Radon (chemická značka Rn, latinsky Radonum) je nejtěžší přirozeně se vyskytující chemický prvek ve skupině vzácných plynů, je radioaktivní a nemá žádný stabilní izotop.

Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nereaktivní. Vzniká jako produkt radioaktivního rozpadu radia a uranu a díky své nestálosti postupně zaniká dalším radioaktivním rozpadem. Je známo přibližně dvacet nestabilních izotopů radonu. Chemické sloučeniny tvoří stejně jako krypton a xenon pouze vzácně s fluorem, chlorem a kyslíkem, všechny jsou velmi nestálé a jsou mimořádně silnými oxidačními činidly.^[2] Radon je velmi dobře rozpustný ve vodě (okolo 51% svého objemu) a ještě lépe se rozpouští vnepolárních organických rozpouštědlech. Radon je možno při velmi nízkých teplotách zachytit na aktivním uhlí.^[3]

Radon se stejně jako ostatní vzácné plyny snadno ionizuje, a vionizovaném stavu září. Toho by se dalo využívat při výrobě osvětlovací techniky, ale radon je velmi radioaktivní, a proto to není možné. Radon ve výbojce vydává jasně bílé světlo.

Radon byl objeven roku 1900 Friedrichem Ernstem Dornem při zkoumání radioaktivního rozpadu radia a byl pojmenován jako radiová emanace. William Ramsay charakterizoval radiovou emanci jejím spektrem roku 1910, určil její hustotu a zní i relativní atomovou hmotnost a navrhl pro ni název svítící – niton (Nt). Později se jméno prvku ještě několikrát změnilo, až byl nakonec přijat návrh na jméno radon a toto označení se používá od roku 1923.

Koncentrace radonu vzemské atmosféře jsou nesmírně nízké, prakticky na hranici detekce těch nejcitlivějších analytických metod. Radon se nejčastěji nalézá ve vývěrech podzemních minerálních vod, kam se dostává jako produkt rozpadu jader radia, thoria a uranu. Může však vmalých dávkách vyvěrat sám zpodloží přímo vplynné podobě, čímž se radon absorbuje do podzemní vody a stou se dostává na povrch.

Radon se získává tak, že se roztok radnaté soli nechá stát asi čtyři týdny v uzavřené láhvi. Za tuto dobu se ustanoví rovnováha sradiem a jeho emanancí (minerálu sobsahem radonu). Radon se poté dá oddestilovat nebo vyvařit.

Vgeologii slouží studium obsahu izotopů radonu vpodzemních vodách kurčení jejich původu a stáří.

Medicínské využití radonu je založeno na skutečnosti, že převážná většina jeho izotopů funguje jako alfazářiče spoměrně krátkým poločasem přeměny (nejstabilnější izotop ²²²Rn má poločas rozpadu 3,82dne, další izotopy už jen: ²²⁰Rn 54,5s a ²¹⁹Rn 3,92s). Používají se proto někdy pro krátkodobé lokální ozařování vybraných tkání.

Radonová voda (voda obsahující rozpuštěný radon) se používá rovněž vbalneologii, například vjáchymovských lázních, kam je dopravována potrubím zbývalého uranového dolu Svornost, kde je jejím nejmohutnějším zdrojem podzemní pramen, pojmenovaný po akademiku Běhounkovi, objevený vroce 1962, který se měrnou aktivitou přibližně 9–10kBq/l řadí mezi velmi silné radonové vody (tj. více než 4kBq/l). Pramen Agricola (navrtaný vroce 2000) má měrnou aktivitu ještě přibližně dvakrát tak větší, ale jeho vydatnost je menší. Vydatnost všech Jáchymovských radioaktivních pramenů činí řádově 500m³/den^[4]. VJáchymovských lázních se potom používají koupele, ve kterých aktivita radonové vody poklesla (vdůsledku odvětrání a rozpadu během postupného přečerpávání) na 4,5kBq/l. Obvyklá délka pobytu pacienta ve vaně sradonovou vodou je dvacet minut.

Podle zprávy OSN z roku 1988 ozáření radonem tvoří téměř polovinu dávky, kterou člověk v průměru dostane.^[5] Je to více než jiné přirozené či umělé zdroje záření.

Zvýšený výskyt radonu vurčité lokalitě ssebou přináší nárůst nebezpečí výskytu rakoviny plic. Přitom nebezpečné nejsou ani tak samotné izotopy radonu, ale produkty jeho přeměny, zejména krátkodobé. Ty jsou na rozdíl od radonu kovy a po svém vzniku tvoří shluky saerosolovými částicemi nebo například svodní párou. Takto vázané produkty přeměny radonu mohou být při vdechnutí zachyceny v dýchacím ústrojí a volně se přeměňovat. Jak radon, tak i produkty jeho přeměny polonium ²¹⁸Po a ²¹⁴Po emitují při své radioaktivní přeměně částice alfa. Ty mohou díky své vysoké ionizační schopnosti způsobit porušení DNA. Špatná oprava DNA pak může zapříčinit nekontrolovatelné množení buněk – rakovinu. Nízká radioaktivita však nemusí vést k více nádorům.^[6]

Radon také zvyšuje riziko mozkových příhod.^[7]

Pokud je základová část domu starší a špatně provedená (špatná izolace základů, popraskaná podlaha, prkenná podlaha bez izolace, špatně utěsněné prostupy inženýrských sítí), může docházet knasávání radonu do vnitřního prostředí objektu (především přízemí). Děje se tak působením komínového efektu. Rozdíl teplot vobjektu a pod ním způsobí podtlak vobjektu a radon je tak spolu sdalšími plyny aktivně nasáván.

Dalším možným zdrojem radonu je stavební materiál. Některé škvárobetonové tvárnice pocházející zrynholecké škváry obsahují vysoké aktivity radia. Vsoučasné době je radioaktivita všech stavebních materiálů dodávaných na český trh pod kontrolou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB).

Česko se kvůli geologické stavbě řadí kzemím svysokou průměrnou koncentrací radonu v bytech (118Bq/m³). Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje limit 100Bq/m³. Koncentrace ve volném prostoru bývá kolem 10Bq/m³.

Vysokou koncentraci radonu v domě lze dočasně snížit častějším větráním. Vsoučasné době jsou již známá účinná technická opatření^[8] proti pronikání radonu do budov, a to jak u stavěných, tak i existujících staveb.

Český stát usiluje již od 90.let o snížení ozáření obyvatel od radonu, současný radonový program (Radonový program ČR na léta 2009 až 2019 – Akční plán) zahrnuje řadu aktivit koordinovaných Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, např. bezplatné měření v bytech a školských zařízeních. Bezplatné informativní měření objemové aktivity radonu v domě či bytě pomocí stopových detektorů RAMARn zajišťuje v ČR Státní ústav radiační ochrany^[9].