VOOZH about

URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Junkers_Ju_88

⇱ Junkers Ju 88 – Wikipedie


Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ju 88
👁 Ju 88 3Z+H od I./KG 77
Ju 88 3Z+H od I./KG 77
Určeníbombardér, stíhač, průzkumný letoun
PůvodNěmecká říše
VýrobceJunkers
ŠéfkonstruktérErnst Zindel, W. H. Evers a Alfred Gassner
První let21. prosince 1936[1]
Zařazeno1939
Vyřazeno1951 (Francie)
Charaktervyřazen
UživatelLuftwaffe
Vyrobeno kusů15 183[2]
VariantyJunkers Ju 188
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Junkers Ju 88 byl německý dvoumotorový víceúčelový bojový letoun. Firma Junkers Flugzeug- und Motorenwerke (JFM) letoun navrhla v polovině třicátých let jako tzv. Schnellbomber (rychlý bombardér), který by byl příliš rychlý pro stíhačky tehdejší doby, které ho měly zachytit. Během vývoje a raných provozních období trpěl řadou technických problémů, ale stal se jedním znejuniverzálnějších bojových letadel války. Stejně jako řada dalších bombardovacích letounů „Luftwaffe“ sloužil jako bombardér, střemhlavý bombardér, noční stíhač, torpédový letoun, průzkumný letoun, těžký stíhač ana konci války jako létající puma.[3]

Navzdory táhlému vývoji se stal jedním znejdůležitějších letadel Luftwaffe. Výroba na montážních linkách probíhala nepřetržitě od roku 1936 do roku 1945 avzniklo kolem 16 000 letounů typu Ju 88 vmnoha variantách, což je více než jakéhokoliv jiného dvoumotorového německého letadla této doby. Během výroby zůstala základní konstrukce letadla nezměněna.[4][5]

Vznik a vývoj

[editovat | editovat zdroj]
👁 Image
Junkers Ju 88 A-1 od I./KG51 „Edelweiß“
👁 Image
Montážní linka, 1941
👁 Image
Junkers Ju 88 D-1/Trop
👁 Image
Junkers Ju 88A-1 ze Stab/KG 51 velitele eskadry Obersta J. Kammhubera sestřelený 3. června 1940 francouzskými stíhači. Bombardér nouzově přistál v prostoru jižně od Cocherelu aosádka padla do francouzského zajetí. Po porážce Francie byl Kammhuber propuštěn ze zajetí apozději se proslavil jako organizátor noční stíhací obrany říše[6]

Vznikl na základě požadavku německého ministerstva letectví zroku 1935 na tzv. Schnellbomber (rychlý bombardér), který by měl nosnost 500–800kg pum amaximální rychlost okolo 500km/h. První prototyp Ju-88 V-1 sdvanáctiválcovým motory DB 600A ovýkonu 746kW vzlétl nad městem Desava v prosinci 1936. Byl to celokovový, obratný středoplošník, který se rychlostí vyrovnal všem tehdejším stíhačkám a mohl si dovolit iakrobacii. Dosahoval rychlosti kolem 580 km/h, ale při plném zatížení (munice atd.) klesla jeho rychlost na 450km/h. Další prototyp Ju-88 V-6 smotory Jumo 211B-1 vbřeznu 1939 dosáhl rychlostního rekordu, když na 1000km dlouhé trati odvezl 2000kg nákladu při rychlosti 517km/h.

Na přelomu let 1939 a1940 se začala vyrábět sériová verze Ju-88 A-1, která byla sice pomalejší než prototyp, ale měla větší nosnost. Stroj měl originálně řešenou přetlakovou[chybí zdroj] kabinu – tzv. Vollsichtkanzel, vníž byla soustředěna celá posádka. Předpokládalo se, že taková konfigurace posílí morálku posádky. Nevýhodou však byla stísněnost kabiny, vníž se tlačili 4 členové posádky. Výzbroj tvořily 3 kulomety MG 15: jeden před druhým pilotem pro střelbu dopředu, jeden na ochranu vrchní části zadní polosféry atřetí byl umístěn vnesymetricky uložené pancéřové vaně pod kabinou achránil spodní část zadní polosféry. 1800–2400 kg pum stroj nesl jednak na závěsnících pod křídly, ale ive vnitřní pumovnici. Bombardovací Junkersy 88 byly vybaveny iaerodynamickými brzdami pro střemhlavé bombardování. Další verze Ju-88A-2 mohla nést malé raketové motory pro zkrácení startu.

Pozdější verze A-4, měla kromě delších křídel ivětší nosnost pum. Pod křídly stroje této verze odnesly po jedné 1000 kg pumě. Během bitvy o Británii se ukázala obranná výzbroj jako nedostatečná a verze A-4 proto dostala silnější kulomety MG 81 (jeden vpředu, dva vzadu nahoře ajeden nebo dva MG 81Z vzadu dole, někdy idva na bocích) aještě jeden MG 131 pro střelbu dopředu.[7] Ztéto verze vycházelo imnoho dalších variant, jak bylo stroj určený k odřezávání přehradových balónů, torpédový bombardér nebo těžký stíhač.

Na přelomu let 1943 a1944 se objevila verze Ju-88S, která dostala výkonné motory BMW 801, měla jen tříčlennou posádku ajen jeden obranný kulomet. Její hlavní obranou byla vysoká rychlost, která strojům umožňovala operovat ipřes den. Pozdější verzeSdosahovaly rychlosti až 615 km/h. Verze Ju-88 S-2 měla nosnost až 3000 kg pum.

Průzkumná verze D (D-0 až D-5) zroku 1940, byla vybavena třemi kamerami apřídavnými nádržemi. Vroce 1944 ji nahradila verze T s hvězdicovými motory. Verze C (C-1 až C-4), odvozená od základní bombardovací verze A-1, byla těžký stíhač. Verze C-4, které bylo vyrobeno asi 100 ks, byla již odvozena od bombardovací verze A-4, měla proto delší křídla asilnější výzbroj. Na strojích verze C-6 se poprvé objevila zbraňová konfigurace označována Schräge Musik, což byly šikmo dopředu střílející kanóny, poměrně účinné proti spojeneckým bombardérům. Některé stroje byly vybaveny radiolokátorem FuG 202. VerzeR byla také stíhací, byla však poháněna hvězdicovými motory. Obě tyto stíhací verze v noci často operovaly nad britskými letišti.

Úspěch získala také noční stíhací verzeG, která se do výzbroje dostala koncem roku 1943. Tento typ měl zesílené ocasní plochy, vylepšenou pancéřovou ochranu anové motory BMW 801. Neměl prosklenou přední část kabiny ani spodní pancéřovou vanu, místo toho však mohl nést baterii kanónů MG 151/20 ráže 20mm. Původně se počítalo se šesti, ale později musel být jejich počet snížen na4, protože při střelbě byla posádka jejich záblesky oslňována. Pasivní obranu tvořil jeden dozadu střílející kulomet MG 131. Stroje také dostaly radary FuG 202 Lichtenstein B/C, či FuG 212 Lichtenstein C-1 a FuG 220 Lichtenstein SN-2. Také mohly nést zařízení FuG 227 Flensburg. Ju-88 této verze často pronásledovaly britské bombardéry až nad jejich domovské základny. Jeden stroj tak omylem přistál na anglickém letišti aBritům se tak do rukou dostalo zařízení Flensburg, které bylo naváděné na jejich výstražné radary Monica.[8] Ty se proto zanedlouho přestaly používat. Němci také vzácně používali radiolokátor FuG 228 Lichtenstein, který měl měnitelnou frekvenci, což podstatně ztěžovalo jeho rušení. Na Ju-88 byly nainstalovány imnohé jiné přístroje včetně FuG 240 Berlin v závěru války, což byla kopie britského zařízení H2S ukořistěného zjednoho ze sestřelených britských bombardérů. VerzeG-6, která se objevila vpolovině roku 1944, dostala opět řadové motory (Jumo 213A-1) ašikmo pálící kanóny Schräge Musik. Noční stíhací verze Ju-88 zničily více spojeneckých nočních bombardérů, než všechny ostatní typy dohromady. Od verzeG byla odvozena iprůzkumná verzeH.

Poslední verze byla označenaP aměla sloužit v boji proti tankům, na co byla vybavena protitankovým kanónem PaK 40 ráže až 75mm (verze P-1) nebo lehčím 37mm BK 3,7 (verze P-2) nebo BK 5 ráže 50 mm (verze P-4). Němci laborovali isvýzbrojí jako byly plamenomety (např. NSGr 2) araketomety (např. RZ 65), tyto komplikované experimenty však přerušil konec války.

Před koncem války Němci vyrobili iněkolik speciálních Junkersů 88 přestavěných na bezpilotní létající pumy tzv. Mistel. Stroje byly naloženy výbušninami ařízeny byly z menšího stíhacího stroje (Bf 109 nebo Fw 190) připevněného zvrchu zvláštní konstrukcí kjejich trupu. Pilot stíhačky nejprve doletěl scelým mistely kcíli, na který nasměroval stroj, oddělil se od Junkersu aunikl. Mistel letěl nasměrován na cíl udržujíc směr pomocí gyroskopů.

Celkem bylo vyrobeno asi 15000ks Ju-88 všech verzi. Jako další vývojové typy vznikly stroje Ju 188 aJu 388.

Specifikace (Ju 88 A-4)

[editovat | editovat zdroj]
👁 Ju-88A-4
Ju-88A-4

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Osádka: 4
  • Rozpětí: 18m (později 20m)
  • Délka: 14,4m
  • Výška: 4,85m
  • Nosná plocha: 47,8m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 8000kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 14000 kg
  • Pohonné jednotky: 2× dvanáctiválcový vidlicový invertní motor Junkers Jumo 211J
  • Výkon pohonné jednotky: 1340k
  • Maximální rychlost: 430km/h (snákladem pum), 500km/h (bez pum)
  • Dostup: 8200m
  • Bojový dolet: 2030km
  • až 7 kulometů ráže 7,92mm (někdy iráže 13mm)
  • do 3000 kg pum
  1. Mackay 2001, s.8.
  2. Kay 2004, p. 161.
  3. Taylor 1969, p. 178.
  4. Angelucci and Matricardi 1978 p. 118.
  5. Angelucci and Matricardi 1978, pp. 118–119.
  6. ŠNAJDR, Miroslav. Operace Paula. NV Military revue. 5. 1. 2017, roč. 13, čís. 1–2/2017, s. 7.
  7. NĚMEČEK, Václav. Vojenská letedla 3/letadla druhé světové války. Praha: Naše vojsko, 1992. ISBN80-206-0117-1. S.138.
  8. YOUNGS, Kelvin. Aircrew Remembered Aviation Personal Histories and Databases. Aircrew Remembered site [online]. [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. (UK)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KAY, Antony L., 2004. Junkers Aircraft & Engines, 1913–1945. London: Putnam Aeronautical Books. 286s. ISBN0-85177-985-9. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Německé vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny

Ar 65Ar 68Do 335Fw 190Ta 152Ta 154He 51He 112He 162He 219Bf 109Bf 110Me 163Me 210Me 262Me 410

Bombardovací letouny

Ar 234Do 17Do 23Do 217Do 335Fw 200He 111He 115He 177Ju 86Ju 88Ju 188Ju 388

Plovákové letouny a létající čluny

Ar 95Ar 196Ar 231BV 138Ha 139BV 222Do 16Do 18Do 24Do 26He 59He 60He 114He 115We 271

Průzkumné letouny

Ar 95Ar 196Ar 234Do 17Do 215Fw 189He 45He 46He 70He 170Hs 126

Transportní letouny a kluzáky

Ar 232DFS 230Go 242Go 244Ju 52Ju 90Ju 252Ju 352Ju 290Ju 390Ka 430Me 321Me 323Si 204

Cvičné a spojovací letouny

Ar 66Ar 69Ar 76Ar 79Ar 96Bü 131Bü 133Bü 180Bü 181Bü 182Fi 156Fw 44Fw 56Fw 58F 13W 34He 72Kl 31Kl 32Kl 35Bf 108Fh 104Si 202Sk257

Bitevní letouny

Ar 66Go 145He 45He 50Hs 123Hs 129Ju 87

Vrtulníky a vírníky

Fa 223Fa 330Fl 265Fl 282

Experimentální a specializované letouny

DFS 39DFS 193DFS 194Fw 47Fi 158Ju 49He 116He 119He 176He 178Me 209 (I)LF 1Me 261Mistel

Malosériové letouny
Prototypy a projekty

Ao 225Ar 77Ar 80Ar 81Ar 195Ar 197Ar 198Ar 199Ar 340Ar 396E.555AS 6Ba 349BV 40Ha 137Ha 140BV 142BV 144BV 155BV 238P.175P.200P.202Do 19Do 317DFS 228DFS 346Fi 98Fi 99Fi 157Fi 256Fw 57Fw 62Fw 159Ta 183Fw 191He 118He 274He 280He 343He 519Ho 229Ju 85Ju 89Ju 187Ju 287Ju 288Hs 121Hs 122Hs 124Hs 125Hs 127Hs 128Hs 130Hs 132Ju 322Bf 161Bf 162Me 209-IIMe 263Me 264Me 309Me 328Me 509Me 609Me P. 1101Li P.01Li P.04Li P.10Li P.11Li DM-1Li P.13Li P.13aLi P.13bLi P.15Li P.20SkP.14SkSL-6So334

Bezpilotní letouny a řízené střely

As 292BV 143BV 246Fi 103Hs 117Hs 293Hs 295Hs 296Hs 297Hs 298