Junkers Ju 88 byl německý dvoumotorový víceúčelový bojový letoun. Firma Junkers Flugzeug- und Motorenwerke (JFM) letoun navrhla v polovině třicátých let jako tzv. Schnellbomber (rychlý bombardér), který by byl příliš rychlý pro stíhačky tehdejší doby, které ho měly zachytit. Během vývoje a raných provozních období trpěl řadou technických problémů, ale stal se jedním znejuniverzálnějších bojových letadel války. Stejně jako řada dalších bombardovacích letounů „Luftwaffe“ sloužil jako bombardér, střemhlavý bombardér, noční stíhač, torpédový letoun, průzkumný letoun, těžký stíhač ana konci války jako létající puma.^[3]

Navzdory táhlému vývoji se stal jedním znejdůležitějších letadel Luftwaffe. Výroba na montážních linkách probíhala nepřetržitě od roku 1936 do roku 1945 avzniklo kolem 16 000 letounů typu Ju 88 vmnoha variantách, což je více než jakéhokoliv jiného dvoumotorového německého letadla této doby. Během výroby zůstala základní konstrukce letadla nezměněna.^[4][5]

Vznikl na základě požadavku německého ministerstva letectví zroku 1935 na tzv. Schnellbomber (rychlý bombardér), který by měl nosnost 500–800kg pum amaximální rychlost okolo 500km/h. První prototyp Ju-88 V-1 sdvanáctiválcovým motory DB 600A ovýkonu 746kW vzlétl nad městem Desava v prosinci 1936. Byl to celokovový, obratný středoplošník, který se rychlostí vyrovnal všem tehdejším stíhačkám a mohl si dovolit iakrobacii. Dosahoval rychlosti kolem 580 km/h, ale při plném zatížení (munice atd.) klesla jeho rychlost na 450km/h. Další prototyp Ju-88 V-6 smotory Jumo 211B-1 vbřeznu 1939 dosáhl rychlostního rekordu, když na 1000km dlouhé trati odvezl 2000kg nákladu při rychlosti 517km/h.

Na přelomu let 1939 a1940 se začala vyrábět sériová verze Ju-88 A-1, která byla sice pomalejší než prototyp, ale měla větší nosnost. Stroj měl originálně řešenou přetlakovou^{[chybí zdroj]} kabinu – tzv. Vollsichtkanzel, vníž byla soustředěna celá posádka. Předpokládalo se, že taková konfigurace posílí morálku posádky. Nevýhodou však byla stísněnost kabiny, vníž se tlačili 4 členové posádky. Výzbroj tvořily 3 kulomety MG 15: jeden před druhým pilotem pro střelbu dopředu, jeden na ochranu vrchní části zadní polosféry atřetí byl umístěn vnesymetricky uložené pancéřové vaně pod kabinou achránil spodní část zadní polosféry. 1800–2400 kg pum stroj nesl jednak na závěsnících pod křídly, ale ive vnitřní pumovnici. Bombardovací Junkersy 88 byly vybaveny iaerodynamickými brzdami pro střemhlavé bombardování. Další verze Ju-88A-2 mohla nést malé raketové motory pro zkrácení startu.

Pozdější verze A-4, měla kromě delších křídel ivětší nosnost pum. Pod křídly stroje této verze odnesly po jedné 1000 kg pumě. Během bitvy o Británii se ukázala obranná výzbroj jako nedostatečná a verze A-4 proto dostala silnější kulomety MG 81 (jeden vpředu, dva vzadu nahoře ajeden nebo dva MG 81Z vzadu dole, někdy idva na bocích) aještě jeden MG 131 pro střelbu dopředu.^[7] Ztéto verze vycházelo imnoho dalších variant, jak bylo stroj určený k odřezávání přehradových balónů, torpédový bombardér nebo těžký stíhač.

Na přelomu let 1943 a1944 se objevila verze Ju-88S, která dostala výkonné motory BMW 801, měla jen tříčlennou posádku ajen jeden obranný kulomet. Její hlavní obranou byla vysoká rychlost, která strojům umožňovala operovat ipřes den. Pozdější verzeSdosahovaly rychlosti až 615 km/h. Verze Ju-88 S-2 měla nosnost až 3000 kg pum.

Průzkumná verze D (D-0 až D-5) zroku 1940, byla vybavena třemi kamerami apřídavnými nádržemi. Vroce 1944 ji nahradila verze T s hvězdicovými motory. Verze C (C-1 až C-4), odvozená od základní bombardovací verze A-1, byla těžký stíhač. Verze C-4, které bylo vyrobeno asi 100 ks, byla již odvozena od bombardovací verze A-4, měla proto delší křídla asilnější výzbroj. Na strojích verze C-6 se poprvé objevila zbraňová konfigurace označována Schräge Musik, což byly šikmo dopředu střílející kanóny, poměrně účinné proti spojeneckým bombardérům. Některé stroje byly vybaveny radiolokátorem FuG 202. VerzeR byla také stíhací, byla však poháněna hvězdicovými motory. Obě tyto stíhací verze v noci často operovaly nad britskými letišti.

Úspěch získala také noční stíhací verzeG, která se do výzbroje dostala koncem roku 1943. Tento typ měl zesílené ocasní plochy, vylepšenou pancéřovou ochranu anové motory BMW 801. Neměl prosklenou přední část kabiny ani spodní pancéřovou vanu, místo toho však mohl nést baterii kanónů MG 151/20 ráže 20mm. Původně se počítalo se šesti, ale později musel být jejich počet snížen na4, protože při střelbě byla posádka jejich záblesky oslňována. Pasivní obranu tvořil jeden dozadu střílející kulomet MG 131. Stroje také dostaly radary FuG 202 Lichtenstein B/C, či FuG 212 Lichtenstein C-1 a FuG 220 Lichtenstein SN-2. Také mohly nést zařízení FuG 227 Flensburg. Ju-88 této verze často pronásledovaly britské bombardéry až nad jejich domovské základny. Jeden stroj tak omylem přistál na anglickém letišti aBritům se tak do rukou dostalo zařízení Flensburg, které bylo naváděné na jejich výstražné radary Monica.^[8] Ty se proto zanedlouho přestaly používat. Němci také vzácně používali radiolokátor FuG 228 Lichtenstein, který měl měnitelnou frekvenci, což podstatně ztěžovalo jeho rušení. Na Ju-88 byly nainstalovány imnohé jiné přístroje včetně FuG 240 Berlin v závěru války, což byla kopie britského zařízení H2S ukořistěného zjednoho ze sestřelených britských bombardérů. VerzeG-6, která se objevila vpolovině roku 1944, dostala opět řadové motory (Jumo 213A-1) ašikmo pálící kanóny Schräge Musik. Noční stíhací verze Ju-88 zničily více spojeneckých nočních bombardérů, než všechny ostatní typy dohromady. Od verzeG byla odvozena iprůzkumná verzeH.

Poslední verze byla označenaP aměla sloužit v boji proti tankům, na co byla vybavena protitankovým kanónem PaK 40 ráže až 75mm (verze P-1) nebo lehčím 37mm BK 3,7 (verze P-2) nebo BK 5 ráže 50 mm (verze P-4). Němci laborovali isvýzbrojí jako byly plamenomety (např. NSGr 2) araketomety (např. RZ 65), tyto komplikované experimenty však přerušil konec války.

Před koncem války Němci vyrobili iněkolik speciálních Junkersů 88 přestavěných na bezpilotní létající pumy tzv. Mistel. Stroje byly naloženy výbušninami ařízeny byly z menšího stíhacího stroje (Bf 109 nebo Fw 190) připevněného zvrchu zvláštní konstrukcí kjejich trupu. Pilot stíhačky nejprve doletěl scelým mistely kcíli, na který nasměroval stroj, oddělil se od Junkersu aunikl. Mistel letěl nasměrován na cíl udržujíc směr pomocí gyroskopů.

Celkem bylo vyrobeno asi 15000ks Ju-88 všech verzi. Jako další vývojové typy vznikly stroje Ju 188 aJu 388.