V hebrejské tradici je sobota sedmým dnem, dnem odpočinku neboli šabat, svátek připomínající odpočinek Boha při stvoření světa. V římském kalendáři byly dny pojmenovány podle nebeských těles a jim odpovídajících bozích, sobota dies Saturni, „den Saturnu a Saturna“, boha času (řecký Kronos, resp. Chronos). Hebrejské שבת se do řečtiny přepisovalo σαββαθ sabbath a z něj bylo odvozeno sabbaton a sambaton, v latině sabbatum nebo sabbata apod. V křesťanském prostředí pozdní antiky byla tendence pohanské dies Saturni nahradit názvem dies sabbati, dies sambati („den šabatu“, řečtina ani latina nezná hlásku [š]). Římský kalendář se pak šířil spolu s křesťanstvím a ovlivnil názvy dnů v řadě jazyků.

Z latinského dies Saturni vychází Saturday v angličtině, Satertag ve vestfálských nářečích němčiny a nizozemské Zaterdag. Pojmenování po planetě Saturn proniklo i do jazyků jiných civilizačních okruhů.

Z latinizovaných verzí „šabatu“ vzniklo české sobota a názvy v ostatních slovanských jazycích, v italštině sabato, ve španělštině a portugalštině sábado a v rumunštině sâmbătă.

Překladem (kalkem) dies sambati vzniklo starohornoněmecké sambaztac, ze kterého je německé Samstag, a francouzské samedi (resp. ze sambati dies).

Anglické Sunday a německé Sonntag „neděle“ je překlad latinského dies Solis, „den slunce“. Od něho jsou odvozeny germánské názvy „předvečer slunce“ s významem „den před nedělí“: staroanglické sunnanæfen, starohornoněmeckého sunnunaband a dnešní německé alternativní Sonnabend, které je používané zvláště v severní a východní části Německa a bylo úředním názvem pro sobotu v bývalé Německé demokratické republice.

Podle rumunské legendy název vznikl z pojmu Svatá Sobota. Byla to dobrá stařena, která napravuje zbloudilé duše zde i na onom světě a přivádí je na správnou cestu. Chodí stále a bez oddychu, a proto nosí na nohou železné topánky. Svatá Sobota žije sama, jejím příbytkem je Půlnoc.^[zdroj?]

V severské mytologii je sobota zasvěcena Lokimu.^[1]

V některých skandinávských zemích se sobota nazývá Lördag nebo Löverdag apod., což je odvozeno ze starého slova laugr (proto islandský název Laugardagur), míněno ve významu koupele, takže Lördag znamená koupelový den. Ten vděčí svému názvu za to, že vikingové používali koupel každou sobotu.^[zdroj?]

V Indii je název pro sobotu „šanivar“, které vychází ze jména Šani, což byl védský bůh přiřazený planetě Saturn.

Moderní maorský název pro sobotu je Rahoroi, což znamená v překladu „prací den“.