Mýto (německyMauth) je město v okrese Rokycany v Plzeňském kraji, v údolí Holoubkovského potoka asi jedenáct kilometrů severovýchodně od Rokycan. Žije vněm přibližně 1600^[1] obyvatel.

Mýto leží na hlavních spojnicích Prahy a Plzně: osu města tvoří historická silnice II/605, ze severní strany město míjí dálnice D5 (západně od Mýta je položen exit 50 Mýto), z jižní strany pak železniční trať 170 (zastávka Mýto). Součástí města je též osada Kařízek II, situovaná při železniční trati (zastávka Kařízek) necelé tři kilometry severovýchodně od Mýta.

Název Mýto (lidově též Mejto) označuje poplatek za použití silnice nebo vykácenou část lesa (mýtinu). Pojmenování města pravděpodobněji vychází zmýtního poplatku. Vhistorických pramenech se objevuje ve tvarech: Muta (1336, 1352 až okolo roku 1405, 1379), „wMytie“ (1478), Mayto (1505), „Meytha mčka polovici“ ( 1522) nebo Mauth a Meyto (1788 a 1849).^[4]

První písemná zmínka o Mýtu pochází z roku 1296, kdy se zmiňuje zdejší farář Gottfried. Roku 1336 král Jan Lucemburský prodal nejvyššímu komorníkovi Království českého PetroviI. zRožmberka hrad Zbiroh včetně dalších statků^[5]. To byl pro město důležitý mezník, protože za Rožmberků získalo několik privilegií, včetně vlastního znaku. Dne 4.listopadu roku 1359 pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic potvrdil, že bratři z Rožmberka připsali plat zdejší kapli svatého Jana Evangelisty a že její plebán Bláha obdržel další donaci, aby založil druhou kapli ve vsi Poděhusy^[6]. Zanedlouho Mýto obdrželo znak: pětilistou rožmberskou růži. V roce 1360 bylo přemísťováno kvůli nedostatku vody.

V roce 1379 byla v Mýtě sladovna, mlýn, lazebníci a osm masných krámů. Zbirožské panství, jehož částí se městečko stalo, připadlo za husitských válek panovníkovi. 4. června 1450 proběhla v prostoru mezi Mýtem a Rokycany tzv. bitva u Rokycan (někdy též uváděna jako bitva u Mýta), rozhodující střet mezi vojsky Poděbradské a Strakonické jednoty na počátku faktické vlády Jiřího z Poděbrad jakožto zemského správce.^[7] Mezi majiteli se v dalších letech vystřídali Kolovratové, Šternberkové, Lobkovicové a roku 1594 královská komora. Během té doby Mýto získalo další privilegia.

Následně začala třicetiletá válka. Kdysi výnosná zemská silnice přinášela jen pohromy v podobě vojsk. Roku 1639 Mýto vypálila švédská armáda generála Banéra. Z roku 1641 je první zmínka o poště. V osmnáctém století Mýto ožilo. Ve třicátých letech byl přestavěn kostel svatého Jana Křtitele. Nastal rozvoj cechů. V Mýtě bylo třetí nejznámější cvočkařské centrum na Podbrdsku. Ve stejném cechu se sdružovali i pekaři. Rozvíjely se i ženské spolky. Cvočkaři si v té době ale moc dobře nežili. Za svůj denní výdělek si mohli koupit 3 kg černého chleba, 2/3 kg hovězího, 300 g vepřového, 150 g másla, případně 6 vajec. Dne 7.června 1905 povýšil císař František Josef I. Mýto na město, a zároveň mu potvrdil užívání původního znaku. Tou dobou bylo založeno divadlo.

Vletech 1961–1985 kměstu patřil Medový Újezd.^[10]

• Kostel svatého Jana Křtitele (původně sv. Jana Evangelisty), gotická stavba z první poloviny 14. století na náměstí
• Kostel svatého Štěpána na návrší směrem východně z města, gotická stavba; ke kostelu vede z města Stromořadí Svatopluka Čecha, lipová alej vysázená roku 1906
• Socha svatého Antonína Paduánského u cesty ke kostelu svatého Štěpána
• Kaple svatého Vojtěcha na návrší severně od města, místo s výhledem na Mýto a Brdy (od roku 1999 památkově chráněná)^[13]
• Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí
• Fara
• Štěpánský rybník, paleontologické naleziště klabavského souvrství českého ordoviku, u stejnojmenného rybníka zhruba jeden a půl kilometru východně od města
• Kařízský dub s břečťanem, památný strom (dub letní a břečťan popínavý) v zahradě u železniční trati v osadě Kařízek II
• Sladovna – bývalý parostrojní pivovar roku 1895 přestavěný na sladovnu, technická památka

• Josef Kyselka (1846–1911), kněz a spisovatel
• Alois Šmolík (1893–1952), konstruktér letadel