VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Elmar_Klos

⇱ Elmar Klos – Wikipedie


Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Elmar Klos
👁 Image
Narození26.ledna 1910
Brno
Rakousko-Uhersko👁 Rakousko-Uhersko
Rakousko-Uhersko
Úmrtí19.července 1993 (ve věku 83let)
Praha
Česko👁 Česko
Česko
MístopohřbeníVyšehradský hřbitov
AlmamaterPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánífilmový režisér, scenárista, pedagog, vysokoškolský učitel, režisér, dramaturg, učitel, filmový dramaturg a filmový scenárista
ZaměstnavatelAkademie múzických umění v Praze
Oceněnínárodní umělec (1968)
ChoťAnna Klossová rozená Vopálková
DětiElena Klossová
Elmar Kloss mladší (dabingový režisér)
RodičeRudolf Kloss

Marie Januštíková rozená Hořicová (S Klossem rozvedeni v roce 1919.)

JUDr. Josef Januštík (nevlastní otec)
👁 Logo Wikimedia Commons
multimediální obsah naCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
👁 Image
Hrob na pražském Vyšehradském hřbitově

Elmar Klos, vlastním jménem Elmar Jan Rudolf Kloss (26. ledna 1910 Brno[1]19. července 1993 Praha), byl český filmový režisér, scenárista, dramaturg, pedagog a filmový manažer. Vytvořil výraznou tvůrčí dvojici s Jánem Kadárem.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Brně v rodině vládního rady Zemského úřadu Rudolfa Klosse (1880? –1969?) a Marie, rozené Hořicové (1886 Plzeň –1975 Praha). Jeho prarodiči z matčiny strany byli politik, novinář a spisovatel Ignát Hořica (1859–1902) a herečka Národního divadla Marie Laudová-Hořicová (1869–1931). Otec Rudolf upadl za první světové války do ruského zajetí a byl prohlášen za nezvěstného. Matka se mezitím sblížila s uherskohradišťským a později zlínským hejtmanem JUDr. Josefem Januštíkem (1880–1963), za kterého se roku 1920 po rozvodu s navrátivším se Klossem podruhé provdala.[2] Od roku 1915 vyrůstal Elmar Klos v Uherském Hradišti, kde jeho matka působila za války jako hospodářská ředitelka válečného lazaretu.[3] Zde také studoval v letech 1920–1926 na gymnáziu.

Už v této době se díky rodinnému příteli pražské babičky – humoristovi Josefu Skružnému – stal jedním z adeptů na chlapeckou roli ve filmu Venoušek a Stázička (1922). I když roli nakonec nedostal, o čtyři roky později začal spolupracovat na scénářích několika němých komedií s Vlastou Burianem[4] a proto se přestěhoval do Prahy, kde také dokončil střední školu na gymnáziu v Truhlářské ulici (1926–28). Začal rovněž statovat, vypomáhal ve filmových ateliérech, kde se postupně seznámil prakticky se všemi filmovými profesemi, a přispíval do Humoristických listů. Procestoval většinu evropských zemí. Seznámil se s Vladislavem Vančurou (svým vzdáleným příbuzným přes Jiřího Mahena), který v něm povzbudil vyšší filmařské ambice. V letech 1928–1933 vystudoval práva na Univerzitě Karlově a po těžkém zánětu pobřišnice na krátko nastoupil na místo úředníka Ústřední sociální pojišťovny (1934).

Od roku 1932 navázal spolupráci s firmou Baťa Zlín a přivydělával si psaním scénářů pro její reklamní snímky. V roce 1934 se na základě konkurzu stal vedoucím jejich firemní filmové skupiny. Přestěhoval se do Zlína, kam současně přesídlil jako hejtman nově zřízeného okresu jeho otčím s matkou[5] a kde dostala celá rodina od Bati k dispozici vilu, známou později jako Zikmundova.[3] Za svého působení ve Zlíně (1934–1945) dal Klos dohromady výrazné filmové tvůrčí osobnosti (Alexander Hackenschmied, František Pilát, Jan Lukas, Ladislav Kolda aj.), sám podle svých scénářů natočil několik propagačních snímků a dokumentů (někdy pod pseudonymy Klaus Hakon, Jiří Musil, Jan Kutil, F. Šestka). V roce 1936 podnikl s kolegy studijní cestu do USA a následující rok se stal prvním vedoucím nového ateliéru na Kudlově. Za nacistické okupace se také zasloužil o to, že tam začaly pracovat další osobnosti českého filmu jako byla Hermína Týrlová a Karel Zeman. V letech 1939–1940 byl vedoucím výroby a dramaturgem Baťou najatých pražských ateliérů v Hostivaři. Po jejich zabrání nacisty pomáhal s uspořádáním dvou zlínských filmových přehlídek Filmové žně (1940, 1941). Když bylo v roce 1942 okupanty zabráno i studio na Kudlově, byl jako pracovník Baťových pomocných závodů správcem nemovitostí a vedoucím kin na Zlínsku.

Po válce se stal (spolu s dalšími lidmi) jedním z hlavních organizátorů znárodňování československého filmu.

V letech 1942–1953 byl Elmar Klos majitelem vily ve Zlíně, kterou pak prodal cestovateli Miroslavu Zikmundovi.[6]

Tvůrčí duo Kadár–Klos

[editovat | editovat zdroj]

Klos se s Jánem Kadárem poprvé sešel ve studiích Krátkého filmu hned po válce, nicméně Kadár se ještě na nějakou dobu vrátil do Bratislavy. S Klosem začal spolupracovat poté, co ho vyhodili v Bratislavě a on se ho zastal. První film natočili v roce 1952 pod jménem Únos. Natočili spolu celkem osm filmů, největšího úspěchu a ohlasu doznal film Obchod na korze z roku 1965, který získal o rok později ocenění Oscar za nejlepší cizojazyčný film. Tato jejich vzájemně 17 let trvající spolupráce byla přerušena až příchodem normalizace v roce 1969, neboť Ján Kadár emigroval do USA. Elmar Klos byl politicky perzekvován a vyhozen jak z FAMU tak i od Československého státního filmu.

Spolupráci si mezi sebou rozdělili tak, že Kadár více jednal s herci zatímco Klos se staral o výtvarnou, hudební část a střih filmu.[7] Sám Klos popsal spolupráci: „Prostě dva hráči se sešli a doplňují se v tom, co umějí, ale i v tom, co neumějí. Vědí, kdy se na partnera mohou spolehnout a kdy ho sami musí podepřít.“[8] Na druhé straně Kadárův pomocný režisér Juraj Herz si všímal jejich propastného nesouladu a myslel si, že spolupráce je od Kadára pouze gesto vděku a samotný Klos je pro režii filmu zbytečný.[9]

Filmografie, výběr

[editovat | editovat zdroj]
  1. Matrika 17014, sn. 209 [online]. MZA [cit. 2022-11-15]. Dostupné online.
  2. Životopis Elmara Klose [online]. Filmový přehled.cz [cit. 2025-01-26]. Dostupné online.
  3. 1 2 Obyvatelé a majitelé Zikmundovy vily [online]. Zlín: [cit. 2025-01-26]. Dostupné online.
  4. MAREČEK, Lubomír. Před sto lety se v Brně narodil oscarový filmař Elmar Klos. iDNES.cz [online]. 2010-01-26 [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
  5. Marie Januštíková, skautská náčelnice země Moravskoslezské [online]. [cit. 2025-01-26]. Dostupné online.
  6. JORDÁNOVÁ, Andrea. Zikmundova vila jako vila Tugendhat. Nevstoupí do ní každý, kdo přijde. Deník.cz [online]. 2022-05-21 [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
  7. ČTK. Zemřel slovenský režisér a scenárista Ján Kadár [online]. ct24.cz, 2009-06-01 [cit. 2009-06-26]. Dostupné varchivu pořízeném dne2020-06-08.
  8. Sběr. Elmar Klos [online]. FDb.cz [cit. 2009-06-26]. Dostupné online.
  9. KŘIVÁNKOVÁ, Darina. Jsem žid antisemita [online]. Reflex.cz, 2009-06-11 [cit. 2009-06-18]. Dostupné varchivu pořízeném dne2009-06-20.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
👁 Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Filmy režírované Elmarem Klosem
30.léta

Střevíček (dokumentární film) (1935) • Školní úkol (1935) • Nová píseň (1935) • Hledá se paní Polášková (1935) • Člověk ani neví (1935) • A proč...? (1935) • Tvář Zlína (dokumentární film) (1937) • V domě straší duch (1937) • Silnice zpívá (1937) • Kolem dokola (1937) • Pojďte s námi (dokumentární film) (1938) • Jan A. Baťa čestným doktorem technických věd (dokumentární film) (1938) • Historie fíkového listu (dokumentární film) (1938) • Andrej Hlinka o sobě (dokumentární film) (1938) • Čtyři lidé - jedna řeč (1939)

40.léta

Osm kroků v taktu (1940) • Chvála révy (dokumentární film) (1941) • Nejvýnosnější prodej (1942) • Dvakrát kaučuk (dokumentární film) (1946) • Pražský hrad (dokumentární film) (1947) • IX. sjezd KSČ (dokumentární film) (1949)

50.léta

Únos (1952) • 'Mladé dny (dokumentární film) (1955) • Spartakiáda (dokumentární film) (1955) • Hudba z Marsu (1955) • Tam na konečné (1957) • Tři přání (1958)

60.léta

Laterna magika II (dokumentární film) (1960) • Smrt si říká Engelchen (1963) • Obžalovaný (1964) • Obchod na korze (1965) • Touha zvaná Anada (1969)

80.léta

Bizon (1989)