VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_Lobkowicz

⇱ Michal Lobkowicz – Wikipedie


Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
RNDr. Michal Lobkowicz
4. ministr obrany ČR
Vefunkci:
2. ledna 199822. července 1998
PředsedavládyJosef Tošovský
PředchůdceMiloslav Výborný
NástupceVladimír Vetchý
poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Vefunkci:
1. ledna 199325. února 1998
Vefunkci:
20. června 199820. června 2002
poslanec České národní rady
Vefunkci:
6. června 199231. prosince 1992[1]
Stranická příslušnost
ČlenstvíOF (1989-1990)
KDS (1990-1996)
ODS (1996-1998)
US-DEU (1998-?)

Narození20.července 1964 (61let)
Praha
Československo👁 Československo
Československo
ChoťLucie Navrátilová
Andrea Szczuková (od 2023)
RodičeFrantišek Lobkowicz a Hana Lobkowiczová
DětiTobiáš Lobkowicz (* 1992)
Kryštof František Lobkowicz (* 1997)
Oskar Jan Lobkowicz (* 2012)
Berta Anna Lobkowiczová (* 2017)
PříbuzníFrantišek Václav Lobkowicz
Filip Zdeněk Lobkowicz
Pavel Brázda (strýc)
Věra Nováková (teta)
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesepolitik
👁 Image
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Michal Lobkowicz (* 20. července 1964, Praha) je bývalý český politik, v 90. letech 20. století a počátkem 21. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za Křesťanskodemokratickou stranu, později za ODS a Unii svobody, v roce 1998 ministr obrany České republiky.

Narodil se do šlechtického rodu Lobkoviců jako Michael Amadeus Ferdinand Baltazar princ z Lobkovic, syn MUDr. Františka Lobkowicze (1927–1998) a jeho manželky Hany, rozené Novákové (1928–2025). Má starší sestru Marii Leopoldinu (* 1959), sestra Marie Johana zemřela v mládí.

V roce 1987 absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy (obor geologie) a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde vystudoval obor překladatelství. Do roku 1992 pracoval jako geolog v Českém geologickém ústavu. V době před rokem 1989 se zčásti zapojoval do neoficiálních a opozičních aktivit. Po roce 1989 se zapojil do politiky. Zakládal místní sdružení Občanského fóra a od roku 1990 byl členem křesťanskodemokratické strany.[2]

Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady za křesťanskodemokratickou stranu (KDS) ve volební koalici ODS-KDS (volební obvod Středočeský kraj). Zasedal v zahraničním výboru.[3][4][5]

Vznikem samostatné České republiky v lednu 1993 se ČNR změnila v Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde obhájil mandát ve volbách v roce 1996 a volbách v roce 1998. Zasedal v poslaneckém klubu KDS a po sloučení této strany s ODS přešel od dubna 1996 do poslaneckého klubu občanských demokratů. V lednu 1998 pak přešel do sněmovního klubu nově utvořené Unie svobody. V letech 1996–1998 byl místopředsedou zahraničního výboru, v letech 1998–2000 členem výboru pro obranu a bezpečnost a v období let 2000–2002 členem výboru pro evropskou integraci.[6]

Od ledna 1993 pracoval na ministerstvu zahraničí jako vrchní ředitel kabinetu ministra Josefa Zieleniece a stal se jeho blízkým spolupracovníkem. Funkce na ministerstvu se vzdal po volbách v roce 1996, ale i nadále byl poradcem ministra Zieleniece. Již na jaře 1997 se vyjádřil kriticky ke stavu koaliční vlády a doporučil, aby z vlády odešli jak Václav Klaus, tak Josef Lux. Během roku 1997 se podílel za ODS na vyjednávání se sociálními demokraty o přijetí Česko-německé deklarace. Ještě roce 1997 mu Václav Klaus nabízel místo ministra obrany v rámci rekonstrukce druhé vlády Václava Klause.[2] V souvislosti s krizí uvnitř ODS na konci roku 1997 se však Lobkowicz přiklonil ke křídlu kritickému k Václavu Klausovi. 30. prosince 1997 doporučilo vedení poslaneckého klubu ODS několika politikům občanských demokratů včetně Lobkowicze přijmout nabízené funkce v rodící se vládě Josefa Tošovského, ačkoliv s tímto krokem ostře nesouhlasilo vedení ODS. V následujících dnech pak došlo k rozkolu v ODS a část strany, podporující novou Tošovského vládu, se ustavila počátkem roku 1998 jako Unie svobody, do níž Lobkowicz vstoupil.[7] V Tošovského vládě pak od 2.ledna 1998 do 22. července 1998 zastával funkci ministra obrany za Unii svobody.[8]

V sněmovních volbách v roce 2002 nekandidoval.[9] Od roku 2002 se věnuje podnikání, mimo jiné byl členem dozorčí rady firmy Massag.[10]

S první manželkou Lucií Navrátilovou (* 1963) má syny Tobiáše (* 1992) a Kryštofa Františka (* 1997).[2] V roce 2023 se oženil s Andreou Szczukovou (* 1974). S ní ma syna Oskara Jana (* 2012) a dceru Bertu Annu (* 2017).[11]

  1. Do zániku Československa v prosinci 1992, pak ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu samostatné České republiky.
  2. 1 2 3 Zpráva ČTK: Potomek šlechtického rodu Michal Lobkowicz povede resort obrany, Datum vydání: 30.12.1997, Čas vydání: 20:34, ID: 19971230D00620.
  3. Volby do České národní rady konané ve dnech 5. - 6.6.1992 [online]. volby.cz [cit. 2012-11-02]. Dostupné online.
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-11-02]. Dostupné online.
  5. Příloha 4: Poslanci za ODS [online]. vitkovice.odsostrava.cz [cit. 2012-11-02]. Dostupné varchivu pořízeném dne2013-10-29.
  6. Jan Litomiský [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-11-02]. Dostupné online.
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN80-7239-179-8. S.1516–1517, 1525.
  8. Michal Lobkowicz [online]. vlada.cz [cit. 2012-11-02]. Dostupné online.
  9. Zpráva ČTK: Končící poslanci vyklízejí kanceláře a hledají nové uplatnění, Datum vydání: 12.6.2002, Čas vydání: 15:28, ID: 20020612E01674.
  10. Zpráva ČTK: Massag použije tři mil. z loňského zisku na úhradu minulých ztrát, Datum vydání: 27.6.2002, Čas vydání: 15:34, ID: 20020627E03027.
  11. LOUŽECKÝ, Jan Drocár a Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2026-01-09]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Příběhy české šlechty, Vladimír Votýpka, nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka, Praha a Litomyšl, rok vydání: 1995, 2001, 2002, ISBN80-7185-507-3, stran 408, 3. vydání

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Vláda Josefa Tošovského
Předseda vlády

Josef Tošovský (jmenován 17. prosince 1997, nestraník)

Členové v den jmenování vlády
2. ledna 1998

Josef Lux (místopředseda vlády, zemědělství, KDU-ČSL)Jaroslav Šedivý (místopředseda vlády, zahraniční věci, nestraník za ODS)JanČerný (místní rozvoj, ODS)Karel Kühnl (průmysl a obchod, ODA)Michal Lobkowicz (obrana, ODS)Vladimír Mlynář (bez portfeje, nestraník)Petr Moos (doprava a spoje, nestraník)Vlasta Parkanová (spravedlnost, ODA)Ivan Pilip (finance, ODS)• Zuzana Roithová (zdravotnictví, nestranička)Jiří Skalický (životní prostředí – demise 20. února1998, ODA)Jan Sokol (školství, mládež a tělovýchova, nestraník)Martin Stropnický (kultura, nestraník)Cyril Svoboda (vnitro, KDU-ČSL)Stanislav Volák (práce a sociální věci, ODS)Miloslav Výborný (předseda Legislativní rady vlády – demise 15. června1998, KDU-ČSL)

Členové jmenovaní později
27. února 1998

Martin Bursík (životní prostředí, nestraník)

Ministři obrany České republiky
1993–20012001–20092009–20142014–dosud
Ministerstvo obrany České republiky
Lobkowiczové – dolnobeřkovická linie primogenitury
1.–11. generace

z Újezda, Popelové z Lobkowicz, Lobkowiczové

12. generace
I. roudnická linie

Ferdinand Josef (1797–1868)

II. křimická linie

Jan Nepomuk Karel (1799–1878)

III. dolnobeřkovická linie

Josef František Karel (1803–1875) – zakladatel

IV. velkomeziříčská linie

Ludvík Jan Karel (1807–1882)

13. generace

Ferdinand Jiří (1850–1926) • Anna Berta (1851–1887) • Josefína (1853–1898) • Marie Gabriela (1855–1917) • Alžběta (1856–1936) • Zdenko* (1858–1933) • August Jiří** (1862–1921) • Marie Rosa (1867–1951) • Marie Anna (1867–1957)

14. generace

Josef Zdeněk* (1884–1918) • Josef Ferdinand (1885–1914) • Marie Immaculata Zdeňka* (1885–1964) • Ervín Karel* (1887–1965) • Leopold (1888–1933) • Mořic (1890–1944) • Marie Kristýna* (1890–1972) • Marie Františka (1893–1964) • Václav* (1893–1915) • Marie Anna* (1896–1959) • Marie Ida (1896–1985) • Eduard Josef** (1899–1959) • Ferdinand August** (1901–1966) • Marie Annunciata Sidonie** (1903–1972)

15. generace

Marie Antonie (1914–2003) • Marie Ida (1917–2002) • Josef Ferdinand (1918–1946) • Marie Julie (1919–2008) • Amalie Františka (1921–2013) • Marie Pavla Barbara * (1924–2006) • Marie Sidonie* (1925–2011) • Eduard August** (1926–2010) • Leopoldina (1926–2021) • František*** (1927–1998) • Jiří Kristián** (1928–1950) • Marie Anna Lidwina* (1928–?) • Rosa (1929–1997) • Anita** (1937–2013)

16. generace

Ferdinand Josef (*1942) • Prokop Václav (*1944) • Marie Jana*** (1953–1969) • Marie Leopoldina*** (*1959) • Eduard-Xavier** (1960–1984) • Robert Emanuel** (1961–1998) • Charles-Henri** (*1964) • Michal*** (*1964) • Marie Gabrielle** (*1967)

17. generace

Christopher (*1977) • Michaelle Catherine (*1978) • Nicholas (*1979) • Stephan (*1981) • Mark (*1982) • Tobiáš*** (*1992) • Kryštof*** (*1997) • Oskar Jan*** (*2014) • Berta Anna*** (*2017)

18. generace

Oliver Nicholas (*2013)

Sídla
Pohřebiště
tučně hlavy rodové linie, * Zdenko (1858–1933) a jeho potomci, ** August Jiří (1862–1921) a jeho potomci, *** František (1927–1998) a jeho potomci