Milan Jungmann (18.ledna 1922 Hořany – 27.ledna 2012 Praha^[1][2]) byl český literární kritik a překladatel.

V říjnu 1938 (po zabrání Sudet) se přestěhoval do Prahy, kde vystudoval gymnázium. Po gymnáziu absolvoval roční knihovnickou školu. Od 1942 pracoval v knihovně protektorátního Ministerstva školství a národní osvěty. Po druhé světové válce se stal knihovníkem Ministerstva informací a osvěty. 1948–1951 byl redaktorem úředního bulletinu „Přehled sovětského tisku“, 1952–1954 vedoucím redaktorem měsíčníku Praha-Moskva. V roce 1953 byl členem kolektivu autorů nových socialistických čítanek pro základní a střední školy a spoluautorem učebnice „Nástin dějin české literatury“. Od roku 1946 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy slovanské literatury, filozofii a estetiku. Poté, co ukončil studia, působil v letech 1954–1955 jako ředitel Národní knihovny v Praze. Od roku 1955 byl redaktorem Literárních novin a šéfredaktorem od roku 1964 až do jejich zrušení v roce 1969. Po zrušení Literárních novin měl zákaz publikační činnosti.

Od roku 1972 pracoval jako čistič výloh v podniku, toto povolání vykonával až do roku 1982. Během této doby překládal pod cizím jménem z ruštiny.

Od roku 1982 publikoval své literární kritiky v samizdatovém časopise Obsah. V roce 1990 se stal předsedou Obce spisovatelů; funkci zastával až do roku 1994.

• Obléhání Tróje, 1969, jakýsi sborník jeho recenzí a literárních prací
• Cesty a rozcestí, 1987 v cizině
• V obklíčení příběhů
• Literárky, můj osud, vzpomínky
• Průhledy do české prózy, 1990

• Cena Toma Stopparda, 1985^[3]
• Cena F. X. Šaldy za rok 1995^[4]
• Cena Nadace Český literární fond