MiG-9 (kód v rámci USAF/DOD: Type 1, v kódu NATO „Fargo“) byl raný sovětský proudový stíhací letoun. Jeho vývoj začal roku 1944, avšak kvůli problémům sdomácími motory se opozdil. Sověti díky ukořistěným německým materiálům, které získali díky vítězství ve Velké vlastenecké válce, okopírovali německý motor BMW 003A. Prototyp soznačením I-300 uskutečnil první let 24.dubna 1946; ve stejný den jen o hodinu později vzlétl i další sovětský proudový letoun Jak-15. Letoun se dostal do výzbroje sovětské armády na přelomu let 1946–1947. Celkem bylo vyrobeno 598 kusů.

Patřil do kategorie proudových stíhaček první generace a trpěl přetrvávajícími problémy se zhasínáním motoru při střelbě ze svých kanónů ve velkých výškách, kvůli nasátí plynů ze zbraní. Byla testována řada různých konfigurací výzbroje, ale žádná problém nevyřešila. Bylo testováno i několik různých motorů, ale žádný nebyl zalétán, protože prototyp nového MiGu-15 sliboval vynikající výkony.

Nejméně 372 letounů bylo v roce 1950 převedeno k letectvu lidové osvobozenecké armády, aby bránily čínská města proti náletům nacionalistických sil a cvičili čínské piloty na proudových letounech. MiG-9 byl rychle nahrazen MiGem-15. Dochovaly se tři letouny.

• I-300 – Prototyp
• MiG-9 – Sériová varianta
• MiG-9 I-301 – Cvičná dvoumístná verze určená pro výcvik pilotů anácvik katapultáže. Byly postaveny jen dva prototypy (FT-1 aFT-2)
• MiG-9 I-302 – Prototyp jednomotorového letadla spřímým křídlem
• MiG-9FL, I-305 – Prototyp jednomotorové verze smotorem Ljulka TR-1A – nikdy nevzlétl
• MiG-9FF, I-307 – Verze smotorem RD-20f spřídavným spalováním
• MiG-9FR, I-308 – Modernizovaná verze spřetlakovou kabinou, vystřelovací sedačkou, lepší pancéřovou ochranou, hlavňovou výzbrojí přesunuty do boků trupu anovými motory RD-21, každý stahem 9,81kN
• MiG-9UTI – Cvičná dvoumístná verze
• MiG-9PB – Verze spřídavnými nádržemi pod křídlem
• MiG-9B – Verze snově navrženým předkem, který měl zabránit vnikání zplodin střelby do motorů