Gary Neville (* 18. února 1975, Bury) je bývalý anglický obránce, který celou hráčskou kariéru strávil v Manchesteru United. Rovněž hrál za reprezentaci Anglie, se kterou se účastnil dvou Mistrovství světa v roce 1998 a v roce 2006 a tří Mistrovství Evropy v letech 1996, 2000 a 2004.^[3]

Za Manchester United odehrál celkem 602 soutěžních utkání, s týmem získal osm mistrovských titulů. Vedle třech trofejí z Poháru FA a dvou trofejí z Ligového poháru vybojoval v sezóně 1998/99 treble čítající mistrovský titul, Pohár FA a k tomu Ligu mistrů UEFA. Od roku 2005 plnil navíc funkci kapitána.^[4]

Garyho mladším bratrem je další známý anglický fotbalista Phil Neville, oba společně nastupovali za United několik let, avšak Phil klub později opustil.^[5]

Náležel mezi nejlepší pravé krajní obránce své generace.^[6]

Neville byl kapitánem dorosteneckého týmu, který v sezóně 1992/93 vybojoval Pohár FA (FA Youth Cup) po souhrnné výhře 6:3 nad dorostenci Crystal Palace.^[6] Společně s budoucími spoluhráči v A-týmu Davidem Beckhamem, Ryanem Giggsem nebo Nickym Buttem nově doplněnými Paulem Scholesem nebo Philem Nevillem dosáhl finále téže pohárové soutěže, ale tentokráte mladí hráči Manchesteru United nestačili 1:4 na své vrstevníky ve dresu Leeds United.^[6] Posléze jej povolali do A-týmu, ve kterém si poprvé zahrál již v sezóně 1992/93 poslední minuty nerozhodného zářijového bezgólového zápasu Poháru UEFA s Torpédem Moskva.^[6]

Zranění pravého beka Paula Parkera v sezóně 1994/95 se stalo Nevillovou příležitostí vměstnat se do základní sestavy. Proti Evertonu 20. května 1995 odehrál svoje první finálové klání za United, který ale finále Poháru FA prohrál 0:1.^[6][7]

Průlomovou učinil sezónu 1995/96, kdy se usadil v základní sestavě, nastoupil k 31 ligovým zápasům a pomohl vyhrát anglickou ligu i Pohár FA, tedy double. Ve finále druhé ze soutěží porazili fotbalisté United 1:0 svého rivala z Liverpoolu.^[6] Jako jediný hráč United byl nominován do jedenáctky sezóny podle Asociace profesionálních fotbalistů, PFA.^[8] Manchester United opanoval rovněž sezónu 1996/97, v níž Neville poprvé skóroval. Stalo se tak proti Middlesbrough při květnové remíze 3:3.^[9] Druhou nominací do nejlepší jedenáctky sezóny navázal na předchozí rok.^[10]

Manchester v sezóně 1997/98 v konkurenci londýnského Arsenalu neobhájil, protivníkovi ale uzmul titul následující, ten v sezóně 1998/99. Rozhodl až závěrečný zápas proti Tottenhamu 16. května 1999, v němž Gary Neville nahrál na vítěznou trefu Andyho Colea.^[11] Fotbalisté United vyhráli 2:1 a na Arsenal si ponechali rozhodující náskok v podobě jednoho bodu. Neville odehrál též vítězné finále Poháru FA proti Newcastle United, ve kterém United uspěli 2:0. Rovněž stanul v základní sestavě pro zápas finále Ligy mistrů UEFA s Bayernem Mnichov, ve kterém tým z Manchesteru vyhrál 2:1. Neville s týmem vybojoval treble.^[6]

Ve finále Poháru FA proti Millwallu 22. května 2004 měl Neville možnost získat tuto trofej potřetí v kariéře. Úsilí „Rudých ďáblů“ podpořil centrem na Cristiana Ronalda, který otevřel skóre, což později dvěma góly stvrdil útočník Ruud van Nistelrooy.^[12]

V listopadu roku 2005 byla Nevillovi po odchodu Roye Keana svěřena kapitánská páska.^[13] Ještě do konce kalendářního roku se jako kapitán střetl na hřišti se svým bratrem Philem, který v sezóně 2005/06 nastupoval již ve dresu Evertonu.^[14]

Dne 4. února 2011 se rozhodl ukončit svou bohatou kariéru.^[4][15]

Zápasy Garyho Nevilla za A-tým Anglie ^[16]