediska mluvčího - odstranil.

   • 1992, Slavia, Volume 61:

     Determinovaná NP je obvykle definována jako referenčně užitá NP, která presuponuje existenci referentu ve společném univerzu promluvy mluvčího a adresáta (neboli v řečové situaci, na komunikační scéně).

   • 1992, Naše řeč:

     Jsou-li determinátory v singuláru, mohou, podle kontextu, odkazovat bud k jedinému referentu, anebo k většímu počtu referentů.

   • 1999, Vladimír Havlík, Mezi jazykem a vědomím:

     Bezpochyby neřeknu, že nerozumím tvrzení „Braque inicioval kubismus" jen proto, že je mi dostupný nanejvýš deskriptivní způsob identifikace referentu jména „Braque".

   • 2002, Česká literatura, Volume 50:

     Eliminace referentu (de facto jeho vykázání mimo oblast významového směřování) se stala programní součástí saussurovské strukturální sémiotiky.

   • 2013, Lenka Gulová, Radim Šíp, Výzkumné metody v pedagogické praxi:

     Pro rozpoznání referentu (předmětu reálného světa) je podmínkou sjednaná konvence mezi mluvčími. Pojmenování referentu je sociálním činem vznikajícím na rovině sémantiky.

• See oferta

• denotát

• “referent”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “referent”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “referent”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026
• REFERENT in Nový encyklopedický slovník češtiny, czechency.org

referent

1. (semantics) referent

• “referent” in Den Danske Ordbog

• Audio:

  (file)

referent m (plural referenten, diminutive referentje n, feminine referente)

1. (male or unspecified) expert, specialist

   Synonyms: deskundige, expert, specialist

2. (Netherlands) someone who can provide information about a job applicant when requested; a reference

   Synonym: (Belgium) referentie

referent m (plural referenten, no diminutive)

1. (semantics) the specific entity in the world that a word or phrase identifies or denotes; a referent

referent

1. third-person plural future active indicative of referō

Borrowed from German Referent, from Latin referēns, present participle of referō.

referent m anim (female equivalent referentka)

1. speaker (one who makes a speech to an audience)

Borrowed from German Referent, from Latin referēns.

referent m (plural referenți)

1. consultant, advisor

Borrowed from Latin referēns.

referent c

1. (semantics) referent
2. referrer
3. (law) reporting judge, judge-rapporteur

• referens
• referera

• “referent”, in Svenska Akademiens ordböcker [Dictionaries of the Swedish Academy] (in Swedish)

Retrieved from "https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=referent&oldid=89954036"