Kaunas (dříve česky Kovno, polsky Kowno, německy Kauen) je město ve střední Litvě ležící na soutoku hlavních litevských řek Neris a Němen (Nemunas). Město má přibližně 300tisíc obyvatel aje tak druhým největším městem Litvy. Je také hlavním městem stejnojmenného kraje. Uměsta se nachází Kaunaská přehrada (největší vzemi).

Název je litevského původu a pravděpodobně je odvozen od osobního jména.

Historické cizojazyčné podoby názvu jsou vesměs odvozeny jen od základu Kaun-, neboť koncové -as je pouze litevskou koncovkou nominativu. Po druhé světové válce se ve většině jazyků prosadil tvar Kaunas jako základ, výjimkou jsou např. sousední jazyky (polština, lotyština), které si udržují své zažité formy Kowno, Kauņa.

Kaunas byl založen patrně počátkem 11. století, první dochovaná písemná zmínka oněm pochází zroku 1361. Roku 1362 bylo město spáleno, byl zbořen ijeho hrad. Záhy však došlo kjeho obnově a vroce 1408 získalo opět městská práva. Roku 1440 se stal Kaunas členem hanzy. Město se postupně stalo obchodním centrem, ale jeho rozvoji uškodilo několikanásobné poničení ze strany Švédů, Rusů apozději inapoleonské armády. Další rozvoj města nastal až ve druhé polovině 19.století, kdy se město stalo jednou zruských hraničních pevností. Během první světové války bylo město přibližně po dobu tří let obsazeno německou armádou.

Když roku 1919 vznikla samostatná Litevská republika, stal se Kaunas jejím (oficiálně prozatímním) hlavním městem, neboť historická metropole Vilnius (kde na rozdíl od Kaunasu žil značný podíl Poláků a poměrně málo Litevců) byla předmětem litevsko-polského sporu a nakonec zůstala obsazena Polskem. V meziválečném období byla v Kaunasu postavena řada reprezentativních modernistických budov (od září 2023 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO pod názvem "Modernistický Kaunas – architektura optimismu 1919–1939").^[1]

Vdůsledku paktu Ribbentrop–Molotov a následného sovětského nátlaku na Litvu byl vroce 1940 Kaunas, stejně jako celá Litva, obsazen Rudou armádou. Vletech 1941 až 1944 byl Kaunas okupován vojsky třetí říše, vroce 1944 jej získal opět Sovětský svaz.

Vdůsledku paktu Ribbentrop–Molotov v roce 1940 město obsadila Rudá armáda. Následovaly deportace, převážně litevských vzdělaných a majetných občanů, do vnitrozemí SSSR. V červnu 1941 vpochodoval do města německý Wehrmacht a jako okupační síla zůstal ve městěaž do léta 1944. Bezprostředně po invazi Wehrmachtu litevští nacionalisté, povzbuzováni nebo tolerováni německými úřady, prováděli masové vraždy Židů v ulicích (Kaunaský pogrom).^[2] Židovské obyvatelstvo bylo brzy nahnáno do nově vytvořeného ghetta Slobodka (koncentrační tábor Kauna) na druhé straně řeky Neris (dnes: okres Vilijampole) a postupně zavražděno ve třech blízkých pevnostech (památník ve Fort IX) nebo deportováno do jiných koncentračních táborů.^[3] Později se ve městě nacházel zajatecký tábor č. 296 pro německé válečné zajatce z druhé světové války. Těžce nemocní byli léčeni v zajatecké nemocnici č. 1245.^[4] Od roku 1940 – přerušeného německou okupací – až do znovuzískání nezávislosti Litvy v roce 1990 patřil Kaunas Litevské sovětské socialistické republice, jejímž hlavním městem byl opět Vilnius.

Po rozpadu Sovětského svazu se stal Kaunas opět součástí samostatné Litvy, kde je po Vilniusu druhým nejvýznamnějším kulturním a hospodářským střediskem.

• FK Kauno Žalgiris fotbalový klub;
• FC Stumbras fotbalový klub;
• BC Žalgiris basketbalový klub;

• Pozůstatky hradu Kaunas (13.–14.století)
• Katedrála sv. Petra a Pavla, gotická z15.století, trojlodní bazilika
• kostel sv. Jiří
• Jezuitský kostel
• Barokní klášterní areál ve čtvrti Pažaislis
• Radnice (16.století)
• Palác Massalskáho
• Perkunův dům (16.století)
• Palác Godlewského
• kostel sv. Gertrudy
• Synagoga (1871)
• Mešita, vnynější podobě zroku 1934, za sovětské éry zrušena a používána kprofánním účelům, po navrácení věřícím koncem 80.let 20.století a rekonstrukci slavnostně otevřena vroce 1991
• Kostel sv. archanděla Michaela – původně pravoslavný zroku 1893 vneobyzantském slohu, za meziválečné Litvy posádkový katolický kostel, za sovětské éry galerie, po roce 1991 katolický farní kostel.

vroce 2001:

1. Litevci 93,0%
2. Rusové 4,1%
3. Ukrajinci 1,2%
4. Poláci 0,3%
5. ostatní 2,4%

vroce 1939:

1. Litevci 60%
2. Židé 20%
3. Poláci 10%
4. ostatní 5%

vroce 1919:

1. Poláci 45%
2. Židé 30%
3. Litevci 18%
4. Rusové 1,5%
5. ostatní 1%

• Valdas Adamkus (nar. 1926), litevský prezident
• Moše Arens (1925–2019), izraelský ministr obrany
• Aharon Barak (nar. 1936), v letech 1995 až 2006 předseda Nejvyššího soudu Izraele
• Lydia Rabinowitschová-Kempnerová (1871–1935), bakterioložka a lékařka
• Herzl Rosenblum (1903–1991), izraelský novinář, politik

Městem prochází Dálnice A1.