Sámo (latinskySamois,^[1] řeckyΣάμο, v cyrilici Само/Шамо; † 658 – 661) byl vládce kmenového svazu Slovanů existujícího v7. století a označovaného jako Sámova říše. Ojeho životě a osobnosti je jen velmi málo dokladů, latinsky psané zprávy oněm se nacházejí především ve 48. kapitole Fredegarovy kroniky, ale také ve spisu opokřtění Bavorů a Karantánců. Sjednotil slovanské kmeny kobraně proti Avarům a Frankům. Svými válečnými a vůdcovskými dovednostmi si získal mezi Slovany vysoké postavení a nakonec pod jeho vedením vznikla jakási „říše“ – tedy Sámova říše, popřípadě Sámův kmenový svaz. Slovanské kmeny pak roku 631 zvítězily ivbitvě uWogastisburgu proti franskému králi DagobertoviI. Po Sámově smrti se ale jeho říše pravděpodobně rozpadla.^[2]

Podle Fredegara byl Sámo původně franský kupec z„kraje senonského“ (latinskypago Sennonago), který měl roku 623 přijít isdalšími kupci ke „Slovanům zvaným Vinidové“. Fredegar ho ve své kronice popisuje výrazem „národností Frank“, maje možná na mysli místo narození, nikoli etnický původ. Mohl tedy pocházet ze svébských Semnonů,^[3] galských Senonů, nebo jako alpský Karantánec či dalmatský Chorvat^[4] na se(m)nonském území působit. (V „pago Sennonago“ byla někdy viděna přímo města Sens, Soignies a další.) Někteří usuzují – podle jména – i na židovský původ.^[5][6]

Již zmíněný salcburský traktát Spis opokřtění Bavorů a Karantánců (Korutanců), který je anonymní a pochází z9.století, se oSámovi zmiňuje jako o„Slovanovi“ a „vévodovi“, který vládl vKorutanech.^[7][8][9] Někdy bývá mylně označován za krále. Ve Fredegarově kronice se píše, že si ho Slované za krále vyvolili.^[10] Ivjiných pramenech franské provenience však bývají kmenová knížata (latinskydux) někdy považována za krále (latinskyrex).^[10] Sámo je ve Fredegarově kronice označován za pohana, ačkoliv Frankové přijali křesťanství už kolem roku 496.

Část Slovanů žijících na území dnešní České republiky, především na jižní Moravě, byla po řadu let vystavena loupeživým nájezdům a násilnostem Avarů, jejichž říše se rozkládala vdnešním Maďarsku. Sámo přišel se svým silně ozbrojeným doprovodem ve čtyřicátém roce panování franského krále Chlothara II., tedy vletech 623 až 624, právě vdobě, kdy vypukla slovanská vzpoura proti Avarům. Důvodem jeho příchodu byla pravděpodobně snaha ochránit vlastní obchodní zájmy ohrožené válečným konfliktem.

Sámo se přidal na stranu Slovanů a společně podnikli výpad proti Avarům. Ve vítězném boji údajně prokázal takovou statečnost a velitelskou dovednost, že byl zvolen za krále. Není známa přesnější poloha nebo rozsah Sámova kmenového svazu, ale pravděpodobně zaujímal dnešní Čechy a Moravu a zasahoval až na území severozápadně od Čech osídlené polabskými a posálskými Srby.^[12] Záznamy franského kronikáře Fredegara popisují další vývoj těmito slovy:^[12]

Za jeho vlády svedli Vinidové mnoho bojů s Huny a díky jeho rozvaze a schopnosti Huny vždy přemohou. Samo měl dvanáct manželek z rodu Vinidů a měl od nich dvaadvacet synů a patnáct dcer.

Později se Sámovi Slované dostali do konfliktu sfranskou říší. Její vládce Dagobert I. chtěl rozšířit svou vládu dále na východ a napadl slovanská území pod záminkou pomsty za násilí údajně spáchané na franských kupcích. Dagobert I. byl vroce 631 poražen vbitvě uslovanského hradiště Wogastisburgu. Bitva probíhala tři dny. Nebojovalo se nepřetržitě, spíše to byly dny opakovaných pokusů dobýt slovanskou pevnost.^[14] Přesné místo, kde se pevnost Wogastisburg nacházela, není známo a dodnes se po něm pátrá. Jedním zmnoha míst, kde pevnost Wogastisburg mohla stát, je hradiště Rubín na Podbořansku.^[15][16]

Sámo zemřel pravděpodobně mezi roky 658^[17] až 661.^[18] Odalším vývoji jeho říše, která nebyla skutečným státním útvarem spevnou organizací, není nic známo. Předpokládá se, že slovanské kmeny se od sebe opět oddělily a vyvíjely se samostatně. Hlavním cílem kmenového svazu bylo sjednotit Slovany kobraně proti Avarům a Frankům a usnadnit jejich kořistnické výpravy proti sousedům. Jakmile avarské a také franské nebezpečí pominulo, svaz se rozpadl.

Pozdní prameny uvádějí jako Sámova pokračovatele jeho údajného syna Moravoda. Ten ovládal snad jen území dnešní Moravy a jeho rod měl navazovat na historické Mojmírovce. Historikové toto však jednoznačně zpochybňují, jelikož jde obarokní záznamy Tomáše Pěšiny zČechorodu a Gelasia Dobnera, kteří se inspirovali dynastickým mýtem vČechách.

Povaha Sámova jména a jeho možné alternativní podoby nejsou zcela ujasněny. Různé teoretické slovanské^[19] obdoby (Sanomír/Samomír, Samoslav,^[19] Samohrd,^[20] Záboj^[21] aj.) byly většinou odmítnuty jako neprůkazné.^[22] Z. Měřínský viděl podobnost s hebrejským jménem Samuel.^[6] Obec Sammenheim u Norimberka v 6. století údajně založil franský šlechtic Sammo.^[23] Z Norimberka je rovněž znám sv. Sebaldus,^[24] z Trevíru pak biskup Sabaudus (6. st.);^[25] sabaudus znamená obecně „savojský“.^[26] Jméno Samo zřejmě též může být variantou jmen Zeno^[27] či Sanno.^[28] Lze uvažovat i zkomolený zápis dalších podobných jmen (např. Sávo, Sarbo).^[29][30] Objevily se i názory, že jde o pouhé vyjádření národnosti (Suavo),^[31] nebo panovnického titulu.^[32]

Samolus († 680) byl biskupem v Salcburku.^[33] V Karantánii se také v roce 773 připomíná jistý kníže Samo,^[34] který se – společně se čtyřmi dalšími pohanskými vévody (Drochus, Henricus, Theodorus, a vůdce vzpoury Hermannus Aurelius)^[35] ze Slovinského Hradce^[36] – postavil salcburskému biskupu Virgilovi a korutanským knížatům Waltunkovi, Karastovi a Chitomarovi, podřízeným Bavorskému vévodství, v povstání na Gosposvetském poli (Maria Saal).^[37] Rebelie byla poražena a pohanští vévodové ji zaplatili svými životy.^[35]