Miroslav Ivanov (10. dubna 1929 Josefov nad Metují – 23. prosince 1999 Praha) byl český spisovatel a publicista, zabývající se především historií a literaturou faktu.

Narodil se do rodiny legionáře a důstojníka Antonína Ivanova (1890–1942), původním příjmením Joba (příjmení si změnil při svém vstupu do čs. legií v Rusku), z Roznberku u Brna.^[1] Za účast v protifašistickém odboji byl při heydrichiádě Antonín Ivanov zastřelen.^[2]

V roce 1948 odmaturoval Miroslav Ivanov na gymnáziu v Jaroměři.^[3] Rok pracoval jako úředník a dělník v hutích na Kladně a poté začal studovat češtinu a dějepis na Univerzitě Karlově v Praze, kde promoval v roce 1953, když obhájil diplomovou práci Vlastenectví Jaroslava Vrchlického. Do roku 1960 byl asistentem na Filozofické fakultě UK.

V šedesátých letech pracoval jako redaktor časopisu Československého svazu protifašistických bojovníků Hlas revoluce. V roce 1967 přešel na dráhu spisovatele z povolání.

Od roku 1985 byl členem sekce literatury faktu Svazu československých spisovatelů, později dlouholetým předsedou navazujícího Klubu autorů literatury faktu. Po roce 1989 se stal členem předsednictva Klubu Dr. Milady Horákové.

V Cibulkových seznamech je uveden jako důvěrník StB, krycí jméno Adne, evidenční číslo 15 065.^[4]

Věnoval se především kauzám z české historie – rukopisné spory, smrt svatého Václava, požár Národního divadla, atentát na Heydricha, vražda Rudolfa Formise, poprava Milady Horákové, původ Jana Žižky, autorství Dalimilovy kroniky, Dvořákův pobyt v Americe, historie firmy Baťa, hledání Sámova Wogastisburgu, vypálení Lidic a Ležáků, otázka hlavního města Velké Moravy a další. Zvláštní zájem projevoval o druhou světovou válku a českou literaturu (Karel Hynek Mácha, Ivan Olbracht, Jan Neruda, Božena Němcová ad.). Po roce 1989 se nevyhýbal inspiraci astrologií a okultismem, jednu takto orientovanou knihu připravil ve spolupráci s herečkou Lubou Skořepovou (Jiskření aneb Na černé hodince s Máchou, Němcovou a hvězdami).

Vedle literatury faktu se věnoval próze pro děti a mládež (Bengt, tvůj kamarád ze Švédska, Gaston, tvůj kamarád z Francie, Jak ledňáček bloudil Prahou, Všude čeká dobrodružství). Za prózu pro dospělé lze považovat soubor povídek Krásné pošetilosti jednoho života. Někdy se přiblížil žánru cestopisu (Bohové odešli). Knihou pamětí jsou Nepravděpodobné příběhy aneb jak jsem dělal literaturu faktu.

Klub autorů literatury faktu spolu s rodinou Miroslava Ivanova vyhlašuje od roku 2001 cenu Miroslava Ivanova.^[5] V roce 1994 obdržel čestné občanství v rodné Jaroměři.^[6] Dvakrát mu byla udělena Cena Egona Erwina Kische (1994, 1999). V roce 2000 mu byla odhalena pamětní deska na rodném domě v Jaroměři. V roce 2003 natočila Česká televize o Ivanovovi dokumentární film, do jehož názvu si vypůjčila titul jedné z nejznámějších autorových knih: Historie skoro detektivní. Režii měl Pavel Jandourek.

• Bohové odešli, 1959
• Lenin v Praze, 1960
• Historie skoro detektivní, 1961
• Slunce zašlo za mraky, 1963 (Ivanov zde editorem souboru povídek 27 prozaiků)
• Nejen černé uniformy, 1963 (později přepracováno jako Atentát na Reinharda Heydricha)
• Modrá ozvěna, 1963
• Bengt, tvůj kamarád ze Švédska, 1964
• Gaston, tvůj kamarád z Francie, 1965
• Noc hnědých stínů, 1966
• Černý dostal mat, 1967
• Tajemství RKZ, 1969
• Lenin a Praha, 1970
• Smrt na čekané, 1970
• Záhada Rukopisu královédvorského, 1970
• Labyrint, 1971
• Akce Tetřev, 1974
• Vražda Václava, knížete českého, k níž údajně došlo na dvoře bratra jeho Boleslava v pondělí po svátku svatého Kosmy a Damiána, 1975
• Martova pole, 1974
• Všude čeká dobrodružství, 1975
• A hořel snad i kámen, 1975
• Český pitaval aneb Kralovraždy, 1976
• Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi, 1977
• Jak ledňáček bloudil Prahou, 1978
• Přípitek na Šipce, 1978
• Podivuhodné příběhy, 1979
• Atentát na Reinharda Heydricha, 1979
• Požár Národního divadla aneb Příliš mnoho náhod, 1981
• Kdy umírá vojevůdce..., 1983
• Novosvětská, 1984
• Proč se vůbec scházíme aneb O literatuře faktu bez předsudků, 1985
• Tajemství Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, 2000
• Nepravděpodobné příběhy aneb Jak jsem dělal literaturu faktu, 1990
• Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové, 1991
• Zahrada života paní Betty (později Boženy N.), 1992
• Čech v Kanadě, 1994 biografie Jiřího G. Corna
• Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše, 1998