Rodina Dodgsonů pocházela převážně ze severní Anglie ačástečně zIrska. Předkové Charlese Dodgsona byli většinou lidé konzervativní ačinní vanglikánské církvi nebo varmádě. Jeho pradědeček Charles Dodgson byl anglikánským biskupem.^[2] Dědeček, rovněž Charles, byl důstojníkem azahynul vroce 1803, když jeho dva synové byli ještě malé děti.^[3]

Starší ztěchto synů– opět Charles Dodgson– byl Carrollův otec. Navrátil se kdruhé rodinné profesi astal se duchovním. Navštěvoval střední školu Rugby School apotom kolej Christ Church na Oxfordské univerzitě. Měl talent pro matematiku azískal dva bakalářské tituly, což mohl být dobrý začátek vynikající akademické kariéry. Místo toho se ale v roce 1827 oženil se svou sestřenicí auchýlil se do ústraní jako venkovský kněz.^[4][5]

Charlesův otec byl aktivní avelmi konzervativní duchovní anglikánské církve, který se později stal arcidiákonem Richmondu (Archdeacon of Richmond).^[6] Zapojoval se (někdy významně) do ostrých náboženských polemik, které rozdělovaly anglikánskou církev. Kanglikánské církvi se snažil vést isvé děti. Mladý Charles si ale kotcovým hodnotám acelé anglikánské církvi vytvořil rozporuplný vztah.^[7]

Mladý Dodgson se narodil na malé faře vDaresbury vhrabství Cheshire jako nejstarší chlapec azároveň už třetí dítě.^[8] Následovalo osm dalších dětí; všechny (sedm dívek ačtyři chlapci) přežily až do dospělosti.^[9] Když bylo Charlesovi jedenáct let, přestěhoval se spolu se svou rodinou do vesnice Croft-on-Tees vhrabství Yorkshire, kam byl jeho otec přeložen.^[10][11]

Během raného období jeho života vzdělávali rodiče Charlese doma. Jeho „čtenářský deník“, který rodina uchovala, vypovídá opředčasně rozvinutém intelektu– vsedmi letech přečetl Bunyanovu Poutníkovu cestu ztohoto světa do světa budoucího. Stejně jako jeho sourozenci trpěl koktavostí,^[12] která často ovlivňovala jeho společenský život. Ve dvanácti letech byl poslán na malou soukromou školu poblíž Richmondu, kde se zdál být šťastný aspokojený. Vroce 1845 ale přešel na Rugby School, kde byl očividně spokojený méně, protože po několika letech, co ze školy odešel, napsal: „Nemohu říci … že by mě cokoli na zemi přinutilo prožít si ty tři roky znovu … Mohu upřímně říci, že kdybych byl býval… měl vnoci klid, těžkosti každodenního života by se snášely mnohem lépe.“^[13]

Jako žák ale vynikal sočividnou lehkostí. „Od doby, co jsem přišel do Rugby, jsem neučil slibnějšího chlapce jeho věku,“ poznamenal R.B.Mayor, učitel matematiky.^[14]

Rugby School opustil koncem roku 1849, poté následuje určitá přestávka. Nikdo ale pořádně neví, co během této doby vlastně dělal. Po této přestávce šel vlednu 1851 do Oxfordu na stejnou kolej, kterou navštěvoval jeho otec– Christ Church. Po pouhých dvou dnech vOxfordu musel jet zase zpátky– jeho matka ve čtyřiceti sedmi letech zemřela na „zápal mozku“, což byla pravděpodobně meningitida nebo mrtvice.^[15]

Na začátku jeho akademické dráhy se střídaly nadšené naděje aneodolatelné zábavy. Ne vždy pracoval tvrdě, ale byl neobyčejně nadaný aúspěchů dosahoval snadno. Jeho matematický talent mu nakonec zajistil místo učitele na Christ Church. Ikdyž byla tato práce dobře placená, Dodgsona nudila. Mnoho jeho žáků bylo starších abohatších než on a málokoho znich studium zajímalo. Ipřes své počáteční znechucení ale Dodgson vrůzných funkcích na Christ Church zůstal až do své smrti.^[16]

Dne 4.července 1867 mu jeho přítel, kolega ateolog Henry Liddon navrhl společnou cestu do Ruska, na kterou se vydali hned otýden později. Cestovali přes Brusel, Kolín nad Rýnem, Berlín, Gdaňsk a Kaliningrad. Během měsíce navštívili Petrohrad, Moskvu, pravoslavný klášter Trojicko-sergijevská lávra v Sergijev Posadu aNižnij Novgorod. Domů se vraceli přes Varšavu, Vratislav, Drážďany, Lipsko, Paříž aCalais. Své dojmy zcesty popsal vcestopise Russian Journal, který byl poprvé publikován vroce 1935. Šlo ojeho jedinou zahraniční cestu.^[17]

Během zbývajících dvaceti let zůstal jeho život ipřes vzrůstající bohatství aslávu téměř nezměněn. Až do roku 1881 učil vChrist Church, kde zůstal až do své smrti. Jeho poslední dvoudílný román Sylvie a Bruno byl vydán po dílech vletech 1889 a1893. Jeho neobvyklá komplikovanost aočividná zmatenost většinu čtenářů vyvedla zkonceptu aromán neměl úspěch.^[18]

Zemřel 14.ledna 1898 na zápal plic po chřipce vdomě své sestry v Guildfordu, kde je ipohřben.^[19]

Už vraném věku psal Dodgson poezii apovídky, které sprůměrným úspěchem posílal do různých časopisů. Vletech 1854–1856 se jeho díla objevila jak vcelostátních publikacích (např.The Comix aThe Train) tak vmenších časopisech jako Whitby Gazette aOxford Critic. Většina Dodgsonových děl byla humorná, někdy satirická, ale jeho normy aambice byly náročné. „Nemyslím si, že jsem napsal něco, co by opravdu stálo za zveřejnění vpořádné publikaci (do čehož nepočítám Whitby Gazette aOxonian Advertiser), ale nebojím se, že tomu tak bude navždy,“ napsal včervenci 1855.^[16]

Vroce 1856 poprvé zveřejnil své dílo pod jménem, které ho později proslavilo. Romantická báseň nazvaná „Solitude“ („Osamělost“) se objevila včasopise The Train jako tvorba „Lewise Carrolla“. Tento pseudonym byl hříčkou sjeho pravým jménem: Lewis je poangličtěná forma jména Ludovicus, což je latinská verze jména Lutwidge, aCarroll je poangličtěná verze jména Carolus, což je latinská verze jména Charles.^[20]

Ve stejném roce, 1856, na kolej Christ Church přijel nový děkan Henry Liddell apřivedl ssebou svou mladou rodinu, jejíž všichni členové hráli významné role vDodgsonově životě avnásledujících letech výrazně ovlivnili jeho spisovatelskou kariéru. Dodgson se stal blízkým přítelem Liddellovy manželky Loriny ajejích dětí, obzvláště tří sester: Loriny, Edith a Alice Liddellových. Dlouhou dobu se předpokládalo, že svou „Alenku“ odvodil od Alice Liddellové. Napovídá tomu skutečnost, že verše akrostichu na konci Za zrcadlem tvoří její jméno avtextech obou knih je skryto množství zběžných zmínek oní. Dodgson sám ale vpozdějším životě opakovaně popíral, že by jeho „malá hrdinka“ byla založena na skutečném dítěti.^[21] Svá díla často věnoval dívkám, které znal, ajejich jména vkládal do akrostichů na začátku textu. Jméno Gertrudy Chatawayové se vtéto formě objevuje vpředmluvě/věnování kbásni The Hunting of the Snark (Lovení Snárka) apřesto nikdy nikdo nepředpokládal, že by některá postava vpříběhu mohla být založena na ní.^[22]

Ipřes nedostatečné informace (Dodgsonovy deníky zlet 1858–1862 chybí) se zdá být jasné, že přátelství srodinou Liddellových bylo koncem padesátých let důležitou součástí jeho života. Zvykl si brát děti (nejdřív chlapce Harryho apozději ivšechny tři dívky) na výlety loďkou do blízkých vesnic Nuneham Courtenay aGodstow.^[23][24]

Právě při jedné ztěchto výprav, když vzal se svým přítelem Robinsonem Duckworthem 4.července 1862 dívky na výlet po Temži, vymyslel Dodgson základ příběhu, který se nakonec stal jeho prvním anejvětším komerčním úspěchem. Atmosféru tohoto odpoledne zachycuje vúvodní básni Alenky vkraji divů, která hovoří oonom „golden afternoon“ (zlatém odpoledni). Dívky jsou tu označeny jmény Prima, Secunda aTertia. Loďka plula po Temži až kGodstow. Ve svém deníku si Carroll poznamenal, že pak si dali na břehu čaj. Zpět do Christ Church se dostali až po čtvrt na devět. Tam muži vzali dívky do Carrollova bytu, aby si prohlédly jeho sbírku fotografií, adívky se vrátily domů před devátou. Ktomuto záznamu připsal Dodgson osedm měsíců později poznámku: „Při této příležitosti jsem jim vyprávěl pohádku oAlenčiných dobrodružstvích vpodzemí…“ Alice Liddellová Dodgsona prosila, aby pohádku sepsal aten jí nakonec (po mnoha odkladech) vlistopadu 1864 dal ilustrovaný rukopis nazvaný Alenčina dobrodružství vpodzemní říši. Tak vznikl zárodek příběhu, který Carroll ještě později přepracoval.^[24]

Ještě před tím četla Dodgsonův nedokončený rukopis rodina přítele aučitele George MacDonalda anadšení MacDonaldových dětí povzbudilo Dodgsona kuveřejnění díla. Vroce 1863 ukázal nedokončený rukopis nakladateli Macmillanovi, kterému se okamžitě zalíbil. Po tom, co byly zamítnuty možné alternativní názvy „Alenka mezi skřítky“ (Alice Among the Fairies) a„Alenčina zlatá hodina“ (Alice’s Golden Hour), bylo dílo vroce 1865 vydáno jako Alenčina dobrodružství v říši divů pod literárním pseudonymem Lewis Carroll, který Dodgson poprvé použil asi odevět let dříve.^[19] Ilustrace byly tentokrát Johna Tenniela. Dodgson si očividně myslel, že vydaná kniha potřebuje dovednosti profesionálního umělce.^[25][26]

Ohromný komerční úspěch první knihy oAlence v mnoha ohledech změnil Dodgsonův život.^[27] Sláva jeho alter ega „Lewis Carroll“ brzy obletěla celý svět. Dodgsona zaplavily dopisy obdivovatelů aněkdy se mu dostávalo nevítané pozornosti. Také začal vydělávat značné sumy peněz. Tento příjem ale nevyužil kopuštění svého zdánlivě neoblíbeného místa vChrist Church.^[19]

Vroce 1872 vyšlo pokračování– Za zrcadlem a co tam Alenka našla. Vjeho poněkud temnější atmosféře se zrcadlily změny vDodgsonově životě. Nedávná otcova smrt (1868) ho uvrhla do deprese, která měla trvat několik let.^[19]

Vroce 1889 vydal Dodgson zkrácenou verzi Alenky The Nursery "Alice" přizpůsobenou pro mladší čtenáře.^[28]

Vroce 1874 Dodgson vytvořil své poslední velké dílo, knihu The Hunting of the Snark, kterou věnoval své dětské přítelkyni Gertrude Chatawayové. Tato fantaskní "nesmyslná" báseň pojednává odobrodružstvích bizarní skupiny různorodých neschopných tvorů ajednoho bobra, kteří vyrazili hledat zmíněného Snárka. Malíř Dante Gabriel Rossetti byl údajně přesvědčen, že báseň je oněm.^[19]

Mladý Charles Dodgson byl asi 180cm vysoký, štíhlý ahezký, měl vlnité hnědé vlasy amodré oči. Později byl popisován jako trochu asymetrický aříkalo se oněm, že se pohybuje poněkud toporně atěžkopádně, ikdyž toto mohlo být zapříčiněno nějakým úrazem kolena utrpěným ve středním věku. Jako ještě velmi malé dítě prodělal horečku, jejímž následkem ohluchl na jedno ucho. Vsedmnácti letech měl několik záchvatů černého kašle, což mu nejspíše způsobilo chronickou slabost hrudníku vpozdějších letech jeho života. Jediná zjevná vada, která přetrvala do dospělosti, bylo to, čemu říkal svoje „rozpaky“– koktavost, která se začala projevovat vraném dětství akterá ho sužovala celý život.^[16]

Koktavost vždy byla to, co se lidem při vyslovení jména "Lewis Carroll" vybavilo. Panuje názor, že koktal pouze ve společnosti dospělých asdětmi mluvil plynně, ale pro podporu této myšlenky nejsou žádné důkazy. Hodně dětí, které ho znalo, si jeho koktavost pamatovalo, zatímco hodně dospělých si jí nevšimlo. Znějakého důvodu mizela azase se objevovala, ale nebyl to projev strachu ze světa dospělých, jak se často říká. Dodgson sám si to asi uvědomoval mnohem intenzivněji než většina lidí, se kterými se setkal. Říká se, že podle svých obtíží vyslovit své příjmení karikoval sám sebe jako Doda vAlenčiných dobrodružstvích vříši divů, ale je to jeden ztěch "faktů", které se často opakují, ačkoliv pro ně nejsou žádné přesvědčivé podklady. Opravdu osobě mluvil jako ododovi, ale že to mělo souvislost skoktavostí, je jen spekulace.^[16]

Ikdyž Dodgsona koktavost trápila, nikdy nebyla tak rušivá, aby ve společnosti nemohl využít své jiné přednosti. Vdobě, kdy si lidé běžně zařizovali svou vlastní zábavu azpěv arecitace byly požadovanými společenskými dovednostmi, byl Dodgson dobrým bavičem. Zpíval docela přijatelně apřed publikem se nebál. Byl mistr vimitování avyprávění aúdajně idocela dobrý všarádách.^[16]

Dodgson měl také jisté společenské ambice ahorlivě usiloval oto, aby na světě zanechal svůj otisk jako spisovatel nebo umělec. Vdobě mezi časně vydanými pracemi aúspěchem knih oAlence se začal pohybovat vprerafaelitských společenských kruzích. Jeho akademická kariéra mohla být zamýšlena jen jako prozatímní řešení na cestě kmnohem zajímavějším úspěchům. Johna Ruskina poprvé potkal vroce 1857 aspřátelil se sním. Měl blízký vztah sDante Gabrielem Rossettim ajeho rodinou azostatních umělců znal také Williama Holmana, Johna Everetta Millaise aArthura Hughese. Dobře také znal autora pohádek George MacDonalda– právě nadšená reakce malých MacDonaldových dětí na Alenku přiměla Dodgsona dílo vydat.^[16][19]

Dodgson byl od raného věku vyučován pro službu v anglikánské církvi aočekávalo se, že vsouladu spravidly Christ Church bude vysvěcen na kněze do čtyř let po získání univerzitního titulu. Dodgson se ale očividně začal zdráhat. Nějakou dobu to odkládal, ale nakonec byl vprosinci 1861 vysvěcen na jáhna. Když ale orok později měl postoupit k vysvěcení na kněze, požádal děkana opovolení vkněžské dráze nepokračovat. Bylo to proti pravidlům koleje aděkan Liddell mu řekl, že pokud odmítne být vysvěcen, bude muset velmi pravděpodobně ze svého místa odejít. Řekl Dodgsonovi, že se bude muset poradit skolejní radou, což by téměř nepochybně vedlo k vyloučení z koleje. Děkan Liddell si to ale nakonec rozmyslel adovolil Dodgsonovi zůstat ipřes porušení pravidel.^[36] Dodgson se knězem nikdy nestal.

Vsoučasné době nejsou žádné přesvědčivé podklady pro důvod, proč Dodgson kněžství odmítl. Někteří předpokládají, že to bylo kvůli jeho koktavosti, protože se obával kázání.^[37] Robin Wilson však ve své knize "Lewis Carroll in Numberland: His Fantastical Mathematical Logical Life" cituje Dodgsonovy dopisy popisující obtíže se čtením zBible amodlitbami spíše než skázáním vlastními slovy.^[38] Možnou příčinnou mohly také být jeho výhrady kanglikánské církvi. Je známo, že se zajímal okřesťanské minority (obdivoval teologa F. D. Maurice) a„alternativní“ náboženství (teosofii).^[39] Dodgsona vtéto době (začátek šedesátých let devatenáctého století) velmi trápil nevyjasněný pocit hříchu aviny ačasto do svých deníků psal, že je „špatný abezcenný“ hříšník anezaslouží si být knězem.^[40]

Ztřinácti Dodgsonových deníků alespoň čtyři celé knihy aasi sedm stránek textu chybí. Jak se knihy ztratily, není známo. Stránky někdo záměrně odstranil. Většina odborníků zastává názor, že deníky odstranili rodinní příslušníci, aby nepoškodily pověst rodiny, ale není to dokázáno.^[41] Všechny chybějící materiály, kromě jediné stránky, pravděpodobně pochází zobdobí mezi lety 1853 (kdy bylo Dodgsonovi 21let) a1863 (kdy mu bylo 32).^[42]

Pro vysvětlení ztráty těchto materiálů existuje mnoho teorií. Oblíbené vysvětlení pro jednu konkrétní chybějící stránku (27. června 1863) je takový, že byla vytržena kvůli tomu, že Dodgson ten den požádal oruku jedenáctileté Alice Liddellové. Nikdy pro to ale nebyly žádné podklady alist nalezený varchivu Dodgsonovy rodiny naznačuje opak.^[43]

Vdeníku z roku 1880 Dodgson zaznamenal svůj první záchvat migrény saurou avelmi přesně popsal průběh „hýbajících se hradů“, což je příznak fáze aury.^[44] Právě po Dodgsonově Alence byla pojmenována forma aury migrény zvaná syndrom Alenky v říši divů, protože projevy tohoto onemocnění mohou připomínat náhlé změny velikosti popsané vknize. Člověk stímto onemocněním se tedy například může dívat na větší předmět, třeba basketbalový míč, avidět ho ve velikosti golfového míčku. Existují domněnky, že Dodgson trpěl právě tímto typem aury amohl ji tedy využít jako inspiraci ve své díle. Pro tyto hypotézy však neexistují přesvědčivé důkazy.^[45][46]

Dodgson také zažil dva záchvaty, při kterých ztratil vědomí. Jeho diagnózu určovali dva lékaři: dr. Morshead považoval záchvat za „něco připomínajícího epilepsii“. Někteří z toho vyvodili, že epilepsií trpěl celý život, ale v jeho denících ani dopisech pro to není žádný důkaz.^[44] Naopak podle Sadiho Ranson-Polizzottiho mohl Carroll trpět epilepsií spánkového laloku, při které ne vždy dochází k úplné ztrátě, ale spíše změně vědomí, kdy pacient prožívá mnoho obdobných zážitků jako Alenka v říši divů.^[47]

Česky vyšla nejen díla Lewise Carolla, ale ijejich různé úpravy. Nejčastěji jsou vydávány překlady Aloyse aHany Skoumalových zroku 1961 aJaroslava Císaře zroku 1931. Omodernější českou verzi se pokusil Vladimír Kučera, který např.Alenku uvádí jako Aličku. Překlady se liší především interpretací jmen aslovních hříček.^{[pozn. 1]} Překlad Skoumalových se stal základem pro české verze filmových zpracování.^[49]

• Malé Elišky země divů a příhod (překlad Jan Váňa; Praha, Alois Hynek 1903)^{[pozn. 2]}
• Kouzelný kraj (Dle báchorky Lewise Carrolla čes. mládeži vypravuje Jaroslav Houdek, ilustrace Josef Wenig; Praha, Jos. R. Vilímek, 1904)^{[pozn. 3]}
• Alenčina dobrodružství v podzemní říši (ilustroval John Tenniel, překlad Jaroslav Císař; Praha, Elzevir (B. Moser) 1931, František Borový 1931)
• Za zrcadlem a co tam Alenka našla (překlad Jaroslav Císař, ilustrace John Tenniel; Praha, František Borový, 1931)
• Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem (překlad a doslov Jaroslav Císař, ilustrace Dagmar Berková; Praha,Svoboda, 1949)
• Alenka v kraji divů a za zrcadlem (překlad Aloys a Hana Skoumalovi; doslov Adolf Hoffmeister; ilustrovala Dagmar Berková]; Praha, Státní nakladatelství dětské knihy, 1961)
• Alenka v kraji divů a za zrcadlem (překlad Aloys a Hana Skoumalovi, ilustroval John Tenniel; Praha, Albatros, 1970)
• Logika hrou (překlad P. Lánský; Praha, Pressfoto, 1971)
• Alenka v kraji divů a za zrcadlem (pro čtenáře od 6 let, překlad Aloys a Hana Skoumalovi, doslov Aloys Skoumalilustrace Markéta Prachatická; Praha, Albatros 1983, 1985, 1988)
• Alenka v říši divů (a za zrcadlem) (pohádka pro chytré i nezbedné děti, s použitím překladu Aloyse Skoumala zdramatizoval Karel Texel; Praha, Dilia, 1983)
• Alenka v říši divů (obrázkový příběh podle Lewise Carrolla, kresby Chiqui de la Fuente, ze španělštiny přeložil Kamil Pecka; scénář Joseluis; Praha, Kentaur, 1991)
• Sylvie a Bruno (ilustroval Harry Furniss, přeložila Markéta Cukrová; Praha, Trigon, 1996)
• Zamotaný příběh (přeložil Luboš Pick, ilustrace Arthur B. Frost; Praha, Volvox Globator, 1996)
• Alenka v říši divů (podle Lewise Carrolla napsala Lucy Kincaidová, ilustroval Gill Guile, překlad z angličtiny Jarmila Jurečková; Havlíčkův Brod, Fragment, 1997)
• Alenčina dobrodružství v říši divů (ilustrace Johna Tenniela kolorovali Harry Theaker a Diz Wallis, překlad Jaroslav Císař; Praha, Aurora 1999, 2004)
• Tlachapoud = Jabberwocky; Žvahlav = Jabberwocky; Mrož a tesař = The Walrus and the Carpenter (překlad Jaroslav Císař a Aloys a Hana Skoumalovi, šest leptů Markéta Prachatická; Praha, Aulos, 2001)
• Zamotaný příběh (překlad Luboš Pick; Praha, Levné knihy KMa 1996, Volvox Globator 2001, Dokořán 2009)
• Through the looking-glass = Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala (překlad Aloys a Hana Skoumalovi; Praha, Garamond 2004)
• Alenka v kraji divů a za zrcadlem (ilustroval Dušan Kállay, překlad Aloys a Hana Skoumalovi; básně přeložil Josef Hanzlík; Praha, Slovart 2005, 2010, 2016)
• Alenka v kraji divů a za zrcadlem (ilustrace Markéta Prachatická, Aloys a Hana Skoumalovi; Praha, Levné knihy 2007)
• Lovení Snárka (překlad Václav Pinkava, ilustrace Adolf Born; Brno, Host 2008)
• Alenka v kraji divů a za zrcadlem (překlad Aloys a Hana Skoumalovi, ilustrace John Tenniel; Praha, Československý spisovatel 2010)
• Alenka v kraji divů a za zrcadlem (překlad Aloys a Hana Skoumalovi; Praha, Academia 2010)
• Alenka v říši divů (překlad George Lukas, text upravila a didakticky připravila Petra Sůvová; Tábor, Sova Libris 2010)
• Alice in Wonderland = Alenka v říši divů (převyprávění, překlad, jazykové poznámky) Michelle Smith, Lucie Poslušná, Petr Špirko; Brno, Computer Press 2010)
• Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem (překlad Jaroslav Císař, ilustrace Jitka Boková; Praha, Argo 2012)
• Aliččina dobrodružství v Divukraji (překlad Vladimír Kučera, ilustrace Tamara Pauknerová; Neratovice, Mojeknihy.eu 2014)
• Alenčina dobrodružství v kraji divů a za zrcadlem (překlad Helena Čížková; Praha, XYZ 2015)
• Alenčina dobrodružství v kraji divů a za zrcadlem (překlad Jiří Žák, ilustrace Ladislav Vlna; Praha, XYZ 2017)
• Alenčina dobrodružství v říši divů a za zrcadlem (ilustrace Jan Švankmajer, překlad Jaroslav Císař; Praha, Dybbuk 2017)
• Alenka pro nejmenší (text pro nejmenší čtenáře upravil Lewis Carroll, ilustrace John Tenniela, překlad Jiří Rambousek; Brno, Books & Pipes 2019)

• REED, Langford. The Life of Lewis Carroll. 1. vyd. London: W & G Foyle Ltd., 1932. (anglicky)
• TAYLOR, Alexander Lucas. The White Knight. 1. vyd. Edinburgh: Oliver & Boyd, 1952. VIII, 209s. Dostupné online. OCLC 186449183 (anglicky)
• TAYLOR, Roger; WAKELING, Edward. Lewis Carroll, Photographer. Princeton (New Jersey): Princeton University Press, 2002. ISBN0691074437. (anglicky)
• BOWMAN, Isa. The Story of Lewis Carroll: Told for Young People by the Real Alice in Wonderland, Miss Isa Bowman. London: J.M. Dent & Co, 1899. (anglicky)
• WAGGONER, Diane. Lewis Carroll's Photography and Modern Childhood. Princeton (New Jersey): Princeton University Press, 2020. ISBN978-0-691-19318-2. (anglicky)
• WAKELING, Edward. The Photographs of Lewis Carroll: A Catalogue Raisonné. Austin (Texas): University of Texas Press, 2015. ISBN978-0-292-76743-0. (anglicky)
• TOLKAČJOVA, Irina. Fotograf Ljuis Kerroll. Fotomastěrskaja. Březen 2010, s. 58–64. ISSN 7082-3907. (rusky)Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

• Lewis Carroll a umělecká fotografie
• Anglická literatura
• Lewis Carroll a šachy
• Literatura pro děti
• Seznam anglických spisovatelů

• 👁 Image
  Obrázky, zvuky či videa k tématu Lewis Carroll na Wikimedia Commons
• 👁 Image
  Galerie Lewis Carroll na Wikimedia Commons
• 👁 Image
  Osoba Lewis Carroll ve Wikicitátech
• 👁 Image
  Autor Lewis Carroll ve Wikizdrojích
• 👁 Image
  Autor Lewis Carroll ve Wikizdrojích (anglicky)
• Lewis Carroll na Kinoboxu
• Seznam děl vSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lewis Carroll
• Plné texty děl autora Lewis Carroll na projektu Gutenberg (anglicky)