VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rienzi

⇱ Rienzi – Wikipedie

Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rienzi (Rienzi, poslední z tribunů)
Rienzi, der Letzte der Tribunen
👁 Vypovězení Rienziho (IV. jednání)
Vypovězení Rienziho (IV. jednání)
Základní informace
Žánrvelká tragická opera
SkladatelRichard Wagner
LibretistaRichard Wagner
Počet dějství5
Originální jazykněmčina
Literární předlohaEdward Bulwer-Lytton: Rienzi, the last of the Roman tribunes
Datum vzniku1837–1840
Premiéra20. října 1842, Drážďany, Neues Königliches Hoftheater
Česká premiéra(německy) 28. října 1859, Praha, Stavovské divadlo / (česky) 1914, Plzeň, Městské divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rienzi (plným názvem německyRienzi, der Letzte der Tribunen — Rienzi, poslední z Tribunů) je raná opera Richarda Wagnera. Její libreto napsal sám skladatel na motivy románu Edwarda Bulwer-Lyttona pojednávajícím o Colovi di Rienzo, osobnosti pozdně středověkého Říma.

Svoji premiéru měla opera dne 20. října 1842 v Královském dvorním divadle v Drážďanech. Zaznamenala obrovský ohlas a i přesto, že dnes nepatří mezi Wagnerovy nejúspěšnější opery, měla zásadní vliv na profilaci skladatele. Doslova přes noc se díky Rienzimu Wagner zapsal do povědomí drážďanského, později celoněmeckého lidu a z neznámého skladatele byl záhy respektovanou osobností. Po boku uznávané sopranistky Wilhelmine Schröder-Devrient vystoupil v roli Rienziho pěvec českého původu Josef Tichatscheck. Ten mj. ve světové premiéře zpíval rovněž ústřední roli Wagnerovy další opery Tannhäuser (Drážďany, 1845).

Vybrané české premiéry

[editovat | editovat zdroj]

Osud partitury

[editovat | editovat zdroj]

Richard Wagner věnoval partituru své opery Rienzi bavorskému králi Ludvíku II. Z rodinného archivu Wittelsbachů si ji později vzal německý kancléř Adolf Hitler. Dnes je partitura ztracená.[4]

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]

Rienzi je pětiaktové dílo v duchu Velké francouzské opery. Mezi často interpretované části patří především předehra, ale také modlitba Rienziho (Allmächtger Vater).

  1. ↑ PETRÁNĚK, Pavel. Richard Wagner a česká kultura. V Praze: Národní divadlo, c2005. S.Str. 9.
  2. ↑ Rienzi (Opera). [online]. Praha: Národní divadlo [cit. 2013-03-21]. Dostupné varchivu pořízeném dne2015-05-10.
  3. ↑ TROJAN, Jan. Dějiny opery: tvůrci předloh, libretisté, skladatelé a jejich díla. Praha; Litomyšl: Paseka, 2001. S.Str. 189.
  4. ↑ KUČERA, Jan P. Drama zrozené hudbou: Richard Wagner. Praha: Paseka, 1995. S.Str. 58.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PIVODA, František. O hudbě Wagnerově. Praha: Otto, 1881. Dostupné online. Polemická stať autora se zabývá hodnocením hudebního směru Wagnerova a jeho oper, všímá si soudobých ohlasů a reflexí na jeho dílo v Čechách a v zahraničí.
  • PETRÁNĚK, Pavel. Richard Wagner a česká kultura. Praha: Národní divadlo, 2005. 280s. ISBN80-7258-190-2.
  • MAGEE, Bryan. Wagner a filosofie. Překlad Zdeňka Marečková. Praha: Jiří Buchal - BB/art, 2004. 351s. ISBN978-80-7258-005-7, ISBN80-7341-337-X.
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466s. ISBN978-80-205-0637-5. S.500–502.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
👁 Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Opery Richarda Wagnera

Víly (1834) • Zákaz lásky (1834–1836) • Rienzi (1837–1840) • Bludný Holanďan (1840–1841) • Tannhäuser (1842–1845) • Lohengrin (1845–1848) • Tristan a Isolda (1856–1859) • Mistři pěvci norimberští (1845–1867) • Prsten Nibelungův (1851–1874) • Parsifal (1865–1882)
Kategorie:
Skryté kategorie: