VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ido

⇱ Ido – Wikipedie


Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ido (Ido)
👁 vlajka ida
vlajka ida
TvůrceDelegace pro přijetí mezinárodního jazyka
Rokzveřejnění1907
RozšířeníNěmecko a několik dalších evropských zemí
Početmluvčích100–200[1]
Klasifikace
PísmoLatinka
ZvláštnostiPokus o reformu esperanta
Postavení
RegulátorUniono por la Linguo Internaciona Ido
Úředníjazykněkolik mezinárodních organizací
Kódy
ISO639-1io
ISO639-2ido (B)
ido (T)
ISO639-3ido
Wikipedie
http://io.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ido je umělý jazyk vypracovaný v roce 1907 na základě esperanta, proto se mu také někdy říká reformované esperanto. Autory byli Louis Couturat a Léopold Leau, kteří jazyk předložili jménem zvláštní delegace jako reformu namísto esperanta. Cílem reformy bylo odstranit některé kritizované vlastnosti esperanta, například koncovku čtvrtého pádu, a zlepšení znění jazyka. Po idu se objevilo množství dalších reformujících projektů. Ido se vyvinulo na začátku dvacátého století a udržuje si poměrně stálé stoupence, zejména v Evropě. V současné době je ido společně s esperantem a Interlinguou jediným pomocným jazykem s vysokým počtem textů a relativně širokou základnou mluvčích. Jedná se o nejrozšířenější esperantido.

Struktura jazyka

[editovat | editovat zdroj]

Jelikož ido vychází z esperanta, je i většina jeho slovní zásoby shodná či podobná. V idu neexistují homonyma.

K zápisu jazyka se užívá 26 písmen:

Písmeno:abcchdefghkhijklmnopqursshtuvwxyz
Výslovnost:abcčdefghchižklmnopkwrsštuvwksjz
IPA:a, ɑbt͡st͡ʃdɛ, efgɦxɪʒklmno, ɔpkwɾ, rsʃtʊvwk͡s,g͡zjz

Většina písmen se tedy v idu píše a hlásky vyslovují stejně jako v češtině. Pouze j se vyslovuje jako ž ve slově žába. Skupiny au, eu se v idu vyslovují jako dvě dvojhlásky, v češtině jako ve slovech auto, euro. Slabiky di, ti, ni se vyslovují nezměkčeně, stejně jako ve slovech diktátor (diktatoro), tinktura (tinkturo) nebo nikotin (nikotino).

Slovní zásoba

[editovat | editovat zdroj]

Slovní zásoba pochází z různých národních jazyků a především z esperanta. Některá nová slova i z neevropských, například z japonštiny, jedná se však o kmeny mezinárodně známé; většina nicméně pochází z hlavních evropských řečí – především z latiny, španělštiny, francouzštiny, němčiny a angličtiny. Kvůli značné shodě kmenů v těchto jazycích se mnoho esperantských kmenů objevuje ve více národních řečech.

Ido je jazyk hodně založený na příponách (40) a předponách (16). Díky nim se dá z jednoho kořene vytvořit i přes 50 slov. Příklad: manjar – jíst; manjajo – jídlo; manjerio – restaurace; manjita – snězený; manjeyo – místo pro jezení;

Gramatická pravidla

[editovat | editovat zdroj]

Podstatná jména

[editovat | editovat zdroj]
Nominativ Akuzativ
Číslo jednotné -o -on
Číslo množné -i -in

Podstatné jméno má vždy koncovku-o, množné číslo-i. Ido má pouze dva mluvnické pády: nominativ (nominativo, odpovídá českému 1. pádu) a akuzativ (akuzativo, odpovídá českému 4. pádu). Akuzativ se tvoří připojením koncovky-n: la patro – la patron, la patri – la patrin. Akuzativ se vyjadřuje pouze v případech, kdy předmět předchází podmětu. Ostatní mluvnické pády se vyjadřují pomocí předložek, např.: kun la patro– sotcem, al patro– kotci, de la patro– od otce.

Přídavná jména

[editovat | editovat zdroj]

Přídavné jméno má vždy koncovku -a a neskloňuje se. Druhý stupeň se tvoří pomocí příslovce plu– více, třetí pomocí příslovce maxim– nejvíce; slovo než se překládá jakokam: např. plu blanka kam nivo– bělejší než sníh; la maxim blanka– nejbělejší. V idu se dá však stupňovat i dolů. min blanka kam nivo– méně bílý než sníh; la minim blanka– nejméně bílý.

Osobní zájmena

[editovat | editovat zdroj]
Číslo jednotnéČíslo množné
První osoba me (já)ni (my)
Druhá osoba tu, vu (ty, Vy)vi (vy)
Třetí
osoba
rod mužský il/ilu (on)ili (oni)
rod ženský el/elu (ona)eli (ony)
rod střední ol/olu (ono)oli (ona)
rod neurčitý lu (on/ona/ono)li (oni/ony/ona)
Neurčité on/onu („někdo“)
Zvratné su (se)

Osobní zájmena jsou: me – já; tu – ty, vu – Vy, vi – vy; ilu – on; elu – ona; olu – ono, lu – on/ona/ono; su – se; ni – my; li – oni, ony, ona; ili – oni; eli – ony; oli – ona; . Tu se používá při tykání si, obvykle si tykáme s dětmi, zvířaty a blízkými přáteli. Zájmeno onu se užívá k vyjádření neurčitého podmětu, podobně jako německé man či francouzské on: onu dicas – říká se. Přivlastňovací zájmena se tvoří koncovkou přídavného jména -a: mea – můj. Zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména: men – mě, mne.

Číslovky

[editovat | editovat zdroj]
  • Základní číslovky jsou nesklonné: 1 – un, 2 – du, 3 – tri, 4 – quar, 5 – kin, 6 – sis, 7 – sep, 8 – ok, 9 – non, 10 – dek, 100 – cent, 1000 – mil. Čísla se tvoří násobením a sčítáním: 20– duadek. 27– duadek e sep. 854– okacent e kinadek e quar. 15698– dek e kin mili e sisacent e nonadek e ok. Řadové číslovky mají příponu -esm-: quaresma – čtvrtý. Násobné se tvoří příponou -opl-: quaropla – čtyřnásobný, quarople – čtyřnásobně. Zlomky mají příponu -im-: quarimo – čtvrtina, hromadné číslovky -op-: quarope – čtyři a čtyři (čtyřmo, ve čtveřicích), podílné po: po quar – po čtyřech. Číslovky mohou být též podstatnými jmény a příslovci: quaro – čtyřka, quare – za čtvrté.
Oznamovací způsob Příčestí činné Příčestí trpné Neurčitek Rozkazovací způsob Podmiňovací způsob
Čas minulý -is -int- -it- -ir- -ez -us
Čas přítomný -as -ant- -at- -ar-
Čas budoucí -os -ont- -ot- -or-

Sloveso se nemění ani vosobě ani včísle: me facas – dělám, la patro facas – otec dělá, li facas– oni/ony/ona dělají. Přítomný čas má koncovku -as, minulý -is, budoucí -os, podmiňovací způsob -us, rozkazovací způsob -ez, neurčitý způsob -ar.

Příčestí a přechodníky mají v idu větší rozlišovací schopnost:

  • přítomné činné končí na -ant: drinkanta – pijící
  • minulé činné končí na -int: drinkinta – který pil
  • budoucí činné končí na -ont: drinkonta – hodlající pít
  • přítomné trpné končí na -at: drinkata – pit
  • minulé trpné končí na -it: drinkita – vypit
  • budoucí trpné končí na -ot: drinkota – mající být pit
  • Přechodníky končí na -e: drinkante – při pití, drinkinte – po pití, drinkonte – před pitím
  • Všechny tvary trpného rodu se tvoří pomocí příslušného tvaru pomocného slovesa esar – být a trpného příčestí dotyčného slovesa, při čemž se pro konatele používá předložky da: elu esas amata da omni – (ona) je milována všemi.

Souvztažná slova

[editovat | editovat zdroj]
Tázací Ukazovací Neurčité Všeobecné Záporné
qu- t- ul- omn- nul-
Vlastnosti -ala quala
(jaký)
tala
(takový)
ula
(nějaký)
omnala
(všelijaký)
nula
(nijaký)
Důvodové pro - Pro quo
(proč)
Pro to
(proto)
pro ulo
(z nějakého důvodu)
Pro omno
(ze všech důvodů)
Pro nulo
(bez důvodu)
Časové - tempe qua tempe/ kande
(kdy)
ta tempe
(tehdy)
ula tempe
(někdy)
omna tempe
(vždy)
nula tempe
(nikdy)
Místní -loke qua-loke/ ube
(kde)
ta-loke
(tam)
ula-loke
(někde)
omna-loke
(všude)
nula-loke
(nikde)
Způsobové -maniere qua-maniere/quale
(jak)
tal-maniere
(tak)
ul-maniere
(nějak)
omna-maniere
(všelijak)
nul-maniere
(nijak)
Přivlastňovací di - di qua/quo/qui
(čí)
di ta/to/ti
(toho)
di ula/ulo/uli
(něčí)
di omna/omno/omni
(všech)
di nula/nulo/nuli
(ničí)
Věci -o quo
(co)
to
(to)
ulo
(něco)
omno
(vše)
nulo
(nic)
Množstevní -ante quante
(kolik)
tante
(tolik)
ulante
(trochu)
omnante
(všechno)
nulante
(ani trochu)
Osobní/Vztažné -u,i qua, qui
(kdo, který)(kteří)
ta, ti
(ten)(ti)
ula, ulu, uli
(nějaký)(někdo)(nějací)
omna, omnu, omni
(každý)(každý j.č.)(všichni)
nula, nulu
(žádný)(nikdo)

Mezi souvztažná slova patří korelativní zájmena a zájmenná příslovce. Systém jejich odvozování přehledně ukazuje tabulka.

Příslovce

[editovat | editovat zdroj]

Příslovce odvozená od přídavných jmen mají koncovku -e, stupňují se také jako přídavná jména: bona – dobrý, bone– dobře; Mea fratulo kantas plu bone kam me. – můj bratr zpívá lépe než já.

Další pravidla

[editovat | editovat zdroj]
  • Předložky se všechny pojí s nominativem, některé (při určování směru) také s akuzativem.
  • Spojky jsou užívány stejně, jako ve slovanských jazycích.
  • Člen určitý (la) je stejný pro všechny rody a pády včísle jednotném i množném.
  • Každé slovo se čte tak, jak je psáno.
    Existuje i člen le pro vyjádření množného čísla tam, kde to nejde pomocí koncovky. Například u přídavných jmen, která nejsou spojena s podstatným jménem. le blanka = ti bílí
  • Přízvučná slabika je u víceslabičných slov vždy předposlední, vyslovuje se tedy: Me' plu am'as habitar' hi'ke kam habitar' i'be.; U sloves je přízvuk na poslední slabice. V i*, u* skupinách, kde * je samohláska se i*, u* vyslovuje jako jedna slabika. Příklad studiar' (studovat).
  • Složená slova se tvoří prostým spojením slov, přičemž lze odvrhnout koncovku: vapor-navo – parník, vaporo = pára, navo = loď.
  • Zápor se tvoří ve větě pouze jedním záporným slovem (záporkou): Nikdo to neviděl – Nulu to vidis. (Nesprávně: Nulo to ne vidis).
  • Na otázku „kam“ se odpovídá akuzativem s -a(d): adheme – domů, a Praha – do Prahy.
  • Takzvaná cizí slova se přejímají obvykle beze změny, píší se však foneticky.

Užitečné fráze

[editovat | editovat zdroj]

Několik užitečných frází, s fonetickou transkripcí:

Ahoj.Saluto.
Jak se jmenujete?Quale vu nomesas?
Jmenuji se…Me nomesas…
Kolik?Quante?
Mluvíte idem?Ka vu parolas ido?
Nerozumím Vám.Me ne komprenas vu.
Děkuji.Danko.
Není zač.Ne dankinde.
Račte.Bonvolez.
Blahopřeji!Gratulo!
Dobře.Bone.
Je pěkný den.Esas/Es bela dio.
Miluji tě.Mi adoras tu.
Na shledanou.Til rivido.
Prosím jedno pivo.Un biro, me pregas.
Co je to?Quo to es/esas?
To je…To es/esas…
Jak se Vám daří?Quale vu standas?
Dobré ráno.Bona matino.
Dobrý den.Bona jorno.
Dobrý večer.Bona vespero.
Dobrou noc.Bona nokto.

Vzorový text

[editovat | editovat zdroj]

Všeobecná deklarace lidských práv

[editovat zdroj]

ido

Omna homi naskas libera ed egala relate digneso e yuri. Li es dotita per raciono e koncienco e devas agar vers l'una l'altra en spirito di frateso.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat vduchu bratrství.

  1. Blanke (2000), citováno u Sabine Fiedler "Phraseology in planned languages", Phraseology / Phraseologie, Walter de Gruyter 2007. str. 779.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
👁 Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.