Tallboy, neboli puma střední kapacity o hmotnosti 12 000 lb (Bomb, Medium Capacity, 12,000 lb), byla seizmická bomba vyvinutá britským leteckým inženýrem Barnesem Wallisem a používaná Royal Air Force (RAF) během druhé světové války.^{[p 1]}

S hmotností 5 dlouhých tun (5,1 t) ji mohl nést pouze upravený typ těžkého bombardéru Avro Lancaster. Ukázala se jako vysoce účinná proti velkým a opevněným stavbám, proti nimž bylo běžné bombardování neúčinné. Wallis představil své myšlenky na 10tunovou pumu ve svém dokumentu z roku 1941 „A Note on a Method of Attacking the Axis Powers“, kde ukázal, že velmi velká puma explodující hluboko pod zemí vedle cíle přenese rázovou vlnu do jeho základů, zejména proto, že rázové vlny se šíří zemí mnohem silněji než vzduchem.

Wallis navrhl také „Victory Bomber“ o hmotnosti 50 dlouhých tun (51 t), který měl letět rychlostí 320 mph (510 km/h) ve výšce 45 000 ft (14 000 m), aby dopravil tuto bombu na vzdálenost 4 000 mil (6 400 km). Ministerstvo letectví však odmítlo koncept letounu nesoucího jedinou pumu, a projekt byl po roce 1942 opuštěn.

Vývoj a výroba pumy Tallboy probíhaly bez formální smlouvy, z iniciativy ministerstva, po Wallisově práci z roku 1942 „Spherical Bomb—Surface Torpedo“ a po vývoji „skákající bomby“ pro útoky Dam Busters při operaci Chastise. RAF proto používalo pumy, které nezakoupilo, a které tak nadále patřily výrobci Vickers. Situace byla později upravena poté, co byly schopnosti zbraně prokázány.

Úspěchy pumy Tallboy zahrnovaly: Operaci Crossbow, 24. června 1944 – útok na La Coupole, při němž byla narušena základová konstrukce bunkru pro montáž raket V-2. Útok na tunel u Saumuru, 8.–9. června 1944 – pumy pronikly skrz celý kopec a explodovaly uvnitř tunelu 60 stop (18m) pod povrchem, čímž zastavily přesun tankových posil do Normandie. Operaci Catechism – potopení poslední bitevní lodi třídy Bismarck, Tirpitz, leteckým útokem pomocí pum Tallboy.

Tallboy se tak stal jednou z nejúčinnějších konvenčních pum druhé světové války.