Heptachlor (systematický název 1,4,5,6,7,8,8-heptachlor-3a,4,7,7a-tetrahydro-4,7-methan-1H-inden) je organochlorid vminulosti používaný vzemědělství i vdomácnostech jako insekticid k hubení mravenců, termitů, červů atd. Používal se i proti mravencům v při podzemním vedení elektrických kabelů nebo v okolí transformátorů. Byl také příměsí insekticidu chlordanu.

Čistý heptachlor je bílá krystalická látka se slabým kafrovým zápachem, technický je žlutohnědý s voskovitou konzistencí. Teplota varu heptachloru se pohybuje mezi 135 až 145°C, teplota tání kolísá mezi 95 až 96°C. Heptachlor je téměř nerozpustný ve vodě (0,056mg/l), ale dobře v organických rozpouštědlech.

V prostředí se transformuje působením mikroorganismů na heptachlorepoxid, který je perzistentní a toxický, kumuluje se v tukových tkáních Zvláště toxický je pro ryby, fytoplankton, včely či některé druhy ptáků. Nejohroženější jsou vzhledem ke schopnosti bioakumulace organismy na vrcholu potravních pyramid, včetně člověka.

Člověk může být vystaven heptachloru orálně (v potravě), inhalačně i kontaktem s kůží. Hlavním produktem metabolismu je heptachlorepoxid, jež se kumuluje v tukových tkáních, játrech a ledvinách. Chronické vystavení heptachloru vyvolává podrážděnost, zvýšené slinění, ztráty paměti, zhoršení koncentrace, závratě, křeče, může poškozovat játra a imunitní systém. Podle klasifikace americké vládní agentury pro životní prostředí (US EPA) je heptachlor pravděpodobný lidský karcinogen, který může způsobit rakovinu jater, nervových buněk a krve (leukemie).

Mezinárodně je regulován Stockholmskou úmluvou.

• 👁 Image
  Obrázky, zvuky či videa k tématu Heptachlor na Wikimedia Commons