• 👁 USA
  Neil Armstrong (2) – velitel
• 👁 USA
  Michael Collins (2) – pilot velitelského modulu
• 👁 USA
  Buzz Aldrin (2) – pilot lunárního modulu

_{V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise}

• 👁 USA
  James Lovell (3) – velitel
• 👁 USA
  William Anders (1) – pilot velitelského modulu
• 👁 USA
  Fred Haise (0) – pilot lunárního modulu

_{V závorkách je uvedený dosavadní (do července 1969) počet letů do vesmíru}

Posádky pro Apollo 11 byly jmenovány koncem roku 1968. Podle zavedeného zvyku na místo hlavní posádky postoupila záloha letu otři čísla nižšího, tedy Apolla 8. Tvořili ji Neil Armstrong, Fred Haise a Buzz Aldrin. Do záložní posádky přišli James Lovell a William Anders, přičemž místo pilota lunárního modulu zůstalo zatím neobsazené.^[3]

Předtím včervenci 1968^[3] vypadl zposádky Apolla 9 Michael Collins kvůli operaci kostních výrůstků na páteři.^[4] Začátkem roku 1969 získal zpět letový status a vArmstrongově posádce nahradil Freda Haise, který se přesunul do záložní posádky. NASA informaci opřesunu oficiálně oznámila 9.ledna 1969.^[3]

Podpůrnou posádku^{[pozn. 1]} tvořili Ken Mattingly, Ronald Evans a William Pogue.^[5] Začátkem roku 1969 se Bill Anders rozhodl, že na podzim téhož roku odejde do Národní rady pro letectví a vesmír. Ken Mattingly se proto připravoval spolu sním, aby ho mohl nahradit, kdyby byl let Apolla 11 odložen.^[6]

Raketa Saturn V sApollem 11 odstartovala ze startovacího komplexu 39A Kennedyho vesmírného střediska 16. července 1969 v13:32:00UTC (9:32:00 místního času). Oběžné dráhy dosáhla po 12 minutách.^[12] Po jednom a půl obletu Země se v16:22:13UTC znovu na šest minut zapálil třetí stupeň Saturnu (S-IVB) a uvedl Apollo na dráhu kMěsíci. Za půl hodiny (od 16:49 UTC) astronauti přestavěli loď– svelitelským modulem se odpojili, otočili ho a připojili klunárnímu modulu. Poté, v17:49, odhodili nepotřebný třetí stupeň Saturnu.^[12]

Let kMěsíci trval tři dny. Navedení na dráhu kMěsíci bylo přesné, proto místo plánovaných čtyř korekcí dráhy astronauti provedli pouze jedinou asi vpolovině cesty, 17.července v16:17UTC. Ocestě vyprávěla posádka divákům vněkolika televizních reportážích– 17.července třikrát a počtvrté na druhý den. Po 17:21UTC 19.července nad odvrácenou stranou Měsíce spomocí motorů Apolla přešli na oběžnou dráhu Měsíce.^[12]

Na druhý den, 20.července, se v17:44UTC Armstrong a Aldrin vlunárním modulu odpojili od velitelského modulu, ve kterém zůstal Collins. V19:05 Armstrong a Aldrin zažehli motor lunárního modulu (DPS) a začali svůj sestup na povrch. Prvním zážehem se dostali na sestupovou dráhu snejnižším bodem 15km nad povrchem Měsíce, ve 20:05 zapálili DPS podruhé a zahájili vlastní sestup.^[13]

Brzy však zpozorovali, že motory byly včinnosti déle, míjejí orientační body očtyři sekundy před plánovanou dobou a přistávají na kilometry daleko od původně plánovaného místa. Navigační a řídící počítač hlásily hned několik poplachů způsobených vychýlením zplánované trasy. To přinutilo posádku kontrolovat řízení modulu. Vřídícím středisku NASA mladý operátor Steve Bales oznámil řediteli letu, že přes poplachy je bezpečné pokračovat vsestupu.^[14] Poplachy, které generoval program lunárního modulu, signalizovaly, že počítač není schopen dokončit výpočty ve vyhrazeném čase („executive overflows“). Jak se později zjistilo, počítač strávil neplánovaný čas obsluhou potkávacího radaru, který se během sestupu nepoužíval. Steve Bales za svoje „pokračujeme“ vnapjaté chvíli sestupu obdržel ocenění NASA Group Achievement Award.

Hned jak posádka mohla obrátit svou pozornost zpět kvýhledu ven, astronauti viděli, že počítač je vede přímo na místo plné velkých kamenů uvelkého kráteru. Armstrong převzal ruční řízení lunárního modulu a navedl jej na přistání v20:17:43UTC.^[13] V nádržích sestupného stupně zbylo palivo na méně než 30 sekund letu.

Za první slova zpovrchu Měsíce se všeobecně považují slova Neila Armstronga „Houstone, tady je základna Tranquility. Orel přistál!“, ačkoliv fakticky to byla Aldrinova slova „Signál kontakt.“ („Contact Light“), jež vyslovil poté, co se jedna zpřistávacích sond lunárního modulu dotkla povrchu Měsíce.^[14]

Podle plánu měli astronauti před vycházkou pět hodin spát, byli totiž vzhůru od časného rána. Na místě však Armstrong sAldrinem usoudili, že by neusnuli; rozhodli se proto rovnou zahájit přípravu kvýstupu na povrch. Ta se místo plánovaných dvou hodin protáhla na tři a půl.^[15] Přes dvojici trojúhelníkových oken, ze kterých měli 60° výhled, astronauti vybírali místo pro balík svědeckým vybavením (Early Apollo Scientific Experiment Package, EASEP)^[16] a vlajku Spojených států. Pět hodin^[17] před samotným výstupem na povrch Měsíce ještě vyndal Aldrin malou plastovou nádobu s mešním vínem a kousek hostie, načež přijal eucharistii.^[18]

Astronauti přistáli během měsíčního dne.^[19] NASA naplánovala přistání tak, aby oblast byla osvětlena Sluncem, což zajišťovalo dobrou viditelnost a přijatelnou teplotu. Přistání ve dne navíc znamenalo, že se mohla solární energie využívat a snížilo se riziko extrémního chladu. V oblasti přistání (Měsíční Moře klidu, Mare Tranquillitatis) byly denní teploty přibližně mezi +100 °C a +120 °C. Skafandry a lunární modul byly navrženy tak, aby chránily astronauty před těmito extrémy, pomocí izolace, odrazových vrstev a klimatizace.

Při výstupu zlunárního modulu měl Armstrong zpočátku problém projít průlezem se svým PLSS (Portable Life-Support System, příruční systém pro zabezpečení životních podmínek– „batoh“, který měli astronauti na zádech). Podle veterána letů Apollo Johna Younga při návrhu batohu sPLSS nebylo zohledněno pozdější zmenšení průlezu lunárního modulu; takže nejvyšší puls astronautů byl zaznamenán vprůběhu vstupů a výstupů zlunárního modulu.^[20][21]

Ve 2:39UTC 21.července Armstrong otevřel průlez, vylezl ven a ve 2:51UTC začal sestupovat po žebříku na povrch Měsíce.^[22] Kvůli kontrolnímu a ovládacímu panelu skafandru, připnutému na hrudi, si neviděl na nohy. Během sestupu po devítischodovém žebříku Armstrong zatáhl za ovladač, aby vyklopil oddíl svybavením (Modular Equipment Stowage Assembly, MESA) složený na boku lunárního modulu a aktivoval vněm umístěnou televizní kameru. Obrázky byly nasnímány systémem pomaloběžné televize (Slow-scan television, SSTV) a vpozemních střediscích je přes obrazovku snímaly kamery běžného televizního systému, což způsobovalo značnou ztrátu kvality.^[23] Signály byly zachyceny observatoří Goldstone vUSA a vaustralském Honeysuckle Creek. Oněkolik minut později bylo televizní vysílání přepnuto na signál zcitlivějšího radioteleskopu vaustralské Observatoři Parkes. Přes některé technické a povětrnostní těžkosti, byl rozostřený černo-bílý obraz první procházky po povrchu Měsíce zachycen a ihned vysílán pro nejméně 600 milionů lidí na Zemi.^[24] Pásky s původním záznamem ve formátu SSTV (společně s telemetrickými daty) byly ztraceny (viz Ztracené pásky Apollo 11) a při pokusu o jejich nalezení bylo zjištěno, že byly na začátku 80. let 20. století přepsány, což bylo tehdy standardním postupem. V roce 2006 byly nalezeny původní záznamy telemetrických dat mise, avšak bez záznamu obrazu. V roce 2009 byly se souhlasem NASA zrestaurovány a zveřejněny nejlépe dochované záznamy.

Po popisu povrchu („vypadá jako velmi, velmi jemně zrnitý… je to skoro prach“),^[25] Neil Armstrong sestoupil ze žebříku lunárního modulu a jako první člověk vhistorii vkročil do jiného světa. Dne 21.července ve 2:56:15UTC, šest a půl hodiny po přistání, vkročil na povrch Měsíce a pronesl památnou větu:^[14][22]

Kromě splnění primárního cíle vysloveného prezidentem Kennedym, a to přistát na Měsíci slidskou posádkou do konce 60.let,^[27] bylo Apollo 11 zároveň testem všech systémů Apollo, proto Armstrong vyfotografoval lunární modul, aby konstruktéři byli schopni posoudit stav modulu po přistání. Potom nabral první vzorek měsíčního materiálu, který uložil do kapsy.^[14] Odmontoval televizní kameru zMESA, udělal panoramatický záběr a připevnil ji na dvanáctimetrový stojan lunárního modulu. Kabel od kamery zůstal trochu ušpiněný a představoval potenciální riziko vprůběhu celého výstupu.^[28]

Aldrin se kněmu brzy přidal a oba strávili dvě a půl hodiny navrtáváním měsíčního povrchu, fotografováním všeho, co viděli, a sbíráním kamenů a jiných vzorků. Armstrong spolu sAldrinem zkoušeli různé možnosti pohybu po měsíčním povrchu, včetně skákání snožmo. Batoh sPLSS měl tendenci je převažovat dozadu, ale ani jeden zastronautů neměl sudržením stability vážné problémy. Pohyb při měsíční gravitaci, šestinové oproti gravitaci na Zemi, Armstrong popsal jako „možná ještě lehčí než během simulací“.^[25] Preferovaným způsobem pohybu se stal „cval“. Astronauti hlásili, že si potřebují naplánovat pohyby na šest až sedm kroků dopředu. Jemná půda byla celkem kluzká. Aldrin poznamenal, že ipři přesunu ze Sluncem osvětleného místa do stínu Eaglu se teplota uvnitř skafandru nezměnila a když na Slunci byla helma více ohřívána, ve stínu se cítil chladněji.^[28]

Astronauti spolu vztyčili vlajku Spojených států– povrch byl velmi tvrdý a tak se jim nepodařilo tyč zasunout hlouběji než 20cm. Potom přijali telefonát od prezidenta Richarda Nixona. Po telefonátu nainstalovali soupravu vědeckých přístrojů EASEP, která obsahovala pasivní seismograf a laserový koutový odrážeč;^[28] a také rozvinuli fólii švýcarského experimentu zachycení částic slunečního větru.^[29] Potom Armstrong „odcválal“ asi na 120m od lunárního modulu, aby udělal fotografie zokraje Východního kráteru.^[28] Zatím Aldrin sbíral vzorky. Použil na to geologické kladivo– bylo to jediné použití tohoto nástroje vprůběhu celé mise. Oba potom do nádob posbírali vzorky kamenů pomocí prodloužených kleští.^[28]

Pracovali pomaleji, než očekávali, takže museli zastavit dokumentaci vzorků vpolovině vyhrazených 34 minut. Protože měli málo času, Armstrong doslova skákal od jedné úlohy ke druhé. Řídící středisko mu doporučilo zpomalit a poté jim povolilo patnáctiminutové prodloužení vycházky.^[28]

Smalými problémy astronauti pomocí zařízení Lunar Equipment Conveyor (jednoduché lanovky pro dopravu předmětů vzhůru do úložného prostoru lunárního modulu) naložili film a dvě krabice, které obsahovaly 22kg vzorků. Do Eaglu se astronauti vrátili vopačném pořadí– Aldrin jako první, potom Armstrong vyskočil na třetí stupínek žebříku a vyšplhal do lunárního modulu.^[28]

Na povrchu astronauti zanechali kromě vědeckých přístrojů také plaketu (připevněnou na žebříku sestupové části lunárního modulu) se dvěma kresbami Země (západní a východní polokoule), nápisem a podpisy astronautů a prezidenta Richarda Nixona. Na plaketě je napsáno:^[30]

Včeském překladu:^[14]

Po přesunu do lunárního modulu astronauti zapnuli návratový stupeň a zbavili se svých batohů sPLSS, jedné kamery a jiných už nepotřebných věcí.^[28] Start návratového stupně lunárního modulu proběhl bez problémů. Astronauti se dostali na lunární oběžnou dráhu a tam se spojili svelitelským modulem Columbia, na palubě kterého čekal Michael Collins. Eagle po odpojení od Columbie zůstal na oběžné dráze okolo Měsíce. Později NASA oznámila, že tato dráha nebyla stabilní, což vyústilo vpád Eaglu na neznámé místo na povrchu Měsíce.^[31]

Astronauti přistáli 24. července na hladině Tichého oceánu na 13°19′N a 169°9′W, 2660km východně od ostrova Wake, 380km jižně od Johnstonova atolu a 24km od letadlové lodi USS Hornet.^[1] Velitelský modul zprvu přistál vzhůru dnem, ale během několika minut se spomocí nafukovacích balónů otočil do správné polohy.

Zvrtulníků seskočili čtyři potápěči vochranných oděvech (Biological Isolation Garments), kteří stabilizovali Apollo pomocí nafukovacích vaků. Jeden znich, otevřel vstup do lodi a podal astronautům tytéž oděvy, aby se do nich převlékli. Důvodem byla obava zmožného zavlečení mimozemského života. Poté astronauty vyzvedli do vrtulníku, který je odvezl na Hornet.^[32] Zde byli zavřeni vizolovaném kontejneru. Karanténa pokračovala ina pevnině až do 11.srpna 1969. Existuje známá fotografie, na níž se zdraví posádka s prezidentem Nixonem přes sklo karanténní místnosti.^[33]

Na Hornetu se sastronauty, přes okno karantény, pozdravili prezident Nixon, ředitel NASA Thomas Paine a kolega Frank Borman. Hornet doplul do Pearl Harboru, odkud astronauti pokračovali letecky do Johnsonova vesmírného střediska vHoustonu. Po skončení karantény měli den volna, který strávili srodinami, a od 13.srpna vyrazili na slavnostní turné po Spojených státech. Oněkolik týdnů později zavítali do Mexika, 16.září byli přijati vKongresu Spojených států. Během následující pětačtyřicetidenní cesty projeli 25 zemí světa.

• Říká se, že během pobytu na Měsíci Armstrong řekl: „Hodně štěstí, pane Gorski“. Několik let poté pan Gorski zemřel a tak mohl Armstrong vysvětlit, co tím myslel. Když byl malý chlapec, slyšel hádku sousedů. Paní Gorská křičela na pana Gorského: „Orální sex? Ty bys chtěl orální sex?! Tak ten budeš mít, až ten sousedovic kluk bude chodit po Měsíci!“ Tato historka je smyšlená. Sám Armstrong se vyjádřil, že ji poprvé slyšel od jednoho komika okolo roku 1994.^[41]
• Říká se, že na všech fotografiích na povrchu Měsíce je pouze Aldrin a na žádné Armstrong neboť údajně, když Aldrin vytahoval fotografický film ze svého hasselbladu, před tím než jej vložil do kapsy skafandru, jej položil na podstavec lunárního modulu a nešťastnou shodou okolností jej tam zapomněl. Ve skutečnosti Aldrin žádný vlastní fotoaparát neměl, jelikož měl na starosti jiné úkony. Přesto je Armstrong na jedné fotografii (č. AS11-40-5886),^[42] neboť je na okraji jednoho Aldrinova panoramata pořízeného fotoaparátem, který mu za tímto účelem Armstrong na chvíli předal.^[43]

V70.letech 20.století vznikly konspirační teorie, které tvrdily, že přistání na Měsíci byl podvod. Jedním zprvních zastánců těchto teorií byl Bill Kaysing, který své názory vyložil vknize We Never Went to the Moon vydané vroce 1974.^[44] Kšíření teorií přispěl ivědeckofantastický film Kozoroh 1 zroku 1978 ofiktivním falešném přistání na Marsu.^[45] Podle průzkumu veřejného mínění si vroce 1999 šest procent Američanů myslelo, že přistání na Měsíci byl podvrh.^[46] Ke konspiračním teoriím přispěla i ztráta původních pásek s videozáznamem a telemetrickými daty.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Apollo 11 na anglické Wikipediia Аполлон-11 na ruské Wikipedii.

• Ztracené pásky Apollo 11

• 👁 Image
  Galerie Apollo 11 na Wikimedia Commons
• 👁 Image
  Obrázky, zvuky či videa k tématu Apollo 11 na Wikimedia Commons
• VÍTEK, Antonín; KRUPIČKA, Jozef. Apollo 11 – popis letu. Letectví a kosmonautika. 1994, čís. 16. Včetně odkazů na další články o letu Apolla 11. Dostupné online.
• VÍTEK, Antonín. Space 40. Velká encyklopedie družic a kosmických sond [online]. Praha: rev. 2011-5-15 [cit. 2011-11-08]. Kapitola 1969-059A - Apollo 11 - CSM. [Dále jen Vítek]. Dostupné online.
• ZEMAN, Jiří. Archiv Plus. Malý krůček pro člověka a velký skok pro lidstvo. Jak o přistání na Měsíci vysílal rozhlas? [online]. Český rozhlas, 2024-07-12 [cit. 2024-07-20]. Obsahuje záznam 24minutové reportáže Československého rozhlasu z července 1969, informující o přípravách a průběhu mise.. Dostupné online.