VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Manga

⇱ Manga – Wikipedie


Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Mango nebo Makak bandar, synonymně manga.
👁 Image
Wikipe-tan, personifikace Wikipedie, je nakreslena ve stylu manga

Manga (japonsky漫画) je označení japonských komiksů a grafických románů. Styl kresby používaný ve většině mang vznikl vJaponsku na konci 19.století,[1][2] historie jeho formy však sahá až kpočátkům japonského umění.[3][4][5] VJaponsku se mangou označují jak komiksy, tak istyl kresby; ve světě se termínem označují především komiksy vydané vtéto zemi.[6]

Manga je vJaponsku velmi oblíbená a čtou ji nejenom děti, ale idospělí a údajně pokrývá 40% všech tištěných publikací vJaponsku.[7] Manga se vJaponsku vydává nejdříve včasopisech (po jednotlivých kapitolách), ve kterých se nachází více sérií od různých autorů (autor mangy se nazývá mangaka). Pokud je série úspěšná, je celý příběh vydán samostatně, jako sešit sněkolika kapitolami. Tomuto sešitu se pak říká tankóbon.[5] Příběhy vyskytující se vmanze jsou také častým námětem animovaných seriálů a filmů známých jako anime. Na motivy úspěšných mang také občas vznikají konzolové či počítačové hry, knihy či hrané filmy/seriály.

Styl kresby, který je pro mangu typický, zahrnuje velké oči, rafinované tvary účesů, malý a špičatý nos, různé velikosti a tvary bublin a časté používání citoslovcí, především pak onomatopoí (zvukomalebných slov).[8] Manga je, na rozdíl od amerických komiksů, tištěna jedinou barvou (sobčasnou výjimkou prvních stran knihy) a také se vyznačuje opačným směrem čtení, tedy zprava doleva.

Komiksy spodobným výtvarným pojetím vznikají ivjiných zemích. Například vJižní a Severní Koreji (těmto komiksům se pak říká manhwa), Číně (především vHongkongu a na Tchaj-wanu, kde se jim říká manhua) a v USA (zde vydané tituly se nazývají Amerimanga).[9][10][11] Také vČesku začínají vznikat první díla, která napodobují tento styl. Vroce 2009 vyšel první český sborník mangy, Vějíř, který orok později následoval jeho další díl.[12][13]

Význam a původ slova

[editovat | editovat zdroj]
👁 Image
Slovo manga zapsané pomocí znaků kandži

Manga, japonsky 漫画, doslova znamená rozmarné kresby nebo nespoutané skici.[8] Poprvé se toto slovo objevilo na konci 18. a začátku 19.století vdíle Santó Kjódena Šidži no jukikai, později pak v díle Manga hjakudžo od Aikawa Minwa (1814) a ve stejné době i ve velmi známém díle Hokusai manga, které nakreslil Kacušika Hokusai.[8][14] Dnes je manga překládána jako komiks, kresba, nebo karikatura.[15]

Předválečné období

[editovat | editovat zdroj]

Vyprávění příběhů skrze obrazy se v Japonsku začalo používat v období Nara (710–794 n. l.), společně s rozmachem štočkového tisku. Tyto obrazy neobsahovaly text, ani nevyprávěly ucelený příběh, sloužily pouze jako pomůcka vypravěčům a buddhistickým mnichům při vyprávění příběhů. S pozdějšími díly a moderní mangou mají společný jen směr čtení – zprava doleva.[5][16]

Podle některých zdrojů se historie moderní mangy datuje do 11. až 13.století. Ztéto doby pochází soubor čtyř svitků, známých jako Čójú džinbucu giga emaki, které údajně nakreslil buddhistický mnich Toba Sódžó (1054–1140).[14] Svitky vyobrazují zvířata a lidi v humorných situacích, zachovávají směr čtení zprava doleva a také nevyprávějí ucelený příběh.

Styl kresby Šódžových svitků ovlivnil pozdější karikaturisty a umělce v období Edo (1603 až 1867), kteří vydávali ilustrované knihy nazývané toba-e (japonsky 鳥羽絵). Obsahem knih toba-e byly krátké příběhy vyobrazující zvířata imitující lidskou činnost. Dalším velmi výrazným žánrem té doby bylo ukijo-e (japonsky 浮世絵) neboli obrazy z plovoucího světa. Mezi oblíbené náměty ukijo-e patřily krásné ženy, zápasníci sumó, historické scenérie a pověsti, zvířata a příroda a mnohdy i erotické scény.[16]

Podle některých zdrojů, například Frederik a Petersen, se po druhé světové válce moderní manga vyvinula z toba-e a ukijo-e.[5][16] Jiní však tato díla za přímé předchůdce mangy nepovažují.[17]

Slovo manga se v japonském jazyce začalo objevovat až koncem období Eda. Poprvé jej použil Santó Kjóden (1761–1816) vdíle Šidži no jukikai a později jej zpopularizoval umělec Kacušika Hokusai (1760–1849).[18] Ten vletech 1814 až 1849 vydal své 13svazkové dílo (po jeho smrti pak vyšly ještě další dva svazky) Hokusai manga, které podle některých zdrojů ovlivnilo styl kresby a humoru pozdějších děl.[19] Hokusai manga nevypráví ucelený příběh, ale mělo sloužit jako reference pro Hokusaiovy žáky a pozdější umělce.[16]

Z konce období Eda pocházejí i první kreslené erotické a komické příběhy. Mezi známější a v té době populárnější erotická díla patří například Fúrjú enšoku Maneemon od Suzuki Harunobu (1724–1770). Hlavní hrdina příběhu, Maneemon, dokázal zmenšit svou výšku a mohl tak sledovat sexuální hrátky cizích lidí. Jednotlivé scény příběhu byly propracované, často přes celou jednu nebo dvě strany a navzájem na sebe navazovaly jen nepřímo.

Kjóden, Hanurobu a další autoři publikovali svá díla na pokračování v knihách nazývaných kibjóši (neboli žluté knihy, podle barvy inkoustu, kterým byla často tištěna obálka knihy).[16] Vpolovině 19. století však kibjóši vlivem cenzury ze strany státu úplně vymizely, a proto jej někteří také nepovažují za přímé předky mangy.[18] Za opravdový vznik mangy se považuje až období před a po druhé světové válce.

Před válkou, na konci 19. a začátku 20.století vycházely levné časopisy pro děti, které obsahovaly jednoduché kreslené příběhy. Později se tato periodika zaměřila na užší skupiny čtenářů. Především kvůli rozdělení škol na dívčí a chlapecké začaly vznikat tituly určené pro chlapce a dívky. První výhradně dívčí časopis vyšel vroce 1902 a jmenoval se Šódžo sekai (což znamená Svět děvčat).[20]

Po druhé světové válce

[editovat | editovat zdroj]
👁 Image
Muzeum mangy věnované Osamu Tezukovi ve městě Takarazuka, Japonsko

Větší popularitu a vývoj však manga zaznamenala až vdobě okupace Japonska po druhé světové válce. Tehdy se měnila japonská ekonomika ipolitická situace. Na veškerá nově vznikající díla se vztahovala přísná cenzura, která zakazovala jakákoliv válečná témata. Ipřes takto nepříznivou situaci začaly vznikat nové časopisy pro děti, ve kterých se objevovaly jednoduché kreslené příběhy. Tyto časopisy se tiskly na levný papír a titulní stránky byly jasně červené, proto se jim říkalo akahon (doslova červená kniha).[18][20]

Asi nejvýznamnějším umělcem té doby byl Osamu Tezuka. Jeho práce výrazně ovlivnila styl kresby tehdejších umělců a některé její prvky se vmanze objevují idnes. Do té doby se jednotlivé ilustrace kreslily bez perspektivy, zpohledu třetí osoby a úhel, pod jakým čtenář pozoroval obraz se neměnil. Až Tezuka, který se inspiroval ve filmu a především vDisneyho animacích, začal využívat moderních vypravěčských postupů a aktivní práce s„kamerou“.[20] Jeho první dílo, které se výrazněji proslavilo, vyšlo vroce 1947 pod názvem Šin Takaradžima (česky Nový ostrov pokladů) a později pak Tecuwan Atomu (japonsky 鉄腕アトム), na západě známý jako Astro Boy. Další významnou kreslířkou byla Mačiko Hasegawa, známá svou sérií Sazae-san, která poprvé vyšla vroce 1946 a vychází dodnes.[18]

Vpadesátých letech začala manga získávat na popularitě a trh skomiksovými příběhy se začal rozšiřovat. První generace mladých čtenářů mangy začaly dospívat, ale na rozdíl od svých předchůdců komiksové příběhy četli inadále.[18][21] Začaly tak vznikat první příběhy pro starší děti a posléze ipro dospělé. Mnoho umělců a autorů také navázalo na úspěšný Tezukův styl a následně jej zdokonalovali.[18] Spříchodem starších čtenářů se začaly vyvíjet inové žánry a příběhy se stávaly složitější a delší. Jednotlivé příběhy se proto začaly více zaměřovat na užší skupiny čtenářů. Ztéto doby pochází idva hlavní směry – šónen, zaměřen svým obsahem na chlapce, a šódžo, určen primárně pro dívky.[5][20] Až do roku 1969 však dívčí šódžo mangy nezískaly na popularitě. Většina tvůrců a umělců byli muži, kteří svými příběhy nedokázali mladé dívky a ženy zaujmout. Až vroce 1969 vznikla skupina Nidžújonen Gumi (česky Skupina roku 24; většina autorek se narodila vroce 24 období Šówa, tedy vroce 1949), ve které působily mladé autorky, jež se zaměřily na žánr šódžo.[20]

Vnásledujícím období (od počátku 70.let dodnes) získal žánr šódžo vlastní unikátní vzhled ipodžánry. Mezi ty patří například šódžo manga zaměřená na dospělé ženy – džosei (japonsky 女性), často nazývaná redísu (japonsky レディース) či redikomi (japonsky レディコミ). Dalším příkladem podžánru šódžo jsou například mahó šódžo (japonsky 魔法少女), neboli čarodějné dívky, ve kterých jsou hlavní hrdinky obdařeny magickou silou. Manga zaměřená na chlapce a muže se vyvíjela podobně. Příběhy označené jako šónen se zaměřily na mladé chlapce, většinou do 18 let, zatímco seinen mangy byly určeny pro dospělé muže. Tyto podžánry šónen mangy často zobrazovaly příběhy superhrdinů, akční, humorné ihororové příběhy, později imírně explicitní témata.

Současnost

[editovat | editovat zdroj]
👁 Image
Vpořadí již 69.Comic Market proběhl vroce 2002

Další vývoj trhu smangou vJaponsku proběhl srozšířením levného a dostupného tisku v70.letech 20.století. Začala tak vznikat malá, nezávislá vydavatelství, která umožnila amatérům publikovat svou vlastní tvorbu. Té se později začalo říkat dódžinši a vpočátcích se jednalo opůvodní autorskou tvorbu. Zatímco velká nakladatelství zaměřená na mainstream vydávala známé příběhy, tento nový trh samatérskou tvorbou obsahoval velké množství experimentů a nových žánrů.[22]

Obrovský zájem odódžinši dal vroce 1975 vzniknout setkání (conu) známé jako Comic Market, kde se každoročně schází skupiny amatérů ijednotlivců publikující mangu. Toto setkání se stalo místem pro prodej a šíření dódžinši a během následujících 10 let se rozrostlo co do počtu autorů inávštěvníků. Největší boom nastal vletech 1986 až 1992, kdy se Comic Market začal pořádat dvakrát do roka a stal se tak největší akcí svého druhu (vroce 2000 proběhl již 58. Comiket a během dvou dní jej navštívilo více než 800000 návštěvníků).[23][24] Vznikly také nové časopisy zaměřující se na amatérskou tvorbu (např. v70.letech June či Manga kissatengai a později v80.letech Puff nebo Comic Box) a také malé společnosti, které vydávaly dódžinši.[22]

Amatérská tvorba byla oproti mainstreamovému trhu zvláštní také velkým množstvím dívčí mangy. Zatímco hlavní směr se soustředil zvětší části na šónen (vroce 1993 se jednalo až o78% veškerých titulů), na Comic Marketu bylo kolem roku 1989 více než 80% autorek tvořících dívčí šódžo mangu.[22][24]

Manga vČesku

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článkuSeznam mangy vydané česky.

VČeské republice je historie mangy spjata sanime, které se začalo objevovat na českých sci-fi a fantasy conech již vroce 1999 a 2000. Vroce 2000 se na akci jménem Raucon objevil první program zaměřený na Japonsko, anime a mangu.[25] Vtomto roce také vzniklo sdružení fanoušků snázvem Česko-slovenský klub přátel mangy a anime, pod záštitou sci-fi klubu Terminus a Československého fandomu.[26] Toto sdružení později pořádalo program zaměřený na mangu a anime, který byl součástí setkání Parcon vroce 2001.[27] Až do roku 2004 fanouškové anime a mangy pořádali setkání na různých conech, jako malou část programu. První samostatná akce snázvem Animefest se uskutečnila až 8. a 9. května 2004 vBrně, na které se sešlo přes 200 návštěvníků.[28] Toto setkání fanoušků probíhá každoročně na začátku května a pořádá jej občanské sdružení Brněnští otaku.[29]

Během tohoto období začaly vznikat také první neoficiální překlady mang, které se mezi čtenáři a fanoušky šířily přes internet. Prvním oficiálním titulem byla manga Gon, kterou vroce 2000 vydalo nakladatelství Calibre Publishing.[30][31] Později se začaly na českém trhu objevovat některé korejské tituly nazývané manhwa. Manga se ve větší míře začala oficiálně vydávat až po roce 2008, kdy nakladatelství Zoner Press vydalo Dveře chaosu.[32][33] Tituly, které následovaly, jsou např. Gravitation a Temné metro. Další nakladatelství, která později začala vydávat mangu vČR, jsou Albatros (manga Romeo a Julie), Talpress (manga Motýlek) či polské nakladatelství Hanami (manga Balzamovač).[34]Od roku 2011 vychází manga v nakladatelství Crew (Naruto, Death Note, Bleach, Útok titánů, Gantz, Crying Freeman).

Trh smangou je vJaponsku obrovský. Vroce 2007 byla celková cena prodaných manga publikací 406 miliard jenů (přibližně 84 miliard Kč), což je podle některých zdrojů až 40% veškerých tištěných publikací.[7][35] Manga však nezůstává jen vJaponsku, ale rozšířila se ido jiných zemí světa, především do Spojených států amerických, kde vychází nejenom přeložená manga, ale ianime.

Způsob, jakým se nové příběhy dostávají mezi čtenáře, je vpřípadě mangy velmi specifický. Příběhy jednotlivých autorů vycházejí nejprve po jednotlivých kapitolách vlevných časopisech, které jsou zaměřeny na jednu cílovou skupinu (šónen, šódžo…). Těchto časopisů je velké množství, od nízkonákladových až po velmi známé tituly (například Šúkan šónen Jump). Později, pokud je příběh oblíbený, se jednotlivé kapitoly vydají vknize, která se nazývá tankóbon. Tento formát je velmi podobný evropským paperbackovým knihám.

VJaponsku je běžné, že skupiny začínajících autorů vydávají své vlastní, nízkonákladové časopisy.[36] Zde pak začínající autoři sdílí své nápady a příběhy se čtenáři. Pokud je autor úspěšný, často si jej všimne některé větší nakladatelství, případně vyhraje některou zmnoha soutěží pro začínající autory.

👁 Image
Vmuzeu mangy vKjótu se nachází iprvní manga časopisy zkonce 19. a začátku 20. století.

První periodikum, které můžeme považovat za předchůdce dnešních manga časopisů, vyšlo již vroce 1874 pod názvem Ešinbun Nipponči. Autoři Kanagaki Robun a Kawanabe Kjosai se inspirovali britským časopisem Japan Punch, který vydával Charles Wargman. Tento magazín obsahoval velmi jednoduché kresby, zato se dotýkal velmi kontroverzních témat. Ztoho důvodu se příliš nerozšířil a po třetím vydání zaniknul.[37] Na tento časopis pak odva roky později, vroce 1877, navázal Marumaru Šinbun a vroce 1879 pak Garakuta Činpo. První šónen magazín začal vydávat vroce 1895 Iwaja Sazanami. Toto periodikum pro mladé chlapce bylo výrazně zaměřeno na první čínsko-japonskou válku, často zde byly informace zfronty a úspěchy japonské armády.[38] Tento časopis přestal vycházet záhy po skončení války.

Velké množství nových periodik začalo vycházet až odeset let později, tedy vroce 1905 (během rusko-japonské války).[39] Tehdy se objevily iprvní časopisy zaměřené na dívky (šódžo sekai), nebo na menší děti (Šónen Pakku).[40] Další tituly, zaměřené na různé skupiny čtenářů vznikaly a zanikaly velkou rychlostí. Mezi ně patří např. Poten (1908, vyšlo jediné číslo tohoto časopisu a bylo vytištěno barevně), Kodomo Pakku (1924, obsahovalo velmi kvalitní kresby a příběhy od známých mangaka tvůrců), Manga no Kuni (od 1935 do 1941, vycházel vobdobí druhé čínsko-japonské války).

Po druhé světové válce začala počátkem 50.let vycházet další periodika. Tato již začala vycházet jednou měsíčně a vycházela po dobu několika let. Na konci 50. let také vyšel první týdenní časopis pro chlapce – Šúkan šónen Magadžin (japonsky 週刊少年マガジン), který vychází dodnes.[36][41]

Dódžinši

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článkuDódžinši.

Dódžinši je výraz pro nízkonákladové nezávislé publikace, které vycházejí mimo hlavní trh smangou. Často je vydávají malé společnosti, nebo samotní autoři. Dříve bylo toto označení chápáno jako sborník původních děl začínajících autorů. Vdnešní době je dódžinši chápáno ijako fanartová publikace obsahující parodie nebo převyprávění známých příběhů.[22][42]

Japonská nakladatelství vydávající mangu často vyhlašují soutěže a ocenění pro začínající a neznámé autory. Tímto způsobem se do známých časopisů dostávají noví autoři a jejich příběhy. Znejznámějších soutěží a ocenění uveďme například:

  • Akacuka šó za komediální mangu, vyhlašuje Šúeiša.
  • Dengeki Komikku Guran Puri za krátké, jednodílné příběhy, vyhlašuje ASCII Media Works.
  • Kódanša manga šó je ocenění, které vyhlašuje Kódanša ve více kategoriích.
  • Seiunšó za nejlepší sci-fi mangu předchozího roku.
  • Šógakukan mangašó ocenění ve více kategoriích.
  • Tezuka šó za nejlepší nově vydanou sérii.

Také mimojaponští autoři a tvůrci jsou odměňováni cenou Kokusai manga šó (mezinárodní ocenění za mangu), které vyhlašuje japonské ministerstvo zahraničních věcí od roku 2007.[43]

  1. Lent 2001, s.3–4.
  2. Gravett 2004, s.8.
  3. Kern 2006.
  4. Ito 2005.
  5. 1 2 3 4 5 Schodt 1986.
  6. Merriam-Webster 2009.
  7. 1 2 MASAMI Toku. Shojo Manga: Girl Power! [online]. 2006 [cit. 2010-01-13]. Dostupné varchivu pořízeném dne2008-04-11. (anglicky)
  8. 1 2 3 WEBB, Martin. Manga by any other name is… [online]. 2006-05-28 [cit. 2010-01-12]. Dostupné online. (anglicky)
  9. Geoffrey Cain. Will Korean manhwa replace manga? [online]. 2009 [cit. 2014-06-22]. Dostupné online. (anglicky)
  10. koreaBANG. North Korean Comic Books: Propaganda or Propamanga? [online]. 2012 [cit. 2014-06-23]. Dostupné online. (anglicky)
  11. ELIZABETH Tai. Manga outside Japan [online]. 2007 [cit. 2014-06-23]. Dostupné varchivu pořízeném dne2013-11-03. (anglicky)
  12. ŘEZNÍČEK, Daniel, a kol. Vějíř, sborník české mangy. Praha: Yatun, 2009. ISBN978-80-254-4995-0.
  13. Nantoka.info. Vějíř II: sborník české mangy [online]. [cit. 2010-01-13]. Dostupné online.
  14. 1 2 AOKI, Deb. Early Origins of Japanese Comics [online]. [cit. 2010-01-12]. Dostupné varchivu pořízeném dne2011-08-22. (anglicky)
  15. NELSON, Andrew N.; HAIG, John H. The Compact Nelson Japanese-English Character Dictionary. Singapur: Vermont, 1999. ISBN978-0-8048-2037-0. (anglicky)
  16. 1 2 3 4 5 Petersen 2011.
  17. AnimeNewsNetwork. Yomiuri Newspaper Discusses History's First Manga [online]. 2008-01-03 [cit. 2010-01-12]. Dostupné online. (anglicky)
  18. 1 2 3 4 5 6 THORN, Matt. A History of Manga [online]. 2005 [cit. 2010-01-12]. Dostupné varchivu pořízeném dne2013-04-15. (anglicky)
  19. BOWIE, Theodore R. Hokusai and the Comic Tradition in Japanese Painting. College Art Journal. Jaro 1960, roč. 19, čís. 3, s. 210–225. (anglicky)
  20. 1 2 3 4 5 THORN, Matt. Shôjo Manga—Something for the Girls [online]. 2001 [cit. 2010-01-14]. Dostupné varchivu pořízeném dne2010-01-18. (anglicky)
  21. Go Tchiei. Historical Manga and its Best-Known Artists [online]. 1998 [cit. 2010-01-27]. Dostupné varchivu pořízeném dne2010-01-27. (anglicky)
  22. 1 2 3 4 KINSELLA, Sharon. Japanese Subculture in the 1990s: Otaku and the Amateur Manga Movement. Journal of Japanese Studies. Léto 1998, roč. 24, čís. 2, s. 289–316. doi:10.2307/133236. (anglicky)
  23. AnimeNewsNetwork. World's Biggest Underground Comic Convention [online]. 2000-08-17 [cit. 2010-05-30]. Dostupné online. (anglicky)
  24. 1 2 Comic Market. What is the Comic Market? [online]. 2008-02 [cit. 2010-05-30]. Dostupné online. (anglicky)
  25. Raucon 2000. Program "Tajemné Japonsko" [online]. [cit. 2010-01-23]. Dostupné varchivu pořízeném z[www.cswu.cz/raukon/2000/program-japonsko.html originálu].
  26. MangaCZ. Něco málo o klubu [online]. [cit. 2010-01-23]. Dostupné varchivu pořízeném dne2010-11-24.
  27. MangaCZ. Parcon 2001 – časový plán přednášek [online]. 2001-07-02 [cit. 2010-01-23]. Dostupné varchivu pořízeném dne2016-03-06.
  28. Animefest.cz. Animefest 2004 [online]. [cit. 2010-01-23]. Dostupné varchivu pořízeném dne2009-03-07.
  29. Otaku.cz. Sdružení [online]. [cit. 2010-01-23]. Dostupné varchivu pořízeném dne2009-03-31.
  30. iDNES.cz. Příběhy pro nevelkou komunitu [online]. 2001-04-25 [cit. 2014-06-22]. Dostupné online.
  31. TANAKA, M. Gon 1. Praha: Calibre Publishing, 2000. ISBN80-86482-03-0.
  32. Otaku.cz. Dveře chaosu - první manga česky [online]. 2008-5-8 [cit. 2010-01-23]. Dostupné varchivu pořízeném dne2009-04-16.
  33. MICUKI, Rjoko. Dveře chaosu - 1. díl. Brno: Zoner Press, 2008. ISBN978-80-7413-004-5.
  34. Komiksarium.cz. Společnost Hanami přinese na český trh mangu pro dospělé [online]. 2010-03-22 [cit. 2010-05-13]. Dostupné online.
  35. Mr. Cube. 2007年のオタク市場規模は1866億円―メディアクリエイトが白書 [online]. 2007-12-18 [cit. 2010-03-24]. Dostupné online. (japonsky)
  36. 1 2 TOKU, Masami. What Is Manga?: The Influence of Pop Culture in Adolescent Art. Art Education. Březen 2001, roč. 54, čís. 2, s. 11–17. Dostupné online. (anglicky)
  37. Manga Museum. The first Japanese manga magazine: Eshinbun Nipponchi [online]. 2006 [cit. 2010-03-24]. Dostupné varchivu pořízeném dne2016-03-09. (japonsky)
  38. GRIFFITHS, Owen. Militarizing Japan: Patriotism, Profit, and Children’s Print Media, 1894-1925 [online]. 2007-09-22 [cit. 2010-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
  39. Manga Museum. “Poten”: a manga magazine from Kyoto [online]. 2006 [cit. 2010-03-24]. Dostupné varchivu pořízeném dne2009-04-10. (anglicky)
  40. Manga Museum. “Shonen Pakku”; Japan's first children's manga magazine [online]. 2006 [cit. 2010-03-24]. Dostupné varchivu pořízeném dne2009-04-10. (anglicky)
  41. Kodansha. 少年マガジン [online]. [cit. 2010-03-24]. Dostupné online. (japonsky)
  42. LESSIG, Lawrence. Svobodná kultura. [s.l.]: Penguin Press HC, 2004. 368s. Dostupné online. ISBN978-1594200069. Kapitola Chapter One: Creators.
  43. Ministry of Foreign Affairs of Japan. First International MANGA Award [online]. 2007-06-29 [cit. 2011-09-09]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Akihabara.cz. Portál oanime a manze [online]. [cit. 2014-06-23]. Dostupné varchivu pořízeném dne2014-06-10.
  • hitzu.otaku.cz. Zápisník veterána – historie anime, mangy a fanoušků vČR [online]. [cit. 2014-06-23]. Dostupné varchivu pořízeném dne2015-03-16.