Kim Leine (* 28. srpna 1961 Bø) je norský spisovatel žijící v Dánsku a píšící v dánštině.^[1]

Narodil se v Norsku, jeho rodiče byli Dánové. Vyrůstal s matkou, která byla jehovistka, prožil proto dětství v této komunitě. V sedmnácti letech se víry své matky zřekl a odešel do Kodaně, kde žil u svého otce a jeho přítele. V roce 1989 odešel se svou vlastní rodinou do Grónska, kde patnáct let pracoval jako zdravotník.^[2] Tento pobyt se odrazil i v jeho tvorbě. Svoji prvotinu Kalak vydal v roce 2007.

• Kalak (2007) – autobiografický příběh.^[1]
• Valdemarsdag (2008) – literární zpracování vraždy, ke které došlo v Leineho rodině.^[1]
• Tunu (2009)
• Proroci z fjordu Věčnosti (Profeterne i Evighedsfjorden, 2012) – historický román z konce 18. století, v němž se Morten Falck vydává jako misionář do Dány kolonizovaného a christianizovaného Grónska.^[3]
• Afgrunden (2015)

Za román Proroci z fjordu Věčnosti Leine získal Literární cenu Severské rady za rok 2013.