Mícha (lat. medulla spinalis) je dlouhá, tenká nervová trubice nervové tkáně a podpůrných buněk uvnitř páteře, která navazuje na prodlouženou míchu v mozkovém kmeni, vede skrz velký týlní otvor a končí „nad“ druhým bederním obratlem v místě zvaném conus medullaris, kde se definitivně rozpadá z tzv. filum terminale na jednotlivé míšní nervy. Mícha a mozek tvoří centrální nervovou soustavu. Z míchy vycházejí nervy a jejím prostřednictvím přenáší organismus informaci mezi mozkem a periferní nervovou soustavou a reaguje na změny venkovního prostředí. Mícha je také schopná některých autonomních funkcí (míšní reflexy) a koordinuje některé reflexy. Uprostřed míchy leží centrální kanálek míšní, který obsahuje mozkomíšní mok.

Délka míchy člověka je cca 45 cm u mužů a 43 cm u žen a průměr se snižuje směrem dolů z 13 mm na 6,4 mm s tím, že na přechodu krční páteře v hrudní a v lumbální části je zesílena v místech, kde vystupují nervy pro končetiny. Mícha je v průřezu oválná, vpředu je zářez, vzadu je žlábek a laterální (z boku) jsou dva žlábky – zadní žlábek postranní a přední žlábek postranní, ze kterých vycházejí přední a zadní míšní kořeny. Vlákna předního a zadního kořenu míšního se spojují v jeden nerv míšní, přičemž přední kořen obsahuje převážně vlákna motorická (eferentní) a zadní kořen obsahuje převážně vlákna senzitivní (aferentní). Některé smyslové signály jsou vedeny až do mozku, jiné vedou z mozku do míchy (sestupné motorické dráhy) a poranění míchy vede k porušení hybnosti, např. paréza, plegie. Mícha se topograficky dělí na 31 segmentů (tj. místa, kde na každé straně vystupuje jeden nerv) z toho je 8 krčních, 12 hrudních, 5 bederních, 5 křížových a 1 kostrční. Podle místa výstupu rozlišujeme:

• (C₁–C₈) krční nervy (nervi cervicales) – 8 párů; inervují kůži a svaly horních končetin, hlavy a krku
• (Th₁–Th₁₂) hrudní nervy (nervi thoracici) – 12 párů; inervují mezižeberní svaly, kůži a svaly zad a hrudníku
• (L₁–L₅) bederní nervy (nervi lumbales) – 5 párů; inervují svaly a kůži břicha, stehna a kůži pohlavních orgánů
• (S₁–S₅) křížové nervy (nervi sacrales) – 5 párů; inervují kůži a svaly dolních končetin a sedací svaly
• (Co₁–Co₂) kostrční nervy (nervus coccygeus) – 1 pár; u člověka bez funkce

Shluky těl neuronů uložená na zadních kořenech (spinální ganglion) a přední kořeny tvoří míšních nervy. Zatímco motorická vlákna vycházejí z buněk uložených v míše, senzitivní vlákna vycházejí z nervových buněk ležících mimo míchu ve vřetenovitých zduřeních na zadních míšních kořenech (spinální ganglion). Nervem smíšeným je míšní nerv, který obsahuje vlákna motorická i senzitivní. Kolem centrálního míšního kanálku se rozkládá šedá hmota míšní v podobě motýlích křídel – přední a zadní rohy (v hrudním úseku je ještě boční roh). Z předních rohů vystupují přední míšní kořeny a ze zadních rohů vystupují zadní kořeny. bílá hmota obklopuje hmotu šedou a obsahuje vlákna, která tvoří vodivý systém míšní.

Vsunuté buňky tvoří v šedé hmotě síť interneuronů, ve kterých se mohou vzruchy šířit všemi směry.

Buňky provazcové jsou v zadních sloupcích a vysílají dlouhé neurity, které stoupají ve svazečcích v provazcích míšních a dostávají se do jednotlivých částí mozku.

Nejdelší míchu měli pravděpodobně obří sauropodní dinosauři^[2], kteří jsou zároveň nejdelšími známými živočichy všech dob. Například rody Argentinosaurus nebo Patagotitan dosahovaly pravděpodobně délky kolem 37 metrů, jejich míšní provazce přitom byly rovněž takto dlouhé.^[3] Největší známé velryby (zejména plejtvák obrovský) dorůstají do maximální délky asi 30 až 34 metrů (méně než nejdelší sauropodi), ačkoliv jsou celkově těžší.^[4]

Dlouhodobě tradovaná představa o „druhém mozku“ vycházejícím z míšního kanálu v oblasti bederní, je již zavržena. Rozšířené místo v páteřním kanálu nesloužilo pro uložení druhého nervového centra, ale spíše pro orgán, doplňující zásobní látku glykogen (který mají například i ptáci).^[5]