Heiki Nabi (* 6. června 1985 Kärdla) je estonský zápasník – klasik, stříbrný olympijský medailista z roku 2012.

Vyrůstal na rodinné farmě v Hilleste nedaleko Kärdly na ostrově Hiiumaa. Zápasení se věnoval od 12 let v kroužku na základní škole v Suuremõisa pod vedením Tiita Madalveeho. Na sportovním gymnáziu Audentes v Tallinnu začal spolupracovat s trenérem Henne Põllustem, pod jehož vedením se specializoval na zápas řecko-římský.^[1] V estonské mužské reprezentaci se pohyboval od roku 2005 ve váze do 96 kg.

V roce 2006 získal v jednadvaceti letech nečekaný titul mistra světa v čínském Kantonu, kterým navázal na dlouhou tradici estonského zápasu, jehož slávu šířili naposledy v padesátých letech dvacátého století Johannes Kotkas a August Englas. Stres spojený se zvýšenou popularitou v kombinaci se studiem na vysoké škole Sisekaitseakadeemia však znamenal, že v roce 2008 neuspěl v třífázové olympijské kvalifikaci a na olympijské hry v Pekingu se nekvalifikoval.

Od roku 2010 přestoupil do vyšší váhy do 120 (130) kg. V dubnu 2012 vyhrál turnaj olympijské kvalifikace v čínském Tchaj-jüanu a kvalifikoval se na olympijské hry v Londýně. V Londýně byl nalosován do hratelné části pavouku, ze kterého postoupil do semifinále proti Švédu Johanu Eurénovi. Překvapivé severské semifinálové derby vyhrál po taktickém boji těsně 2–1 na sety a postoupil do finále proti obhájci prvenství Kubánci Mijaínu Lópezovi. Půl minuty před koncem prvního setu ho rozhodčí poslal do nařízeného parteru, ve kterém se Lópezovi neubránil. Nechal se přetočit koršunem a prohrál úvodní set 0:2 na technické body. Ve druhém se opakoval v první minutě a půl souboj o úchop, po kterém za nerozhodného stavu 0:0 následoval nařízený parter. Aby set vyhrál musel jako útočící nad Kubáncem bodovat. Bodovat se mu nepodařilo, dostal penalizační bod a prohrál druhý set 0:1 na technické body. Po prohře 0–2 na sety získal nečekanou stříbrnou olympijskou medaili, kterou připomněl stříbrnou olympijskou medaili svého krajan Martina Kleina 100 let zpátky z olympijských her v Stockholmu.^[2]

V roce 2013 získal po diskvalifikaci Íránce Amíra Alíakbarího dodatečně svůj druhý titul mistra světa, první v supertěžké váze. V dubnu 2016 se prvním místem z evropské olympijské kvalifikace v srbském Zrenjaninu kvalifikoval na olympijské hry v Riu. V úvodním kole prohrál s Kubáncem Mijaínem Lópezem 0:2 na technické body. Kubánec ho však svým postupem do finále vytáhl do oprav. Z oprav se probojoval do souboje o třetí místo proti moskevskému Sergeji Semjonovovi z Ruska. Úvodní tříminutový poločas skončil nerozhodně 0:0. Po minutě druhého poločasu ho rozhodčí za pasivitu poslal do parteru, ze kterého ho Semjonov vysokým zvedem hodil za 5 technických bodů. Do konce hrací doby nedokázal bodovou ztrátu smazat a po prohře 0:6 na technické body obsadil dělené 5. místo.

V roce 2019 se třetím místem na mistrovství světa v Nur-Sultanu (Astaně) kvalifikoval na olympijské hry v Tokiu.