VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Arthur_Nikisch

⇱ Arthur Nikisch – Wikipedie

Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arthur Nikisch
👁 Image
Základní informace
Narození12.října 1855
Lébény Szentmiklós (dnes Mosonszentmiklós)
Úmrtí23.ledna 1922 (vevěku66let)
Lipsko
MístopohřbeníSüdfriedhof Leipzig
Žánryklasická hudba
Povolánídirigent
Nástrojehousle, klavír
VydavatelDeutsche Grammophon
ČlenemskupinyBerlínští filharmonikové
PříbuznátémataBerlínští filharmonikové
DětiMitja Nikisch
👁 Logo Wikimedia Commons
 multimediální obsah naCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arthur Nikisch (maďarsky: Nikisch Artúr; 12. října 1855 Lébény Szentmiklós, nyní Mosonszentmiklós – 23. ledna 1922 Lipsko) byl maďarský dirigent a houslista. Po studiích na vídeňské hudební akademii působil jako houslista ve vídeňské Dvorní opeře (Hofoper), poté se začal věnovat dirigování a spolupracoval s lipskou operou (Neues Theater), Bostonským symfonickým orchestrem, Královskou operou v Budapešti a Londýnským symfonickým orchestrem. Od roku 1895 byl hudebním ředitelem orchestru lipského Gewandhausu a současně šéfdirigentem berlínských Filharmoniků. Vedle Hanse von Bülowa a Hanse Richtera byl považován za jednoho ze tří nejvýznamnějších dirigentů přelomu 19. a 20. století. Patřil k výrazným interpretům děl Antona Brucknera a Petra Iljiče Čajkovského.

Svým dirigentským uměním ovlivnil řadu budoucích dirigentů, ač nikdy institucionalizovaně neučil, mezi jeho žáky patřil například Václav Talich, Adrian Boult či Albert Coates.

Mládí a studia

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve vesnici Lébény Szent-Miklós nedaleko nynějších rakouských a maďarských hranic v tehdejším Rakouském císařství. Jeho otec, sám amatérský violoncellista, pocházel z moravského Nového Jičína a pracoval jako hlavní účetní u knížecího rodu Lichtenštejnů[1], matka pocházela z Vídně.[2]

Vyrůstal v moravských Bučovicích, lichtenštejnské panství, kam se rodina přestěhovala za prací otce a základy hudebního vzdělání získával od věku šesti let u tamního učitele a varhaníka Františka Procházky. V sedmi letech slyšel malý Arthur hrát orchestrion předehry k operám Vilém Tell a Lazebník sevillský, jakož i fantasii z témat opery Robert ďábel a tyto byl schopen podle sluchu zapsat v klavírní sazbě.[1]

V jedenácti letech byl přijat jako velmi talentované dítě a mezi lety 1866–1873 studoval na vídeňské konzervatoři hru na housle u Josepha Hellmesbergera a skladbu u Otto Desoffa. Od roku 1874 byl přijat jako houslista do Vídeňské filharmonie.[3]

Pozdější kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Během svého uměleckého života byl povolán k hudebním tělesům v Budapešti, Bostonu, Londýně, ale trvale se stalo jeho hlavním působištěm Lipsko a jeho Gewandhausorchester. Roku 1878 se stal druhým dirigentem Opery v Lipsku a orok později byl povýšen do funkce šéfdirigenta.

Vletech 1889 až 1893 byl šéfdirigentem amerického orchestru Boston Symphony Orchestra.[4] Roku 1895 se stal kromě Gewanshausorchestru také šéfdirigentem Berlínských filharmoniků a na této pozici zůstal až do své smrti. Zemřel vLipsku ve věku 66 let.

Na jeho počest byla v roce 2015 slavnostně přejmenována Základní umělecká škola v Bučovicích na Základní uměleckou školu Arthura Nikische.

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1885 se v Bučovicích oženil s operní pěvkyní Amelií Heussner;[5] jejich syn Mitja Nikisch později působil jako klavírista.

Během svého studia na vídeňské konzervatoři, kde mj. studoval u Otto Desoffa skladbu, napsal Nikisch například Symfonii d moll, jejíž první větu dirigoval při končení studií, Sonátu pro housle a klavír, Smyčcový kvintet a kantátu Christnacht pro sóla, sbor a orchestr.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku アルトゥール・ニキシュ na japonské Wikipedii.

  1. 1 2 3 Arthur Nikisch. A Biographical Sketch. The Musical Times. 1905-02-01, roč. 46, čís. 744, s. 89–93. Dostupné online [cit. 2023-09-01]. (anglicky)
  2. ↑ UNGER-HAMILTON, Clive; FAIRBAIRN, Neil; WALTERS, Derek. Die Musik – 1000 Jahre illustrierte Musikgeschichte. Příprava vydání deutsche Bearbeitung: Christian Barth, Holger Fliessbach, Horst Leuchtmann, et al.. Stuttgart: Unipart-Verlag, 1983. 255s. ISBN3-8122-0132-1. S.140. (německy)
  3. ↑ HARTEN, Uwe. Nikisch Arthur. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, 1978. ISBN3-7001-0187-2. S.128. (německy)
  4. ↑ STEVENSON, Joseph. Arthur Nikisch [online]. Allmusic [cit. 2014-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
  5. ↑ Arthur Nikisch (1855–1922) [online]. Národní památkový ústav, 2010-09-13 [cit. 2014-10-04]. Dostupné varchivu pořízeném dne2014-10-06.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Klement, Miloslav: Arthur Nikisch v Bučovicích a ve světě

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Šéfdirigenti Berlínských filharmoniků

Ludwig von Brenner(1882–1887) • Hans von Bülow(1887–1892) • Arthur Nikisch(1895–1922) • Wilhelm Furtwängler(1922–1945) • Leo Borchard(1945) • Sergiu Celibidache(1945–1952) • Wilhelm Furtwängler(1952–1954) • Herbert von Karajan(1954–1989) • Claudio Abbado(1989–2002) • Simon Rattle(2002–2018) • Kirill Petrenko(2019–)
Portály: Hudba | Lidé | Maďarsko
Kategorie:
Skryté kategorie: