Kolyma (ruskyКолыма, jakutskyХалыма) je řeka v severovýchodní části Sibiře. Protéká Magadanskou oblastí a Jakutskou republikou v Rusku. Je dlouhá 2129km. Povodí řeky je 643000km² a zasahuje také na území Čukotského autonomního okruhu.

Vzniká soutokem zdrojnic Ajan-Jurjach a Kulu v Magadanské oblasti. Zdrojnice pramení na svazích Chalkanského hřbetu. Na horním toku nad ústím Bachapči teče v úzké a hluboké dolině pohořím Čerského. V tomto úseku se v korytě vyskytují peřeje a říční prahy. Nejvýznamnější z nich jsou Prižimajuščij a Dlinnyj porog nad ústím Bachapči. Na středním toku je dolina široká. Na dolním toku v délce 1150km protéká Kolymskou nížinou, kde je levý břeh nízký a pravý místy hornatý. Koryto je velmi členité a rozděluje se na mnoho ramen. Ústí do Kolymského zálivu do Východosibiřského moře třemi hlavními rameny, z nichž Kolymskaja (také zvané Kamennaja) umožňuje vodní dopravu. Další dvě jsou Pochodskaja a Čukočja. Délka delty je 110km a rozloha 3000km²

Zdrojem vody jsou sněhové (47%) a dešťové (42%) srážky a podzemní voda (11%). Průměrný roční průtok vody u Sredněkolymsku ve vzdálenosti 641km od ústí činí 2250m³/s, maximální průtok dosahuje 25100m³/s v červnu a minimální 23,5m³/s v dubnu). Průtok v ústí činí 3900m³/s, což představuje roční odtok 123km³. Ročně unáší 5,5Mt pevných usazenin. Zamrzá v polovině října zřídka už na konci září. Před úplným zamrznutím po dva dny až měsíc unáší kry a ledovou tříšť, která se může v některých místech hromadit. V zimě se vytvářejí náledí. Rozmrzá ve druhé polovině května až na začátku června a opět po 2 až 18 dní unáší led a ten může vytvářet zátarasy. Od poloviny května do září dosahuje nejvyšších stavů. Rozsah kolísání hladiny činí až 14m.

Vodní doprava je možná od ústí řeky Bachapča, pravidelná pak od Usť-Sredněkana po dobu 3 až 3,5 měsíce. Hlavní přístavy jsou Usť-Sredněkan, Zyrjanka a v ústí Čerskij, Zeljonyj Mys a Kraj Lesov. Nad ústím Děbinu byla vybudována Kolymská vodní elektrárna. Na dolním toku je rozvinutý rybí průmysl (síh malý, muksun, síh severní, nelma obecná, síh omul).

V povodí řeky jsou naleziště zlata. První zlato zde našel za první světové války Tatar Safi Šafigulin, který dezertoval z ruské armády.^[1] V průběhu druhé světové války na kolymském zlatu závisela výroba sovětských tanků, letadel, děl, válečných lodí a nákup potravin.^[2] Zlato v povodí Kolymy během Stalinovy hrůzovlády těžili vězni z gulagů a miliony^[zdroj?] jich zde zahynuly. Silnice Kolyma je dodnes zvaná Cesta kostí podle mnoha vězňů, kteří jsou v ní pohřbeni; protože je silnice postavena na permafrostu, bylo praktičtější zakopávat mrtvé přímo do silnice, než vedle ní kopat nové hroby.