VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bettino_Craxi

⇱ Bettino Craxi – Wikipedie


Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bettino Craxi
👁 Image
Předseda vlády Itálie
Vefunkci:
4. srpna 198317. dubna 1987
PrezidentSandro Pertini
Francesco Cossiga
VicepremiérArnaldo Forlani
PředchůdceAmintore Fanfani
NástupceAmintore Fanfani
Poslanec Evropského parlamentu
Vefunkci:
25. července 198930. června 1992
VolebníobvodSeverozápadní Itálie
Vefunkci:
17. července 19794. srpna 1983
VolebníobvodSeverozápadní Itálie
Stranická příslušnost
ČlenstvíItalská socialistická strana

Narození24.února 1934
Milán
Italské království👁 Italské království
Italské království
Úmrtí19.ledna 2000 (ve věku 65let)
Hammámet
Tunisko👁 Tunisko
Tunisko
Příčinaúmrtídiabetes mellitus
Partner(ka)Sandra Milo
Ania Pieroni
RodičeVittorio Craxi
DětiStefania Craxi
Bobo Craxi
PříbuzníPaolo Pillitteri (sestřin manžel)
Alma materMilánská univerzita
Urbinská univerzita
Profesepolitik
Náboženstvíkatolická církev
Oceněnívelkokříž Řádu Karla III. (1985)
velkokříž Řádu prince Jindřicha
velkokříž Řádu čestné legie
Podpis👁 Bettino Craxi, podpis
CommonsBettino Craxi
👁 Image
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benedetto „Bettino“ Craxi (24. února 1934 Milán19. ledna 2000 Hammamet, Tunisko) byl italský sociálnědemokratický politik. V letech 19831987 byl premiérem Itálie, což v té době představovalo nejdelší mandát od druhé světové války. Byl prvním socialistickým premiérem v historii italské republiky. Byl představitelem Italské socialistické strany, v jejímž čele stál v letech 19761993, a kterou velmi změnil – ukončil frakční boje a posunul stranu do politického středu, po vzoru jiných sociálnědemokratických stran Evropy. Symbolem toho bylo, že oslabil spolupráci s komunisty a vstoupil naopak do velké koalice s Křesťanskými demokraty (vznik tzv. osy CAF, neboli spolupráce tří klíčových osobností Craxi-Andreotti-Forlani).

Jeho vláda dosáhla značných ekonomických úspěchů, v jeho éře se Itálie stala pátou nejprůmyslovější zemí světa a vstoupila do skupiny nejvyspělejších ekonomik G7. Problémem však byla inflace a rostoucí zadlužení.

Craxi byl znám podporou socialistů, kteří byli ve svých zemích politicky postihováni, zejména ve frankstickém Španělsku, v Uruguayi, Chile a podporoval též československou skupinu levicových exulantů kolem časopisu Listy (Jiří Pelikán). Finančně podporoval též polskou Solidaritu a Arafatovu Organizaci pro osvobození Palestiny. Zvláštní sympatie měl též k libyjskému diktátorovi Muammaru Kaddáfímu, jehož roku 1986 telefonicky varoval před bombardováním Američanů, díky čemuž Kaddáfí útok (tzv. operaci El Dorado) přežil. Známý je jeho spor s Ronaldem Reaganem z roku 1985, kdy odmítl vydat arabské únosce lodi Achille Lauro. Často mu bylo vyčítáno přátelství s některými světovými diktátory, zejména Siadem Barrem ze Somálska a Bin Alím z Tuniska.

V 90. letech ho smetly korupční skandály (aféra Tangentopoli a akce Mani pulite – Čisté ruce), tak jako celou jeho politickou generaci. Před soudy uprchl roku 1994 do Tuniska, pod ochranu Bin Alího. Do Itálie, kde byl mezitím odsouzen k 27 letům vězení, se nikdy nevrátil a zemřel v Tunisku roku 2000.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-24]. Dostupné online.
  2. BOE.es - Documento BOE-A-1985-5752. www.boe.es [online]. [cit. 2019-07-24]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
👁 Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Premiéři Itálie

Alcide De Gasperi (1945–1953) Giuseppe Pella (1953–1954) Amintore Fanfani (1954) Mario Scelba (1954–1955) Antonio Segni (1955–1957) Adone Zoli (1957–1958) Amintore Fanfani (1958–1959) Antonio Segni (1959–1960) Fernando Tambroni (1960) Amintore Fanfani (1962–1963) Giovanni Leone (1963) Aldo Moro (1963–1968) Giovanni Leone (1968) Mariano Rumor (1968–1970) Emilio Colombo (1970–1972) Giulio Andreotti (1972–1973) Mariano Rumor (1973–1974) Aldo Moro (1974–1976) Giulio Andreotti (1976–1979) Francesco Cossiga (1979–1980) Arnaldo Forlani (1980–1981) Giovanni Spadolini (1981–1982) Amintore Fanfani (1982–1983) Bettino Craxi (1983–1987) Amintore Fanfani (1987) Giovanni Goria (1987–1988) Ciriaco de Mita (1988–1989) Giulio Andreotti (1989–1992) Giuliano Amato (1992–1993) Carlo Azeglio Ciampi (1993–1994) Silvio Berlusconi (1994–1995) Lamberto Dini (1995–1996) Romano Prodi (1996–1998) Massimo D'Alema (1998–2000) Giuliano Amato (2000–2001) Silvio Berlusconi (2001–2006) Romano Prodi (2006–2008) Silvio Berlusconi (2008–2011) Mario Monti (2011–2013) Enrico Letta (2013–2014) Matteo Renzi (2014–2016) Paolo Gentiloni (2016–2018) Giuseppe Conte (2018–2021) Mario Draghi (2021–2022) Giorgia Meloniová (od 2022)

👁 Image