Radegast (Radogost, počeštěně Radhošť) je slovanský bůh, který byl ctěn polabským kmenem Ratarů. Centrem jeho kultu bylo hradiště Retra. Podle starších pramenů se hradiště nazývalo Riedigost a zde uctívaným bohem byl Svarožic. To může znamenat, že došlo k záměně jmen a jméno hradiště bylo omylem prohozeno s jménem boha.

Většinou je Radegast pokládán za boha válečné funkce. Podle jiné teorie by mohl být mytickým hrdinou Ratarů, legendárním knížetem, který mohl být zakladatelem místní dynastie a v průběhu času byl zbožštěn, tedy jakousi obdobou českého Přemysla Oráče a polského Piasta.

Hypotéza, že Radegast je zbožštěný gótský král Radagaisus většinou není přijímána.

Radegast je původně osobní a znamená „ten kdo je rád přijímán jako host“ a jeho užití jako jména pro člověka je doloženo v bosenském biskupovi Radegastovi zmiňovaném k roku 1189. Jméno Radegast a různé jeho varianty se také často objevuje jako toponymum v Německu, Česku, Rakousku a Polsku. Příkladem může být německé město Radegast, dvě vesnice jménem Radogoszcz v Polsku, česká hora Radhošť a stejnojmenná česká vesnice.^[1][2][3]

Podle Martina Golemy může být Radegast, stejně jako východoslovanský Stribog, analogií védského boha rodové pospolitosti Arjamana.^[4]

Nejasná je souvislost Radegasta se Svarožicem. V Dětmarově kronice sepsané v letech 1012 až 1018 je nejvyšší bůh Ratarů nazýván Svarožic a jméno jeho svatyně zní Riedigost. Až Adam Brémský, jenž psal přibližně od roku 1066 a čerpal z Dětmarova díla, nazývá nejvyššího boha Ratarů Riedigostem a jeho svatyni Retra. Toto jméno poté užíval i Helmold z Bosau a Saxo Grammaticus, také čerpající z kronik zmiňovaných dvou autorů. Podle archeologa Zdeňka Váni Svarožic přijal jméno Radegasta, původně místního boha, či jím byl nahrazen. K této proměně mohlo dojít v důsledku růstu politické moci Ratarů, při které solární Svarožic získal spíše válečné atributy a stal se zároveň ochranným božstvem jejich kmene.

Adam Brémský se o Radegastovi zmiňuje slovy:

Na jiném místě svém kroniky pak uvádí:

Adam Brémský také uvádí, že v odvetě za tento čin roku 1068 biskup Burchard z Halberstadtu svatyni vyvrátil a odjel na Radegastově/Svarožicově posvátném bílém koni. Chrám v Retře tím zanikl a úlohu hlavního božstva zaujal Svantovít a jeho svatyně v Arkoně.^[3][7]

Helmold z Bosau v druhé polovině 12. století popisuje Retru a Radegastovu svatyni takto:

Počátek zájmu o Radegasta, stejně jako o jiné bohy polabských Slovanů se datuje do Německa 17. a 18. století. V té době vznikly takzvané Prillwitzské idoly, padělky sošek z nichž některé zobrazují také Radegasta.^[9] V pravost těchto idolů věřil například Josef Růžička, amatérský badatel který na počátku 20. století označil Radegasta za sluneční božstvo, jehož hlavním svátkem byl letní slunovrat, ctěné také v Lužici, v Čechách a na Moravě.^[10] Jméno Radegast je uvedeno také v jedné z falšovaných glos ve staročeském slovníku Mater Verborum.

Z prillwitzských idolů vychází také stejnojmenná socha Albína Poláška z roku 1929 z betonu a kameninové drti umístěná původně na vrcholu Radhoště. Od roku 1998 se na Radhošti nachází její kopie z žuly, zatímco originál je umístěn na radnici Frenštátu pod Radhoštěm. Druhá kopie sochy je umístěna v Zoologické zahradě Praha.^[11]

V pohádkové knize Ivana Hudce Mýty a báje starých Slovanů Radegast vystupuje jako bůh noci spojený se západem, který má rád hostiny.^[12]

Dále nese jméno tohoto boha české pivo Radegast a dále americká black-metalová skupina Radegast.^[13] V neposlední řadě je možné, že se Radegastovým jménem inspiroval spisovatel J. R. R. Tolkien při tvorbě postavy čaroděje Radagasta Hnědého.