Bitva uLiberce byla jedna zbitev sedmileté války, která se odehrála 21.dubna 1757 vokolí dnešního města Liberce (tehdejšího Reichenbergu).

Vříjnu roku 1756 se po bitvě u Lovosic podařilo pruským vojskům zmocnit téměř celého Saska. Proti nim se podél severočeských hranic rozestavila vojska rakouská a svedla sprotivníkem několik šarvátek. Od listopadu se pak rakouské síly začaly opevňovat také vLiberci, kde se usadily na pravém břehu Nisy a za pomoci místních obyvatel zbudovaly řadu opevnění. Nejsilnějším znich byla pozice artilérie na Keilově vrchu.

Vdubnu roku 1757 tak proti sobě stála přibližně dvacetitisícová pruská armáda utábořená kolem Žitavy pod velením vévody Augusta Wilhelma Braunschweig-Beverna a rakouské sbory vokolí Liberce a Jablonného čítající na 26000mužů. Rakušané pod velením polního maršála Lascyho stáli podél Nisy: pravé křídlo od Keilova vrchu (dnes část Nové Město) směrem do Ruprechtic až kdnešnímu kostelu Matky Boží U Obrázku, slabší levé křídlo se táhlo planinou mezi Františkovem a Růžodolem až někam do prostoru dnešních Karlinek. Podle rakouského plánu měly zasáhnout pruský týl výpadem přes Chrastavu oddíly maršála Maquira dislokované za Ještědským hřebenem osíle zhruba 10000mužů.

Pruská vojska překročila hranice 20.dubna 1757 a postupovala proti proudu Nisy, po cestě obsadila Hrádek nad Nisou, Grabštejn a Chrastavu a do večera pronikla až kHorní Suché. Před rozbřeskem tak proti sobě stálo asi 16000pruských a přibližně 10000rakouských vojáků levého křídla podporovaných dalšími 7000vojáky křídla pravého pod velením hraběte Lascyho.

Bitvu samotnou zahájili Prusové útokem proti levému rakouskému křídlu, když překročili pomocí dvou provizorních brodů Ostašovský potok a přiblížili se až krakouské linii. Tu prolomilo 15švadron pruských dragounů, kteří navíc zahnali rakouskou jízdu až kFrantiškovu. Přitom se však pruská jízda příliš vzdálila od vlastní pěchoty a ocitla se mimo její podporu. Rakouským granátníkům zúbočí Ještědu se této chyby podařilo využít a vpadnout pruským dragounům do zad, čímž je přinutili se obrátit. Znovuzformovaná rakouská vojska pak za podpory silné palby dělostřelectva zKeilova vrchu donutila Prusy kústupu. Nepodařilo se jim však přejít do rázného protiútoku, naopak – nově povolaní pruští husaři dokázali ústup svých druhů zastavit a přejít snimi do protiútoku. Následující jezdecký střet patrně celou bitvu rozhodl, když byly rakouské eskadrony přinuceny ustoupit. Situaci nezvrátil ani bodákový střet granátníků a jedenáct pruských praporů zteklo rakouskou linii a dobylo ji. V11hodin byla bitva rozhodnuta a rakouská vojska vyklízela prostor ve směru na Rochlici.

Bitvu ještě mohl pro Rakousko zachránit hrabě Macquire a jeho dva dragounské a jeden pěší pluk, kteří přepadli Chrastavu a tím také pruské týlové jednotky. Zpočátku se zdálo, že Rakušané uspějí a dokonce se jim podařilo začít rabovat pruské zásobovací vozy, pak je ale zatlačily zpět dva pruské prapory a Macquire se musel stáhnout zpět do Jablonného, kde se spojil sustupující armádou.

Vbitvě zahynulo nebo bylo zraněno 25rakouských a 30pruských důstojníků, 849rakouských a 625pruských vojínů. Pruští ranění byli ošetřování na libereckém zámku a okolních budovách. Těla prostých vojáků byla pohřbena vhromadných hrobech na úbočí Ještědu, důstojníci vLiberci.

Pruská vojska se po svém vítězství přesunula kPraze, kterou oblehla a zČech byla přinucena se stáhnout až po bitvě u Kolína (18. června). Prostor bitvy je dnes zastavěn, střet připomíná název ulice Na Bojišti. Někdejší pomník ukostela vJanově Dole se do dnešních dní nezachoval.

• KARPAŠ, Roman. Kniha oLiberci. Liberec: Dialog, 1996. S.49–50.

• 👁 Image
  Obrázky, zvuky či videa k tématu bitva u Liberce na Wikimedia Commons
• Idnes.cz: V Liberci našli pod náměstím devět set hrobů vojáků z 18. století. Oldřich Szaban, 19. 5. 2011.
• ostasov.eu: http://www.ostasov.eu/projekty/bitva-u-liberce/ Ladislav Haidl, 10. 1. 2017.