VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Albert_Lebrun

⇱ Albert Lebrun – Wikipedie

Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Albert Lebrun
👁 Albert Lebrun (1932)
Albert Lebrun (1932)
15.prezident Francie
Vefunkci:
10. května 1932–11. července 1940
PředchůdcePaul Doumer
NástupceVincent Auriol (nepřímo)
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická republikánská aliance
Narození29.srpna 1871
Mercy-le-Haut
Úmrtí6.března 1950 (ve věku 78let)
16. pařížský obvod
Příčinaúmrtízápal plic
MístopohřbeníMercy-le-Haut
ChoťMarguerite Lebrunová (1902–1947)
DětiMarie Freysselinard
PříbuzníPierre Freysselinard (vnuk)
Alma materPolytechnická škola
Mines ParisTech
Profesepolitik, inženýr a entomolog
Náboženstvíkatolická církev
OceněníŘád bílé orlice (1932)
rytíř Řádu slona (1933)
Řád Serafínů
velkokříž Řádu čestné legie
velkokříž Řádu lázně
…více na Wikidatech
Podpis👁 Albert Lebrun, podpis
CommonsAlbert Lebrun
👁 Image
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Lebrun (29. srpen 1871, Mercy-le-Haut, Meurthe-et-Moselle – 6. březen 1950, Paříž) byl francouzský politik a prezident v letech 1932 až 1940. Byl členem centristické strany Alliance démocratique.

Vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Studoval na prestižní École polytechnique (kam byl přijat v roce 1890) a poté na École nationale supérieure des mines de Paris. Po skončení svého studia pracoval jako důlní inženýr.

Politické působení

[editovat | editovat zdroj]

Vroce 1900 byl zvolen poslancem francouzského Národního shromáždění. Zastával funkci ministra kolonií (1911–1914), ministra války (1913) aministra pro osvobozená území (1917–1919).[1] Byl také francouzským zástupcem uSpolečnosti národů. Vroce 1920 byl zvolen senátorem za obvod Meurthe-et-Moselle, vroce 1925 se stal místopředsedou senátu avroce 1931 jeho předsedou. Po atentátu na prezidenta Paula Doumera vroce 1932 byl zvolen jeho nástupcem jako kompromisní kandidát přijatelný pro většinu politických stran.[2]

Během jeho prezidentského období došlo ke krizi 6.února 1934 anástupu Lidové fronty. Vroce 1939 byl zvolen pro druhé funkční období.[3] Po prohrané bitvě oFrancii aokupaci severního francouzského území nacistickým Německem předal včervenci 1940 své pravomoci maršálu Philippu Pétainovi, čímž skončila třetí Francouzská republika.

Za druhé světové války byl nacisty internován mj. na zámku Itter vTyrolsku. Zdostupných zdrojů nevyplývá, zda byl dne 5.května mezi těmi francouzskými vězni, kteří byli po krátké bitvě osvobozeni společným zásahem amerických jednotek aněmeckého wehrmachtu proti Waffen SS.[4] Předtím vroce 1944 uznal jako legitimní exilovou vládu vedenou generálem Charlesem de Gaulle.

  1. ↑ ABC-politique.com, Dostupné online
  2. ↑ Albert Lebrun. Britannica.com,
  3. ↑ Élysée.fr Dostupné online
  4. ↑ Spartacus Educational, Dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
👁 Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Prezidenti Francie
Druhá republika 👁 Prezidentská standarta
Třetí republika

Adolphe Thiers (1871–1873) • Patrice de Mac-Mahon (1873–1879) • Jules Grévy (1879–1887) • Marie François Sadi Carnot (1887–1894) • Jean Casimir-Perier (1894–1895) • Félix Faure (1895–1899) • Émile Loubet (1899–1906) • Armand Fallières (1906–1913) • Raymond Poincaré (1913–1920) • Paul Deschanel (1920) • Alexandre Millerand (1920–1924) • Gaston Doumergue (1924–1931) • Paul Doumer (1931–1932) • Albert Lebrun (1932–1940)
Čtvrtá republika

Vincent Auriol (1947–1954) • René Coty (1954–1959)
Pátá republika

Charles de Gaulle (1959–1969) • Georges Pompidou (1969–1974) • Valéry Giscard d’Estaing (1974–1981) • François Mitterrand (1981–1995) • Jacques Chirac (1995–2007) • Nicolas Sarkozy (2007–2012) • François Hollande (2012–2017) • Emmanuel Macron (od 2017)
Portály: Francie | Lidé | Politika
Kategorie:
Skryté kategorie: