Ačkoliv byla moderní provincie An-chuej ustavena ažv17. století, její území skýtá bohatou historii sahající tisíciletí dominulosti.^[5] Na východě An-chueje vokrese Fan-čchang se nachází jeskyně Žen-c’, nejstarší paleolitické naleziště se stopami lidské činnosti vČíně.^[8] Tamější nalezené fosilie, kamenné nástroje azvířecí kosti naznačující přítomnost člověka vzpřímeného již před 2,25 miliony lety.^[9][10]

Vmladší době kamenné naseveru An-chueje, zejména vpovodí řeky Chuaj, vzkvétaly mnohé neolitické kultury, včetně Š’-šan-c’, Ta-wen-kchou akultury Lung-šan, přičemž sejedná se ojednu zdůležitých kolébek čínské civilizace.^[11] Úpadek kultury Lung-šan ve21. století př. n. l. asouvisející klimatické podmínky jsou zřejmě historickým zdrojem mýtu okráli Jü Velikém, legendárním zakladateli dynastie Sia, který údajně „zkrotil potopu“.^[12] Oblasti na jihu dnešní An-chueje, podél dolního toku Jang-c’-ťiang, byly přechodným územím mezi vlivy čínského severu ajihu. Naleziště tamější kultury Ling-ťia-tchan, přechodné kultury mezi dřívější kulturou Chung-šan apozdější kulturou Liang-ču, je ranou ukázkou teokratických městských států vznikajících vregionu.^[13]

Oblast povodí Chuaj-che, zejména na jih od řeky, byla obývána domorodými národy Chuaj-i anebyla podpřímou nadvládou dynastie Čou.^[14] Jihovýchodní oblasti nynější An-chueje, jižně odJang-c’-ťiang, byly součástí pajjüeského státu Jüe.^[15] V období válčících států se An-chuej nakrátko (278 př. n. l.) stala posledním útočištěm státu Čchu poté, co se vojska státu Čchin zmocnila jejich hlavního území v dnešní provincii Chu-pej.

Posjednocení Číny dynastií Čchin roku 221 př. n. l. anásledném rozdělní říše na36 komandérií,^[16] území současné An-chueje připadalo mezi čtyři znich: oblasti nasever odChuaj-che kekomandériím Tang aS’-šuej, oblast mezi řekami Chuaj aJang-c’ tvořilo komandérii Ťiou-ťiang, aúzemí najih odJang-c’-ťiang patřilo kekomandérii Čang.^[17] Vroce 209 př. n. l. vevsi Ta-ce, dnes uSu-čou naseveru An-chueje, vypuklo Čchen Šengovo aWu Kuangovo povstání, první vzpoura proti čchinské říši.^[18] Pojejím rozpadu, vnastalém období osmnácti království, oblasti centrální ajižní An-chueje náležely kekrálovství Ťiou-ťiang, zatímco severní An-chuej byla součástí království Západní Čchu. Bouřlivé interregnum, známé jako čchu-chanská válka, vyvrcholilo roku 203 př. n. l. vbitvě u Kaj-sia, dnes vokrese Ku-čen naseveru An-chueje, vníž Liou Pang zdynastie Chan porazil Siang Jüho, vládce Západní Čchu, austavil sjednocenou říši Chan.^[18]

Vchanské říši bylo území An-chueje nejprve součástí pěti zdeseti království, resp. knížectví, ustavených roku 206 př. n. l. vevýchodní části císařství;^[19] jmenovitě knížectví Chuaj-nan, Lu-ťiang, Cheng-šan, Lu-an, Wu, Chuaj-jang aLiang.^[20] Tato knížectví byla postupně omezována ajejich území byla přímo spravována jednotlivými menšími komandériemi.^[19] Vroce 138 př. n. l., zavlády císaře Wu-tiho, byla doregionu mezi Jang-c’-ťiang aChuaj-che, konkrétně dokomandérie Lu-ťiang, přesídlena část obyvatelstva království Tung-ou.^[21] Vobdobí Východní Chan komandérie naúzemí dnešní provincie An-chuej náležely kekontrolním oblastem Jang-čou, Sü-čou aJü-čou.^[20]

Nasklonku chanského období uzurpátor Jüan Šu obsadil Šou-čchun avoblasti si vybudoval mocenskou základnu. Zemřel roku 199, nedlouho posvé proklamaci císařem, načež jehodržavu převzal vojevůdce Cchao Cchao, zakladatel říše Wej. Roku 214 Cchao Cchaoův generál Čang Liao veslavné bitvě u brodu Siao-jao ubránil Che-fej před silami Sun Čchüana.^[22] Vnásledném období tří říší bylo území An-chueje rozděleno mezi severnější wejskou říši ajižnější říši Východní Wu.^[20] Poté, co byla namístě říše Wej ustavena říše Ťin, anásledně roku 280 dobyla říši Východní Wu, byla oblast An-chueje součástí znovusjednoceného císařství. Pooslabení moci říše Ťin během nepokojů osmi knížat anásledného vpádu tzv. pěti barbarských kmenů doseverní Číny napočátku 4. století, se oblast severní An-chueje během období šestnácti států ocitla podstřídající se nadvládou Severní Chan, Pozdní Čao, Rané Jen, Rané Čchin, Pozdní Čchin, Pozdní Jen adalších.^[20] Jižní části An-chueje zůstaly součástí říše Ťin, resp. Východní Ťin.

Roku 383 se říši Východní Ťin podařilo vbitvě u řeky Fej odrazit invazi Rané Čchin, jednoho zešestnácti severních států, usilujících osjednocení Číny.^[23] Během následného období jižních a severních dynastií byl Ťiang-nan postupně součástí jižních států Sung, Jižní Čchi, Liang aČchen, region Ťiang-chuaj se stal častým bojištěm vseverojižních válkách, přičemž jednotlivé jižní státy se opakovaně snažily ozískání audržení kontroly nadChuaj-pejí.^[20]

Poznovusjednocení Číny říší Suej roku 581 území současné An-chueje náleželo kekomandériím Lu-ťiang, Čchiao-ťün, Žu-jin, Chuaj-nan, Čung-li, Ke-jang, Tchung-an, Süan-čcheng, Sin-an a Li-jang.^[20] Zavlády císaře Wen-tiho region zaznamenal ekonomický rozvoj, nicméně během přechodu odříše Suej kříši Tchang byl sužován krvavými konflikty. Hospodářské prosperitě se oblast ale těšila ivnásledné říši Tchang.^[22] Vtchangské říší území An-chueje náleželo ketřem zdeseti inspekčních obvodů tao, jmenovitě Che-nan, Chuaj-nan aŤiang-nan-tung.^[20] Celková situace se změnila spovstáním An Lu-šana vpolovině 8. století, které vyvolalo rozsáhlou devastaci; oblast severně odřeky Chuaj, naseveru dnešní An-chueje, byla jednou znejhůře zasažených vcelé zemi. Kekonci tchangské říše, vposlední třetině 9. století, byl celý region dále také negativně poznamenán povstáním Chuang Čchaoa.^[22]

Sezánikem tchangské říše napočátku 10. století nastalo politicky nestabilní období pěti dynastií a deseti říší. Zatímco regiony Ťiang-nan aŤiang-chuaj byly ovládány jihočínskými státy Wu apoté Jižní Tchang, území Chuaj-peje postupně náleželo státům Pozdní Liang, Pozdní Tchang, Pozdní Ťin, Pozdní Chan aPozdní Čou.^[20] Období skončilo sustavením říše Sung, jíž se území dnešní An-chueje stalo součástí, ačkoliv bylo rozděleno mezi několik různých správních celků, tzv. fiskálních oblastí lu. Zavlády císaře Chuej-cunga, vprvním roce éry Čeng-che (tj, roku 1111), se konkrétně jednalo ofiskální oblasti Ťiang-nan-tung, Ťing-si-pej, Ťing-tung-si, Chuaj-nan-si aChuaj-nan-tung.^[20] Během 12. století se sever An-chueje proměnil vpohraničí mezi ustupující říší Jižní Sung arozmáhající se džürčenskou říší Ťin naseveru. Roku 1161 bylo vříční bitvě u Cchaj-š’ udnešního Ma-an-šanu poraženo Wan-jen Liangovo invazní vojsko, což ukončilo ťinské ambice nadobytí celé Číny aznovusjednocení císařství.^[22]

Poinvazi mongolských vojsk doČíny adobytí jak říše Ťin, tak říše Jižní Sung, se celé území An-chueje stalo součástí říše Jüan.^[22] Vrámci nově zřízeného provinčního systému území moderní provincie An-chuej náleželo kprovinciím Chuaj-nan, resp. Ťiang-če, aChe-nan-ťiang-pej.^[20] Spádem říše Jüan během povstání rudých turbanů anásledným založením říše Ming roku 1368 bylo území správně reorganizováno. Odvlády císaře Chung-wu bylo území současné An-chueje asousedního Ťiang-su součástí jedné zcentrálně řízených oblastí č’-li. Během tohoto období bylo vregionu An-chueje ustaveno sedm prefektur; čtyři znich jižně odJang-c’-ťiang: Chuej-čou, Ning-kuo, Tchaj-pching aČch’-čou, dvě severně odřeky: An-čching a Lu-čou, adále nasever prefektura Feng-jang. Poté, co roku 1420 císař Jung-le určil Peking hlavním městem, bylo území An-chueje vrámci okolního regionu formálně ustaveno jižním přímo řízeným územím Nan-č’-li.^[22]

Napočátku 17. století se vregionu projevila klimatická anomálie známá jako malá doba ledová. Pokles teplot aextrémní počasí vyúsťující vnespočet neúrodných let, společně snevolí čineschopností mingských císařů situaci řešit, vyvolalo množství rolnických povstání; roku 1632 jedno takové vypuklo ivoblasti dnešní An-chueje.^[22] Kolaps mingské říše byl následován invazí Mandžuů azaložením říše Čching. Poté, co čchingská vojska roku 1645 dobyla Nanking, byla namístě provincie Nan-č’-li ustavena provincie Ťiang-nan. Roku 1667 byl Ťiang-nan rozdělen vedví, naŤiang-su aAn-chuej.^[24] Odroku 1760 až dokonce císařství vroce 1911, anásledně také během prvních let republikánské éry, konkrétně do roku 1914, bylo město An-čching ustaveno hlavním městem provincie.^[25]

Povstání tchaj-pchingů, které region zachvátilo nazačátku druhé poloviny 19. století, následné dobytí Nankingu austavení Nebeské říše velkého míru, jíž byla velká část An-chueje součástí, dovedlo provincii napokraj ekonomického kolapsu. V60. letech 19. století byla zejménajižní An-chuej postižena probíhajícími boji, vjejichž důsledku provincii opustilo značné množství uprchlíků. Demografický dopad povstání Tchaj-pchingů naAn-chuej je srovnatelný spočtem úmrtí zapříčiněných pozdějším Velkým skokem vpřed.^[24]

PoSinchajské revoluci azániku císařství vroce 1911 se An-chuej stala součástí nově ustavené Čínské republiky. Během tzv. éry militaristů byla An-chuej střídavě podkontrolou soupeřících frakcí avojenských klik. Anchuejská klika nesla název provincie neboť právě zAn-chueje pocházelo několik jejich vůdčích členů, včetně Tuan Čchi-žueje, Tuan Č’-kueje, Ťin Jün-pchenga, adalších.

Vdobě tzv. Nankingské dekády, tedy vletech 1929–1938, byl provinčním hlavním městem opět An-čching.^[25] Během druhé čínsko-japonské války, resp. druhé světové války, byla An-chuej okupována japonskými silami. Vroce 1938 se japonská loutková Reformovaná vláda Čínské republiky rozhodla přemístit hlavní město doWu-chu, blíže Nankingu, fakticky však provinční administrativa sídlila veměstě Peng-pu naseveru provincie. Poreorganizaci Japonskem okupovaných území austavení Reorganizované národní vlády podvedením Wang Ťing-weje vroce 1940 byl opět zvažován přesun hlavního města An-chueje doAn-čchingu, nicméně veskutečnosti až dokonce války provinční hlavní město zůstalo vPeng-pu.^[25] Poskončení druhé světové války bylo vroce 1946 hlavní město provincie přeneseno zAn-čchingu doChe-feje. Sdobytím provincie komunistickými silami vzávěru čínské občanské války anásledným založením Čínské lidové republiky byla provincie vroce 1949 rozdělena naWan-pej aWan-nan, tedy „Severní An-chuej“ a„Jižní An-chuej,“ nicméně roku 1952 byly oba tyto administrativní celky opětovně sjednoceny.^[24]

Vletech 1958–1962 vdůsledku maoistické kampaně Velký skok vpřed vprovincii An-chuej zemřelo 6,3 milionů obyvatel. An-chuej byla nejpostiženější provincií vcelé Číně. Zemědělský sektor provincie, která byla doposud známá jako „železná miska rýže,“ byl během Velkého skoku vpřed prakticky zničen.^[24]

Provincie An-chuej se nachází vevnitrozemí východní Číny, podle zeměpisných souřadnic mezi 29°41′ a34°38′ východní délky a114°54′ a119°37′ severní šířky.^[3] Rozléhá se voblastech dolního astředního toku Jang-c’-ťiang aChuaj-che,^[3] alze ji charakterizovat jeho ležící napomezí čínského severu a jihu.^[5] An-chuej sousedí sešesti provinciemi. Navýchodě hraničí sprovincií Ťiang-su, najihovýchodě sprovincií Če-ťiang, na jihu sprovincií Ťiang-si, nazápadě sprovinciemi Chu-pej aChe-nan, anaseveru sdílí krátkou hranici sprovincií Šan-tung.^[3][5]

Celková rozloha provincie An-chuej je 140139,85km²,^[26] ztoho je souš přibližně 139,4 tisíc km².^[3] Provincie An-chuej představuje 1,45% rozlohy Čínské lidové republiky,^[2][3] aje tak 22. největším celkem administrativní úrovně.^[3] Zeseveru najih provincie měří přibližně 570km, zvýchodu nazápad přibližně 450km.^[2][3]

An-chuej je topograficky rozmanitá provincie,^[27] kterou lze rozdělit napět geomorfologických regionů: 1) rovinu řeky Chuaj, 2) pahorkatiny naťiangchuajské plošině, 3) západoanchuejské pahorkatiny ahornatiny, 4) rovinu podél Dlouhé řeky, a5) jihoanchuejské pahorkatiny ahornatiny.^[3] Zhlediska celkové rozlohy provincie rovina řeky Chuaj zaujímá 30,48%, pahorkatiny naťiangchuajské plošině 17,56%, západoanchuejské pahorkatiny 9,99%, rovina podél Dlouhé řeky 24,91% aoblast jihoanchuejských pahorkatin ahornatin představuje 16,70% rozlohy provincie.^[3]

Sever provincie náleží kVelké čínské nížině, oblast napomezí centrální aseverní An-chueje je součástí roviny vpovodí Chuaj-che. Zatímco obě tyto oblasti jsou velmi ploché arovinaté, vjižnějších částech provincie terén vykazuje vyšší míru výškové členitosti.^[27] Jih An-chueje zasahuje dooblasti severního okraje Jihočínské hornatiny, konkrétně dovýchodní větve systému Ťiangnanské hornatiny.^[28]

Najihozápadě An-chueje, uhranice sChe-nanem aChu-pejí, severně odDlouhé řeky, se táhne pohoří Ta-pie.^[3] Jeho nejvyšší horou je Tchien-ču-šan,^[29] dosahující výšky 1760 m n. m. Jedná se opohoří východozápadního směru,^[30] tvořící jak předěl mezi Velkou čínskou nížinou aJihočínskými hornatinami,^[28] tak rozvodí povodí řeky Chuaj-che naseveru provincie apovodí Jang-c’-ťiang najihu.^[29]

Najihu provincie, jižně odDlouhé řeky, se nachází tři velká pohoří či horské systémy: Chuang-šan neboli Žluté hory, Ťiou-chua-šan, asystém pohoří Tchien-mu–Paj-ťi. Mezi těmito třemi pohořími se rozléhají údolí řek Sin-an-ťiang, Šuej-jang-ťiang aČching-i-ťiang; region tak má zvlněný reliéf, který postupně klesá odstředů horských pásem kříčním údolím.^[3] Nejvyšším bodem provincie An-chuej je Lien-chua-feng, neboli Lotosový vrch, nacházející se veŽlutých horách, dosahující výšky 1873 m n. m.^[3][29]

Žluté hory jsou komplexní horský systém odélce cca 250 km, táhnoucí se odhranice provincie Ťiang-si (resp. odoblasti východně odjezera Pcho-jang), zjihozápadu naseverovýchod, až navýchod městské prefektury Süan-čcheng.^[31] Ťiou-chua-šan, neboli pohoří Ťiou-chua, se táhne rovnoběžně podél jižního břehu Jang-c’-ťiang, severně odŽlutých hor,^[31] přičemž se jedná ovětev tohoto pohoří.^[32] Ťiou-chua-šan je také jedna zečtyř posvátných buddhistických hor.^[29]

An-chuej se nachází vpřechodné zóně mezi mírným asubtropickým klimatickým pásem.^[33] Území nasever odřeky Chuaj má teplé mírné polovlhké podnebí ovlivněné monzuny (dle Köppenovy klasifikace typ Cfa), najih odřeky Chuaj převládá vlhké subtropické podnebí ovlivněné monzuny (typ Cwa). Hlavními charakteristikami anchuejského podnebí jsou výrazné monzuny, čtyři rozlišitelná roční období, proměnlivá ateplá jara, koncentrované letní deště, příjemné podzimy achladné zimy.^[3] Průměrná roční teplota se pohybuje vrozmezí 14–17°C, průměrná teplota vlednu mezi -1–2°C na severu provincie, a0–3°C na jihu. V červenci teplotní průměry přesahují 28–29°C.^[33][3] Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje vrozmezí 773–1670mm; vyšší míra srážek je zejména vhornatých oblastech najihu provincie, rovinatý sever je zpravidla sušší.^[3]

Vprovincii An-chuej se nachází více než 2000 řek. Kromě řeky Sin-an najihu provincie, která náleží dopovodí řeky Čchien-tchang, jsou všechny řeky vAn-chueji součástí povodí dvou hlavních toků: Jang-c’-ťiang aChuej-che. Jang-c’-ťiang, neboli Dlouhá řeka, doAn-chueje přitéká zokresu Chu-kchou vprovincii Ťiang-si, dále teče odjihozápadu An-chueje směrem naseverovýchod, aždookresu Che, zanímž vstupuje doprovincie Ťiang-su. Rozloha povodí Dlouhé řeky vAn-chueji číní 66 tisíc km². Délka řeky, konkrétně úseku dolního toku, který An-chuejí protéká, má 416 km. Tok Chuaj-che na severu provincie činí zhruba 430 km, tok řeky Sin-an vAn-chueji měří 242 km.^[3]

VAn-chuej se také nachází více než 580 jezer, s celkovou plochou 1750km². Mezi nimi je 12 velkých a37 středně velkých jezer. Tato jezera se převážně nacházejí podél Dlouhé řeky aChuaj-che ajejich celková rozloha činí 1250km². Vpovodí řeky Chuaj se nachází jezera Ba-li-che, Čcheng-si, Čcheng-tung, Ťiao-kang, Wa-pu, Kao-tchang, Chua-jüan, Nü-šan, Čchi-li, I-chu, aJang-chu. Najihu provincie, vpovodí řeky Jang-c’-ťiang se nachází jezera Čchao, Nan-i, Lung-kan, Chuang, Ta-kuan, Pcho, Wu-čchang, Cchaj-c’, Paj-ting, Čchen-jao, Šeng-ťin, Chuang-pchi aŠ’-ťiou. Jezero Čchao, neboli Čchao-chu, nacházející se jihovýchodně Che-feje, je se svou rozlohou 770km² největším jezerem vprovincii An-chuej a 5. největším sladkovodním jezerem v Číně.^[3] Dále najihu provincie se mezi Žlutými horami apohořím Ťiou-ťiang nachází jezero Tchaj-pching.

Hlavními plodinami v An-chueji je rýže, pěstovaná v povodí Jang-c'-ťiang, a pšenice, pěstována v relativně sušších oblastech severně od řeky Chuaj. Na většině polí se sklízí dvakrát ročně. An-chuej je také jedním z nejvýznamnějších producentů sóji v Číně; sója je pěstována zejména na severu provincie, střídavě s pšenicí a ječmenem. Hlavními průmyslovými plodinami jsou řepka olejka, bavlna, čaj, přadné rostliny a tabák. Pěstuje se také konopí, juta a ramie.^[40]

An-chuej je již od 7. století také známá produkcí čaje, který se vyvážel do zbytku Číny i dále do zahraničí. Na konci 19. století a počátku 20. století došlo k útlumu produkce, později k opětovnému oživení. Ceněný byl zejména černý čaj Keemun (祁门红茶). Čaj je v An-chueji pěstován zejména na svazích pohoří Ta-pie a v horách Paj-ťi, na hranicích An-chueje a Če-ťiangu.^[40]

V letech 1937–1949, během druhé čínsko-japonské války a následné druhé fáze čínské občanské války, bylo v regionu vykáceno mnoho morušovníků, aby byly partyzánské síly zbaveny možného krytí. Od té doby došlo k obnově morušovníků a pro potřeby hedvábnictví je chován bourec morušový i martináč čínský.^[40]

Hlavním zdrojem masa v An-chueji jsou prasata, ve stále vyšší míře se na severu provincie také chovají ovce. Mnohá jezera a řeky jsou bohatá na ryby, zejména kapry a cejnky. Jang-'c-ťiang je využívána pro akvakulturní chov ryb.^[40]

První dálnice byla vAn-chueji otevřena v roce 1991.^[41] Kroku 2016 An-chuejí procházelo 35 dálnic a8národních dálnic. Celková délka silniční adálniční sítě vprovincii činila 198000km, ztoho 4543km tvořily dálnice a2623km tvořily silnice první třídy.^[3] Kroku 2021 délka dálnic vprovincii již přesáhovala 5000km, splánovaným cílem 6800km vroce 2025. Celková délka dálniční sítě vAn-chueji by měla vroce 2035 dosahovat 10165km, atvořit síť „pěti vertikálních adeseti horizontálních“ dálnic.^[41]

VAn-chueji je vprovozu 6 civilních letišť (znichž 2 jsou mezinárodní),^[3] přičemž další 3 letiště jsou vevýstavbě. Největším letištěm vAn-chueji je mezinárodní letiště Che-fej Sin-čchiao, obsluhující oblast provinčního hlavního města. Letiště bylo otevřeno vkvětnu 2013, přičemž nahradilo starší letiště Che-fej Luo-kang.^[42] Druhým letištěm zajišťující mezinárodní spojení je mezinárodní letiště Chuang-šan Tchun-si, aje zároveň druhé největší letiště vprovincii.^[43] Dále jsou v provozu Letiště Fu-jang Si-kuan, Letiště An-čching Tchien-ču-šan, Letiště Čch'-čou Ťiou-chua-šan a od roku 2021 také Letiště Wu-chu Süan-čou, které nahradilo starší Letiště Wu-chu Wan-li, nadále sloužící výhradně jako základna Letectva Čínské lidové osvobozenecké armády.

Ve výstavbě jsou Letiště Su-čou Ta-tien, Letiště Peng-pu Tcheng-chu a Letiště Po-čou.

Provinční hlavní město Che-fej slouží jako významný železniční uzel a tudíž celou provincií prochází množství vysokorychlostních železničních tratí. Vysokorychlostní trať Šanghaj – Wu-chan – Čcheng-tu provincii protíná ve východozápadním směru, konkrétně její dvě sekce: vysokorychlostní trať Che-fej – Nanking a vysokorychlostní trať Che-fej – Wu-chan. Spojení se sousední provincií Ťiang-si na jihu a dále s pobřežní provincií Fu-ťien zajišťuje vysokorychlostní trať Che-fej – Fu-čou, součást budovaného vysokorychlostního železničního koridoru Peking – Tchaj-pej. V opačném, severním směru je součástí tohoto koridoru vysokorychlostní trať Che-fej – Peng-pu.

Vysokorychlostní trať Šang-čchiou – Chang-čou spojuje An-chuej s provincií Che-nan na severozápadu, v An-chueji prochází městy Po-čou, Fu-jang, Chuaj-nan, Che-fej, Ma-an-šan, Wu-chu, Süan-čcheng a dále pokračuje na jihovýchod do sousední provincie Če-ťiang. Do provozu byla trať uvedena ve dvou fázích a to v letech 2019 a 2020.

V letech 2020 a 2021 byla zprovozněna vysokorychlostní trať Che-fej – An-čching – Ťiou-ťiang, která je součást budovaného vysokorychlostního železničního koridoru Peking – Hong-Kong (Tchaj-pej). Trať spojuje An-chuej se sousední provincií Ťiang-si na jihu.

Kromě tratí vysokorychlostních An-chuejí probíhá také železniční trať Che-fej – Ťiou-ťiang, železniční trať Nanking – Si-an a další.

Systémy hromadné městské železniční či drážní dopravy jsou v An-chueji v provozu ve dvou městech: metro v Che-feji, provinčním hlavním městě, a monorail ve Wu-chu. První linka metra v Che-feji byla uvedena do provozu v roce 2016. Na konci roku 2021 bylo v provozu již pět linek obsluhující 131 stanic. Délka sítě dosahovala 156 km. V plánu je výstavba celkem 8 linek metra do roku 2025.

Monorail ve Wu-chu je v provozu od konce roku 2021. Současná sít o délce 46 km sestává ze dvou linek obsluhující 36 stanic. Celý systém by dle plánu mělo tvořit celkem pět linek.

• 👁 Image
  Galerie An-chuej na Wikimedia Commons
• 👁 Image
  Obrázky, zvuky či videa k tématu An-chuej na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky provinční správy (čínsky, anglicky)